Mohlo by se zdát, že vývojáři to svojí kulometnou palbou už krapet přehánějí, ale pokud je stále o co stát a každý díl přichází skutečně s něčím novým, aniž by jen a pouze recykloval předešlé díly, tak přeci jen není důvod zlobit se. 

Po velice kontroverzním třetím díle loňského roku, který se setkával s velice smíšenými názory na příběh i charakter hlavní postavy, se nad sérii Assassin’s Creed vznesl černý mrak, který pohltil ve fanouškovské bázi silnou míru nadšení a očekávání pro nový Black Flag. Z prezentací a ukázek se toto pokračování navíc jevilo spíše jako nevlastní bratr série, který opouští suchozemské kořeny a odplouvá do zrádných oceánských vod.

I v nás byla před vydáním vyvolána po celou dobu mediální masáže skepse, zda se podaří vývojářům ukormidlovat balanc mezi parkourovou ikonou série a oceánským prostředím. O to větší překvapení se však po vydání titulu konalo.

Čas na změnu

S novým dílem by bylo vhodné na úvod poděkovat Desmondu Milesovi, hlavnímu protagonistovi z moderní linie všech dosavadních dílů, za dobře odvedenou práci při záchraně světa loňský rok. Jeho příběh byl tímto ukončen, ale odkaz žije dál, a tak můžeme i nadále v nových dílech prozkoumávat genetický materiál se vzpomínkami předků.

Tentokrát nás však čeká předěl. Příběh z moderní doby se již neodehrává z pohledu asasínů, ale templářů pod záštitou společnosti Abstergo Entertainment, ve které jste jakožto nový zaměstnanec nasazený do pracovní pozice, ve které zkoumáte život Edwarda Kenwaye, piráta z období Zlaté éry pirátství v první polovině 18. století, a následně dědečka Connora Kenwaye, hlavního protagonisty předchozího dílu.

Napnout černé plachty!

K samotnému jádru a stavebním kamenům série se taktéž dostáváte mnohem dříve. Karibské moře na vás dýchne hned v první minutě a dává okamžitě najevo, o co v tomto díle především půjde. Ještě dříve, než si vyskočíte na první zeď, se chopíte kormidla a jste vrženi do nitra námořní bitvy jako hráčské dítě, které se teprve učí plavat (tímto se omlouváme Altairovi Ibn-La-Ahadovi).

Charakter a postava Edwarda Kenwaye se vám odkrývá s každým novým rozhovorem a velice rychle si jej oblíbíte. V každé konverzaci budou dominovat typické rétorické rysy podlého piráta, jenž se zajímá především jen o své blaho. Rozhodně se nejedná o ctižádostivého Altaira, pomstychtivého Ezia s černobílým pohledem na svět či naivního indiána Connora.

S tím také souvisí i asasínský původ, který není tak přímočarý jako v dřívějších dílech. Velmi brzy se pousmějete i nad faktem, že není asasína, jenž by k bratrstvu přišel více jako slepý k houslím než právě Edward, který představuje zcela nezaujatou postavu vůči oběma řádům, a tak se dostává více prostoru pro reálnější ztvárnění historické doby.

Plundrovat a loupit

Pirátské historky a povídky nám už zasáhly v silné míře do literatury, filmů i hudby. Povětšinou se jedná o romantické příběhy plné nadnesených a oslazených báchorek, které piráty vyzdvihují do nebes a naplňují ženská srdce touhou po poznání a ochutnání nejen jejich života. Herní branže má v těchto vodách po střízlivější perspektivě pirátské tématiky ještě větší sucho, a tak není pochyb, že právě Black Flag se svým námořním námětem tuto žízeň ukojí.

V příběhu se setkáte s nejvýznamnějšími tvářemi Zlaté éry pirátství, od Jamese Kidda, Calico Jacka po Edwarda „Černovouse“ Thatche a tak dále. Ztvárnění jednotlivých osobností je opět provedeno skvěle, ale bohužel pro nepříliš známé zasazení – se kterým se na školách běžný smrtelník většinou nesetká, a tedy nevysvětlení několika reálií – se hráč bude v příběhu občas topit a většinu detailů bude nucen dohledávat.

Chybí už jen papoušek a dřevěná noha

Na typické a ikonické znaky pirátských příběhů se ale pochopitelně nezanevřelo úplně a po celém Karibiku na hráče čekají stovky truhel, pokladů a vzkazů v láhvi. Někteří fajnšmekři si užijí i luštění map s vyznačenými místy zakopaného pokladu a jeho hledání po celém Karibiku. A jelikož se piráti ve svých dobách živili nejenom drancováním lodí, ale i lovením ryb a smýčením potopených vraků na dně oceánů, dostanete poprvé v sérii příležitost ponořit se pod hladinu, kde přestanete kralovat vrcholu potravního řetězce.

Základ pirátské tématiky však samozřejmě tvoří plavba po moři a s tím spojené samotné drancování lodí, k čemuž vám poslouží váš osobní dřevěný miláček Jackdaw (v překladu Kavka). Edwardova briga je váš první domov, o který se staráte, pečujete a upravujete k obrazu svému. Její dřevěnou obruč, kormidlo, budete třímat přes téměř polovinu hry a lodní děla nahradí vaše dosud typické asasínské skryté čepele.

Nesmlouvavá příroda

Po těch se vám naštěstí ale nebude stýskat příliš dlouho a nemusíte se strachovat, že by duch série s čtvrtým dílem utonul. Každé námořní přepadení se dělí na dvě fáze, z nichž v té druhé převezmete situaci do svých rukou a svůj neoprávněný nárok na zkonfiskování lodního nákladu si vynutíte fyzickou silou v hezky asasínském stylu. V kombinaci s naprosto špičkovým soundtrackem doslova pocítíte, jak ve vašich žilách proudí adrenalin.

