Že strategie poslední dobou stagnují, je už známou věcí, a tak jí netřeba omílat. Rok 2015 se nicméně vyznačuje tím, že se mu zatím úspěšně daří tento žánr oživit - vzpomeňme na nedávné Grey Goo (recenze). Možná se z Grey Goo nestane ikona všech strategií, ale bylo nadmíru osvěžující si po tak dlouhé době zahrát hru, která se sama do sebe nezamotala a dokázala podat vskutku solidní výkon. 

Dále tu máme nadcházející StarCraft II: Legacy of the Void. Přestože ještě nevyšlo, získává první pozitivní odezvy jak ze strany profesionálních hráčů, tak kritiků. K tomu navrch máme v Blizzard důvěru, že dokáže opět ohromit, stejně jako se svými předchozími datadisky. Na scénu nyní přichází Act of Aggression, které už je na delší vyprávění…

Vyprávění, které nemůže začít nikde jinde, než u jeho předchůdce. Jak název výmluvně napovídá, Act of Aggression je duchovním nástupcem Act of War, ze kterého také čerpalo většinu své inspirace. Nebude tak překvapením, když oba tituly nejednou srovnáme.

Nejhorší na začátek

I když z toho sami nemáme radost, tak musíme začít nejprve tím nejhorším, tedy kampaní. Ta nás mírně řečeno nezaujala. Příběh o jakési velké konspiraci a tajných organizacích a teroristech a... čert ví o čem, nebyl zkrátka natolik silný, aby upoutal naši pozornost. To samé platí pro dabing, který je jednoduše podprůměrný. Poslouží, ale je nemastný, neslaný a zcela nevýrazný. Stejná definice padá i na jednotlivé postavy, jejichž jména ani nemá cenu si pamatovat.

Kampani je ale třeba přičíst k dobru to, že mise nejsou jednotvárné. Vždy nabídnou jinou příchuť, a tak poslouží alespoň jako osvěžení od klasických skirmishů či multiplayeru. Bohužel tvůrci opomenuli jednu věc, kterou si mohli vypůjčit z Act of War, a pozvednout tak kampaň o něco výše. Řeč je samozřejmě o hraných cutscénách, které originál obohacovaly.

Kampaň tedy považujeme za zcela přeskočitelnou, nepřijdete totiž o žádný velkolepý zážitek. Snad až tedy na tutoriál, který je v ní zákeřně schovaný.

V kampani figurují dohromady tři frakce - "špatňáci" v podobě Cartelu, Americká armáda a mezinárodní organizace Chimera vytvořená USA (taková typická férovka). Všechny tyto frakce najdete i v multiplayeru a skirmishích. Jednotlivé frakce jsou tak akorát asymetrické, aby každá nevypadala jako kopie té předchozí a zároveň se hráč nemusel učit milion nových mechanik, ale jednoduše se dostal do bot nového ovládání.

Odvážná rozhodnutí

Act of Aggression je unikátní v mnoha ohledech. Zejména díky změně jedné věci, na které silně definuje aktuálně nejúspěšnější strategie na trhu, StarCraft II - suroviny jsou v tomto případě na všech mapách vždy náhodně generované, a tak je obtížné si naplánovat přesnou strategii pro danou partii ještě před jejím začátkem.

Hra tak klade velký důraz na improvizaci, prozkoumávání mapy, objevování jednolitých surovin a následné udržení jejich pozice. Tím mimoděk vyřazuje ze hry i jednu z taktik, která zkušeným hráčům RTS není vůbec cizí. Mluvíme samozřejmě o takzvaném "turtlingu", při kterém hráč spoléhá stoprocentně na obranu, opevňuje svoji základnu a prakticky z ní nevyleze. Dodávat, že hrát proti někomu takovému je otravné, snad ani není třeba.

Dokonce i v rámci samotných surovin si titul oproti svému předchůdci polepšil. Všechny jednotky a vylepšení se nekupují už za dolary, ale za aluminium (hliník) a ropu. V pozdějších fázích hry je doplňují vzácné zeminy, za které můžete stavět speciální jednotky a super zbraně (o těch více níže). Aby to ovšem nebylo tak jednoduché, tak jsou vzácné zeminy schované, a naleznout je můžete až v pozdějších fázích hry. 

