Posledním pojízdným roverem na Měsíci byl proslulý sovětský Lunochod 2, jehož křemíkové srdce přestalo tepat už v roce 1973, tedy před více než čtyřiceti lety. Ke Spojeným státům a k Rusku se ale v současnosti přidala i třetí země na světě, která dobyla naši jedinou přirozenou družici – ambiciózní Čína.

Start rakety Long March 3B nesoucí čínskou sondu

Ta už sice v minulosti dopravila k Měsíci dvě své sondy, zůstaly ale pouze na jeho oběžné dráze a až nynější modul Chang'e 3 usedl přímo na jeho povrchu. Do vesmíru byl vyslán začátkem prosince, osm dní putoval po oběžné dráze Měsíce a 14. prosince měkce přistál v cílové destinaci, v půlkruhovém výběžku s názvem Sinus Iridum (Duhová zátoka). V budoucnu chce Čína na Měsíc vyslat i prvního svého kosmonauta, přičemž od prvního krůčku Neila Armstronga uplynulo už 45 let.

Snímek Země ve Štědrý den

Zajímavostí už je jen měkké přistání čínského modulu. Od (sovětské Luny 24) roku 1976 byla totiž většina přistání ve vesmíru takzvaně tvrdá, což představuje volný pád sondy a následné odrážení se od povrchu planety díky nafouknutým balónům kolem pláště modulu. Trvá pak ještě několik minut než „doskáče“ a zastaví se na místě. Náraz u měkkých přistání je ale tlumen výkonnými protichůdnými tryskami a sonda zažije jen několikametrový, takřka něškodný pád na povrch. Měkká přistání se tak mnohem hůře realizují, chlubit se jím může ale i známé vozítko Curiosity, které brázdí od roku 2012 povrch rudého Marsu.

Plazmosféra Země zachycená jedním z ultrafialových dalekohledů

Přistávací modul získává potřebnou energii ze solárních panelů, také ale z integrovaného termoelektrického generátoru, jež využívá rozpadu radioaktivních prvků. Během dlouhé lunární noci tak bude schopen nápájet i několik panoramatických kamer nebo dvojici ultrafialových teleskopů, které jsou na něm umístěny. První z nich pozoruje zemskou plasmosféru (část zemské magnetosféry, na obrázku výše) a úkolem druhého teleskopu je astronomický výzkum vesmíru - stala se z něj vůbec první lunární hvězdárna.

Originální fotografie poté, co Yutu sjelo z přístavacího modulu Chang'e 3

Součástí modulu Chang'e 3 je pak pojízdný rover Yutu s pohyblivým ramenem pro sběr vzorků. Váží přibližně 120 kilogramů a napájen je pouze přes solární panely – během lunární noci si tedy odpočine. Na jeho palubě bychom pak mohli naleznout například dva spektrometry pro geologickou analýzu získaných vzorků hornin, několik panoramatických kamer pro snímky okolí a vespod dokonce georadar, který zkoumá strukturu povrchu Měsíce do hloubky až třiceti metrů. Další informace o roveru zůstávají prozatím utajovány.

Chang'e 3 vyfocený z druhé strany

Než budou známé další infomace o výbavě lunárních modulů - případně nové poznatky ohledně robotického vozítka Yutu - můžeme se alespoň kochat novými a unikátními fotografiemi pořízenými z Měsíce po téměř čtyřech desetiletích. Zajímavost se pak váže ke druhé fotografii shora, na které můžeme spatřit Zemi vyfocenou ve Štedrý den, tedy deset dní po přistání. Na dalších snímcích vidíme i přistávací modul pokrytý zlatou fólií (slouží jako tepelný či radiační štít) nebo rover Yutu, který pořídil i kruhový panoramatický snímek.

Panoramatický snímek z vozítka Yutu

Vozítko Yutu má určenou primární misi o délce třech měsíců, během níž by mělo ujet přes deset kilometrů a nasbírat tak veliké množství nových informací, které nemohly být objeveny sovětským Lunochodem z technického hlediska. Konkrétní úkoly a plány vozítka však Čína úspěšně drží pod pokličkou.

První fotografie roveru Yutu na povrchu Měsíce

Bude určitě zajímavé sledovat, jak bude čínská velmoc spolupracovat a sdílet informace s globálními institucemi, například NASA. Ta je totiž k této misi velmi kritická a obává se toho, že by mohla čínská sonda narušit jejich současnou studii o povrchu Měsíce. Možná se ale jedná o pouhou výmluvu k faktu, že je Národní úřad pro letectví a kosmonautiku zaskočen čínskými vesmírnými úspěchy pokořenými za dobu poměrně krátkého časového období.