Vláda Slovenska posvětila v tomto týdnu novou podobu autorského zákona, který striktně reflektuje nařízení Soudního dvora EU v tématu nahlížení na odpovědnost za stahování audiovizuálního obsahu (filmů a hudby) podléhajícího autorským právům. Nová podoba zákona jednoznačně zakazuje (mimo samozřejmě jiného) stahování těchto nelegálních kopií autorských děl, a to i pro osobní potřebu, jak ostatně vyplynulo dále v minulém roce ještě u eurosoudu.

Schválená podoba zákona tak rozšiřuje trestní odpovědnost nejen za šíření takové nahrávky, ale také na účelové stažení audiovizuálního obsahu. Tedy řečeno jinak: nebude-li nahrávka onoho filmu ve vašem počítači pocházet z legálních zdrojů, hrozí autoru zdroje a také především vám za to postih.

Dosavadní podoba slovenského zákona samozřejmě definovala legální cestu nabytí autorského obsahu pouze z legitimních zdrojů, alternativní (pirátské) zdroje však byly v praxi tiše tolerované. Podobně jako u nás v České republice, autorsky chráněný obsah nesmí uživatel zveřejňovat a dále šířit. S novou podobou zákona, který by měl vejít v platnost na Slovensku od ledna příštího roku, se samotný zákaz rozšíří i o styl získání onoho díla - v případě absence souhlasu autora bude na takové zdroje a další odvozené kopie nahlíženo jako na neautorizované a tudíž ilegální.

V tomto ohledu by mohlo docházet k diskusím, jak mohl uživatel daného zdroje poznat, zda je legitimní pro stahování či nikoliv. Například pro mnoho běžných uživatelů může takový YouTube působit jako ryze legitimní zdroj (má přeci své vlastní ochranné mechanismy), přičemž ale spousta tamních nahrávek může (a jistě i bude) být ve výsledku považována za vystavenou nelegální kopii bez uděleného autorského souhlasu.

EU chtělo jít ještě dál: Potrestáme vás i za prohlížení

U eurosoudu se řešil i hit poslední doby – sledování filmů či poslech hudby pomocí streamování, tedy nabytí audiovizuálního obsahu bez nutnosti stažení kompletní kopie daného díla do uživatelského počítače (či jiného zařízení). 

Protože i při tomto sledování vzniká na disku dočasný soubor s daným dílem, byly na stole tendence zahrnout takový styl konzumace obsahu taktéž do autorského zákona. Nakonec poslední verdikty v této věci označily ony dočasné soubory na disku za princip fungování internetu a tedy za neuchopitelné pro vymáhání odpovědnosti za autorsky chráněný obsah. V tomto ohledu tak veškeré právní odpovědnosti padají na bedra administrátora daného webu.