Ještě nedávno působily nástroje jako ChatGPT nebo Gemini spíš jako technologická novinka pro nadšence. Dnes už se potichu zabydlují v kancelářích, marketingu, zákaznické podpoře, administrativě i analytické práci. Pomáhají psát texty, třídit informace, připravovat podklady a zkracovat úkoly, které dřív zabraly celé dopoledne.

S tím přichází celkem pochopitelná nervozita. Lidé se ptají, jestli je umělá inteligence časem nenahradí. Výzkum z finské University of Vaasa ale ukazuje trochu jiný obrázek. Podle výzkumníka Zhe Zhu nemusí být největší hrozbou samotná AI, ale rozdíl mezi lidmi, kteří se ji naučí používat, a těmi, kteří ji budou jen odmítat.

Zhu se tématu věnoval v doktorské disertaci Generative Artificial Intelligence in Organizations: Strategic Decisions and Human Adaptations. Práce vyšla v roce 2026 v řadě Acta Wasaensia 586, zveřejněna byla 15. května 2026 a veřejná obhajoba proběhla 27. května 2026 v auditoriu Kurtén na University of Vaasa.

Strach nestačí. Důležitá je rozumná důvěra

Zajímavé je, že obavy z AI nemusí být vždy jen brzdou. Podle Zhu mohou některé zaměstnance naopak přimět k tomu, aby se nové nástroje naučili používat dřív, než jim ujede vlak. V tom je celá debata o práci a AI mnohem méně pohodlná. Nejde jen o to, zda nějaká profese zmizí. Jde také o to, kdo ve stejné profesi začne pracovat rychleji a efektivněji.

Právě proto se často připomíná myšlenka šéfa společnosti NVIDIA Jensena Huanga, že člověka nemusí nahradit AI, ale jiný člověk, který ji používá lépe. Zní to tvrdě, ale v mnoha oborech už to začíná dávat smysl.

Zhu zároveň varuje před opačným extrémem. AI není kouzelná krabička na pravdu. Kdo jí nevěří vůbec, připraví se o užitečný nástroj. Kdo jí věří slepě, může převzít chybu, nepřesnost nebo hezky napsaný nesmysl. Skutečná výhoda proto nebude v tom, kdo si AI zapne jako první, ale kdo dokáže její výstupy ověřovat, upravovat a zasadit do reality.

Firmy podle výzkumu nemají AI zavádět živelně. Potřebují pravidla pro práci s daty, odpovědnost, etiku i jasné nastavení, kde může technologie pomáhat a kde musí rozhodnout člověk. Zhu ve své práci navrhuje osmibodový rámec, který má organizacím pomoci přejít od pokusů k promyšlenému využívání generativní AI.