Zrcadla ve vesmíru už nejsou jen pouhou báchorkou

Velkou pozornost v posledních týdnech vyvolalo rozhodnutí FCC ze 10. července, kdy úřad schválil společnosti Reflect Orbital povolení k vypuštění experimentálního vesmírného zrcadla o rozměrech přibližně 18 × 18 metrů.

Cílem projektu je ověřit, zda lze pomocí obřího zrcadla odrážet sluneční světlo na zemský povrch i po západu Slunce. Firma argumentuje tím, že by tak bylo možné prodloužit dobu výroby elektřiny ze solárních elektráren nebo osvětlovat vybraná místa bez nutnosti budování klasické infrastruktury.

To pochopitelně okamžitě vyvolalo ostrou kritiku astronomů, ekologů i organizací zabývajících se ochranou noční oblohy.

Obávají se totiž, že experiment představuje pouze první krok k mnohem větším plánům. Reflect Orbital totiž dlouhodobě otevřeně hovoří o možné flotile až 50 000 vesmírných zrcadel, která by obíhala kolem Země.

Nejde jen o jedno zrcadlo

Samotný experiment ještě svět nezmění. Skutečné obavy vycházejí z toho, že nejde o izolovaný projekt.

Na rozhodnutí FCC čekají také další technologické společnosti. SpaceX chce dále rozšiřovat své rozsáhlé satelitní sítě, Blue Origin připravuje vlastní orbitální infrastrukturu a objevují se projekty počítající dokonce s datovými centry umístěnými přímo ve vesmíru.

Pokud by byly všechny současné návrhy schváleny, kolem Země by během příštích let mohly obíhat desetitisíce až statisíce nových takovýchto objektů.

Podle odborníků by se noční obloha mohla změnit natolik, že by už ani zdaleka nepřipomínala podobu, na kterou je lidstvo zvyklé po tisíce let.

Mezinárodní právo na podobnou situaci nestačí

Možná by se nabízelo, že podobně gigantické projekty musí schvalovat OSN nebo jiná mezinárodní instituce. Ve skutečnosti to ale není reálné.

Základním dokumentem, který upravuje využívání kosmického prostoru, je Smlouva o kosmu z roku 1967. Ta stanovuje, že za schvalování satelitů odpovídá stát, ve kterém jsou registrovány.

Tudíž, pokud je satelit registrován ve Spojených státech, rozhodující slovo mají americké úřady. Ostatní státy do tohoto procesu prakticky nemohou nijak zasáhnout.

Smlouva sice říká, že kosmický prostor má být využíván ve prospěch všech zemí, jenže přesně nedefinuje, co to znamená v situaci, kdy se jednotlivé státy na tom, co je „ve prospěch lidstva“, neshodnou. Tato nejednoznačnost dnes vytváří významnou právní mezeru.

Kdy je škoda skutečně škodou?

Další problém představuje odpovědnost za případné škody.

Mezinárodní právo počítá především s fyzickými škodami. Typický příklad je třeba srážka družic nebo pád části satelitu na zemský povrch.

Jenomže co když satelit nebude nic bourat, ale bude pouze odrážet světlo?

Podle odborníků současná pravidla podobné situace prakticky neřeší. Pokud by například odražené sluneční světlo znemožňovalo práci astronomické observatoře nebo výrazně zhoršovalo pozorovací podmínky, velmi pravděpodobně by se na to stávající pravidla o náhradě škody vůbec nevztahovala.

Optické znečištění totiž není a určitě ani nebude považováno za fyzické poškození.

Organizace OSN reagují příliš pomalu

Problematikou se sice mohou zabývat Úřad OSN pro kosmické záležitosti (UNOOSA) i Výbor OSN pro mírové využívání kosmického prostoru (COPUOS), akorát jejich možnosti prosazování jsou dost omezené.