Pochvalu zaslouží i neutuchající výzva námořních bitev, kdy se i po vylepšení většiny dostupných upgradů můžete občas ocitnout ve velmi nepříjemných situacích. Námořních bitev se také mnohdy zúčastní i sama matka příroda a vy ve všem tom chaosu nebudete vědět, kde vám příď stojí. Nejednou se ocitnete v dilematu, zda první věnovat pozornost pevnosti, která na vás střílí z moždířů, potopit okolní válečné lodě, dávat si pozor na všemocné mořské vlny či bojovat s větrem o závod proti smrtícím tornádům.

K zemi a padesát clicků!

Soubojový systém se od minulého dílu příliš nezměnil. Vaši nepřátelé stále postávají jako vytesané sochy a poslušně čekají, než jim zabijete kamaráda, aby se do vás pokusili jednou seknout. Rozmanitost nepřátel je sice o něco rozsáhlejší, ale po naučení se jednoho až dvou jednoduchých kroků je vaší jedinou slabinou pouze mylné zmáčknutí tlačítka či trocha nepozornosti.

Tato masakrální cesta však není tolik vynucená, jako tomu bylo v předchozím díle. Většina misí nabízí určitou svobodu volby; tedy zda se hráč rozhodne jít přes mrtvoly či se ke svému cíli proplížit nepozorovaně, je čistě na jeho uvážení. Hrubiáni zhýčkaní Edwardovou nepřemožitelností si užijí své a milovníci stealth akcí taktéž. Zájemci o výzvu v soubojovém systému však zůstanou na holičkách i tentokrát.

Nic se však neobejde bez výtek a bohužel nový Assassin’s Creed kráčí ve šlépějích zabugovanosti předešlých dílů. Rok co rok, stále dokola se ve hře nacházejí jedny a ty samé neduhy a s přibývajícími elementy se dokonce objevují nové. Mizející nepřátelé, třepotající se mrtvá těla, vznášející se nepřátelé, špatný odhad doskoků, hloupé AI nejen v soubojích a lodě hrající s sebou ping pong v důsledku nevyhovujícího načasování vaší abordáže. S tím vším a mnoho dalším se setkáte i v novém díle a výsledný dojem je tím značně narušen.

Empétrojka z 18. století

Své klasické asasínské trampoty prochodíme samozřejmě také na souši, kde navštívíme tři nejvýznamnější města pirátské éry, Nassau, Kingston a Havana. Vyjma těchto měst se však při plavbách po moři nabízí i zakotvení u několika desítek malých ostrůvků, které však poslouží pouze a jedině pro vysbírání sběratelských předmětů. Ty však mají po dlouhé době alespoň částečně smysl a nejedná se pouze o otrocké hledání sta pírek, ale otevírání truhel a sbírání námořních popěvků.

Námořní písně vaše zdlouhavé plavby po Karibském moři úžasně ukrátí a krásně dotvoří věrohodnost atmosféry, která panovala na palubě pirátských lodí. Vaši posádku v průběhu hry budete učit nové a nové písně, jež si budete pobrukovat kdykoliv budete odloučeni od svého herního zařízení. Pokud jste doposud doma poslouchali rádio, budete si přát, abyste mohli vaši frekvenci naladit na Assassin’s Creed a pobrukovat si se svou posádkou. Snad jen výběr písní by mohl být přehlednější a ne zcela na blind ve stylu pokus-omyl.

Všude dobře, v Abstergu taky fajn

Když se mezi vaším dobrodružstvím občas rozhodnete opustit Animus a vrátit se do reality, respektive do moderní příběhové linie, můžete v případě zájmu procházet kanceláře Absterga a dovídat se příběhové střípky. Není třeba ani příliš pozornosti, abyste nalezli spojitosti mezi fiktivním Abstergem a reálným vývojářským studiem Ubisoftu, který se do hry sám zakomponoval a veřejně v ní přiznává, že spolupracuje s templářskou organizací Abstergo.

Už na začátku hry vám okolí vypráví o svých předešlých projektech, které Abstergo vytvořilo ve spolupráci s Ubisoftem. Některá NPC se dokonce dohadují o tom, jaké by mohlo být zasazení příštího dílu. Nechybí zde ani mnoho easter eggů, ve kterých nacházíte merchandising od knih, komiksů až po samotné trailery na Black Flag. Při troše trpělivosti se dozvíte i něco málo o Praze a její spojitostí s příběhem Assassin’s Creed.

Pokračování příběhu z moderní doby je zde přítomno i nadále, avšak není tolik nucené, jako tomu bylo dříve. Zájemci o odhalení nových informací si zde mohou poslechnout mnohé záznamy, z nichž některé mají více než deset minut a obsahují hutné množství důležitých spojitosti mezi předešlými díly. Všechno je však volitelné a hráči zajímající se pouze o historickou součást hry mohou ve většině případů tyto drobnosti vynechat. Ve zkratce by se dalo říct, že moderní linie obsahuje hodně příběhu, ale málo děje.

Verdikt

Nový díl Assassin’s Creed tentokrát dokáže nadchnout jak stávající fanoušky, tak i nově příchozí. Ačkoliv se mohlo na první pohled zdát, že série ztratí své kouzlo a nadmíra námořního prostředí ji více uškodí než pomůže, opak je pravdou. Vývojáři skvěle vybalancovali poměr mezi oběma povrchy a vnáší sérii svěží vítr do plachet.