Herní svět si až příliš dobře pamatuje fiasko s názvem Aliens: Colonial Marines. Natolik, že zpočátku příliš novému projektu Alien: Isolation mnoho lidí nevěřilo. Přesto dokázal titul zaujmout a svými gameplay záběry oslovit. Začal postupně sbírat nadšené reakce, až byli fanoušci, a nejen oni, zvědavi, jak vlastně nový Vetřelec dopadne. Jisté pochyby vyvolával i fakt, že za hrou stojí studio Creative Assembly, které má na kontě téměř výhradně strategie ze série Total War, tedy úplně jiný žánr.

Přesto je výsledek překvapivě úžasný. Po patnácti letech je zachycena černá skřínka z lodi Nostromo a Amanda Ripley, dcera hlavní hrdinky filmu, se vydává na stanici Sevastopol, aby zjistila, co se s její matkou vlastně stalo. Po příletu je ale stanice prakticky mrtvá a mezi patry se pohybuje cizí a velmi nebezpečný host. Zápletka se tak trochu rázem stává vedlejším úkolem. Tím hlavním je prostý cíl - přežít a utéct.

Nejedná se o závratnou originalitu, nicméně hra příběhem univerzum nijak nenabourává a pár zajímavých momentů se samozřejmě objeví. Vše bylo navíc hlídáno filmovým studiem 20^th Century Fox, takže vyvinutí opravdu kvalitní titulu bylo očividně velmi prioritní. S ohledem na minulý přírůstek je to pochopitelné, další Colonial Marines by už fanoušci neodpustili.

To, co hru nicméně vystřeluje do výšin, je hratelnost a atmosféra. V jiných hrách byly dvoumetrové potvory s kyselinovou krví většinou odolnější havětí na odstřel, díky množství zbraní a celkovému pojetí. Zde je vidět příklon k prvnímu filmu, neboť je vetřelec prakticky nesmrtelný protivník, a tudíž z něj jde strach a respekt. Jeho chování navíc není, až na pár výjimek, skriptované, tedy se nedá naučit postup, jak danou pasáž projít.

Umělá inteligence Vetřelce není ani hloupá. Už na normální obtížnost dává zabrat, protože schovávání se pod stůl či do skříněk neznamená trvalé bezpečí. Dokonce se adaptuje na změny prostředí a sám jej aktivně využívá, pokud takže není cesta přímá, použije šachtu. Dokonce, i když se chodba zdá prázdná a bezpečná, můžete být kdykoliv probodnuti ocasem tohoto smrtícího tvora, aniž byste měli vůbec ponětí, odkud se vzal.

Alien: Isolation je především hrou na schovávanou, ať už před samotným Vetřelcem, nebo jinými protivníky, androidy a jinými přeživšími (kterých ale moc není). Díky tomu je zde prvek výroby různých pomocníků, jako flashbang bomb, smoke granátů, zvukových vábniček a dalších.

Jejich výroba je velice podobná systému známého třeba z The Last of Us. Pod ruku se dostanou i klasické zbraně, ale nábojů je samozřejmě málo, navíc jsou proti Vetřelci k ničemu. Pouze plamenomet ho dokáže zahnat, následně se ale vrátí o to zuřivější.

Celkový design hry je naprosto strhující. Tvůrci zachovali ono kouzelné retro zpracování klasických sci-fi. Moderní LCD panely a nejpokročilejší technologie? Kdepak, vše je krásně velké, čudlíky a kontrolky pořádně obří, terminály znají pouze odstíny zelené barvy a DOS je proti nim graficky vymakaný systém. Navíc to krásně bzučí a chrčí. Zkrátka nádherné retro zpracování.

Dokonce i takový detail, jako hnusná třikrát překopírovaná VHS kvalita spotu 20^th Century Fox na začátku hry, dodává Alien: Isolation tu dokonale nádhenou atmosféru, že tentokrát skutečně hrajeme poctivého Vetřelce. které je dodrženo například u dešifrovacího stroje, který se ovládá obrovským točidlem z boku

Pomocí dešifrovacího stroje, které se opět věrně ovládá obrovským točidlem z boku, odemykáte zamčené dveře, zpřístupňujete terminály a to pomocí různých miniher, až už označením správného znaku, nebo složením kódového obrázku. Není to jediný pomocník, kterého budete vytahovat. Ikonický detektor pohybu budete mít v ruce častěji, než schovaný. Na recenzované PS4 verzi je navíc příjemné zpestření v podobě blikání lightbaru na ovladači, což usnadňuje použití, protože není nutné vyloženě civět na obrazovku detektoru.

Grafické zpracování je také nádherné. Stanice je detailní, vše je umístěno s rozmyslem a ani design mapy není chaotický. Na konzolích hra jede v příjemných 1080p při 30 snímcích, aniž bychom zaznamenali nějaký pokles.

Snad ale dvě výtky se najdou. První je vykreslování stínů hlavní hrdinky. Alien: Isolation je totiž jedna z her, kde při pohledu k zemi lze vidět nohy. O to zarážející pak tedy je, když Amanda stojí čelem ke světlu a její tělo nevrhá stín, přestože před chvílí u světla cosi proběhlo a pro děsící efekt byly využity právě stíny.

Druhou pak směřujeme na nepochopitelné sekání cutscén, kde padá snímkování k opravdu nízkým hodnotám. Tímto neduhem trpí všechny verze. 

Verdikt

Nový Vetřelec se povedl. Volejte sláva a pět dní se radujte. Tento graficky nádherný, hratelnostně bohatý titul ctí původní filmy a pro fanoušky Aliena (a lidi, co se rádi bojí) je přímo povinností.