Získávání surovin může probíhat několika způsoby. Buď skrze klasické rafinerie (a dovážením surovin), obsazením bank vojáky či za pomoci zajatců. Čas od času z nějaké šarvátky ukořistíte pár přeživších, které můžete zajmout a zneužít ve svůj prospěch (generují peníze). Těžko říct, jestli se hra snaží o hlubší politický komentář, ale mechanika je to pěkná. Pokud naopak během šarvátky zůstanou vaši vojáci napospas nepříteli, můžete pro ně vyslat záchranný tým a dopravit je domů.

Podobná mechanika fungovala i v Act of War, ale nabízela více možností. Zajatce jste například mohli vyměnit za informace o nepříteli - dalo by se tedy říct, že se jednalo o bonusovou surovinu. Act of Aggression s ní ovšem naložilo adekvátně, a stále se tak odlišuje od ostatních strategií.

BOOOOM

Bez zmínky nelze nechat super-zbraně, které dělají každou frakci skutečně unikátní. Americká armáda disponuje nukleárními raketami, Chimera přerostlou houfnicí a Cartel možností orbitálního bombardování. Za nás tedy můžeme říct, že je výběr bohatý. Jednotlivá uskupení mají i svá obranná zařízení, aby mohla zabránit srandě kompletní destrukci jejich základny.

Obstarat si takové hračky ale není samozřejmostí. Jsou k tomu zapotřebí dvě věci - vzácná zemina a dosažení třetího vývojového stupně. Každá frakce začíná na prvním vývojovém stupni s možností postoupit na další, pokud má k dispozici potřebné suroviny. Jestli tak nakonec učiní, otevře se jí nové spektrum budov, jednotek, vylepšeních aj.

Velké plus musíme hře připsat za to, že plně využívá potenciál všech jednotek, a to v každé fázi hry. Například obyčejní pěší vojáci nejsou po několika minutách odsouzeni k nabalování prachu, ale vždy pro ně naleznete využití. Poslouží nejen k obsazování bank a budov, zajímání vojáků a všeobecné flexibilitě na bojišti, ale je možné je i vylepšit, a učinit z nich tak reálnou hrozbu i ve střetech s těžkými tanky a helikoptérami. Tvůrci tak zabránili tupému spamování jednotek vyššího stupně a udělali souboje více různorodé, což je jedině dobře.

Zábava pro celou rodinu

V titulu převažují u jednotek pasivní schopnosti, a tak se hráč nemusí soustředit na jednotlivé jednotky a jejich schopnosti. Stejně tak se titul orientuje více na makro strategie, než ty mikro, které vyžadují více zkušeností a je možné je vídat právě u StarCraftu. Přesto si však hra dokázala uchovat dostatečnou obtížnost, aby uspokojila i větší stratégy a dala jim dostatek manévrovacího prostoru pro vyjádření sebe sama.

Multiplayer je nastaven tak, že celkově proti sobě může hrát osm stratégů. Buďto všichni proti sobě či po týmech, tedy klasika. A pokud se necítíte na online hraní či nemáte kamarády, tak je vždy k dispozici počítač. Na výběr máte z mnoha různých obtížností, od té nejjednodušší, která prakticky slouží jako boxovací pytel, až po tu nejtěžší, která skutečně dokáže pořádně zavařit.

Vyjma kampaně jsme zatím hře jen lichotili a nic jí pořádně nevytkli. Pravdou je, že k dalším výtkám není důvod. Poukázat bychom mohli leda tak ještě na občasné zazmatkování helikoptér, které sem tam předvedou nemožné akrobatické kousky ve snaze simulovat reálný pohyb. Dále graficky hra nijak hráče nauchvátí, ale pro účely strategie bohatě poslouží. Optimalizace je solidní, a tak i při větších bitvách se drží framerate stabilně. Balanc jednotek se zatím zdá vyvážený, ale takový aspekt posoudí do absolutní hloubky jen profesionální hráč.

Lidé z Eugen Systems znovu dokázali, že jim tento žánr není vůbec cizí a že moc dobře vědí, co dělají. Act of War byla skvělá strategie, která ovšem zapadla mezi tituly, na které dnes odkazujeme jako na nesmrtelné klasiky. Act of Aggression ale stojí naopak prakticky samotné, čímž se z něj stává zářný unikát, který stojí za to vlastnit.

Verdikt

Tento verdikt jsme udělovali s upřímnou radostí. Act of Aggression si ho řádně zaslouží. I přes velmi slabou kampaň se titul dokázal vrátit zpět do sedla unikátní a osvěžující hratelností, která v žánru dlouho chyběla.