Obě instituce fungují na principu široké mezinárodní shody. Přijetí nových pravidel často vyžaduje souhlas téměř všech členských států, což je v dnešní multipolární geopolitické situaci mimořádně obtížné.

Podle lidí obeznámených s fungováním těchto organizací trvá přijetí jakéhokoli významnějšího rozhodnutí roky. Mezitím soukromé společnosti pokračují ve vývoji technologií mnohem rychlejším tempem.

Pak ve výsledku vlastně vzniká situace, kdy technologický pokrok výrazně předbíhá právní rámec.

Zdroj: Shutterstock

Slovensko se snaží situaci řešit

Na problém už upozornily i některé evropské státy.

Náš bratrský stát, Slovensko, společně s Mezinárodní astronomickou unií předložilo Výboru OSN pro mírové využívání kosmického prostoru dokument, který navrhuje buď úplný zákaz používání vesmírných zrcadel, nebo alespoň vytvoření výrazně přísnějších kontrolních mechanismů.

Astronomové zapojení do této iniciativy ale zároveň připouštějí to, co jsme před tím naťukli, že podobné mezinárodní procesy jsou velmi pomalé a je nepravděpodobné, že by dokázaly držet krok s tempem současného rozvoje kosmického průmyslu.

Technologie předbíhají zákony a korporát to ví

Podle organizace DarkSky International využívají společnosti vyvíjející nové vesmírné projekty skutečnosti, že současná legislativa obsahuje řadu mezer.

Pravidla vznikala v době, kdy byly starty raket vzácnou událostí a na oběžné dráze se pohybovalo jen několik stovek družic.

Nikdo tehdy nepředpokládal, že jednou budou soukromé firmy plánovat desetitisíce satelitů, vesmírná datová centra nebo celé flotily obřích zrcadel odrážejících sluneční světlo - s těmito bláznivými plány se setkáváme v jedné chvíli současně a to není standardní situace.

Regulační systém je pouze omáčka, která nás má ukonejšit, že všechno je právně kryté, ale není. Nikdo na to není připraven.

Spojené státy už podobně postupovaly

Právní experti upozorňují, že nejde o první případ, kdy Spojené státy prosazují vlastní přístup bez ohledu na výhrady zbytku mezinárodního společenství.

V minulosti FCC například schválila využití některých rádiových frekvencí pro přímou satelitní komunikaci s mobilními telefony, přestože takové použití nebylo schváleno Mezinárodní telekomunikační unií.

Argument amerických úřadů byl ten, že chtějí podpořit domácí technologické firmy a zajistit jim konkurenční výhodu.

Samozřejmě, USA v tom nejsou samy. Zbylé dvě světové velmoce - Čína nebo Rusko - si taktéž prosazují své záležitosti v kosmu, je to pochopitelné. Každý stát se snaží chránit své strategické zájmy, ale když se to začne příliš přehánět, komplikuje to posléze vznik a prosazování jednotných mezinárodních pravidel.

Může jednotlivá země vesmírná zrcadla zakázat?

Teoreticky ano. Některé státy by například mohly přijmout zákony, které by zakazovaly úmyslné osvětlování jejich území z vesmíru a stanovily vysoké pokuty za porušení těchto pravidel.

To by ale bylo stále polovičaté řešení, protože samotné satelity budou při pohybu po oběžné dráze světlo odrážet bez ohledu na to, nad jakou zemí se právě nacházejí. Světelné znečištění proto nelze jednoduše zastavit hranicemi jednotlivých států.

Zdroj: Shutterstock

Soudní spory zatím neuspěly

Organizace DarkSky International se už v minulosti pokusila rozhodnutí FCC napadnout u amerického soudu.

Vize na hraně reality. SpaceX žádá povolení pro milion solárních satelitů

Žaloba se týkala licence pro rozsáhlou síť satelitů společnosti SpaceX. Organizace argumentovala tím, že úřad před schválením projektu neprovedl odpovídající posouzení dopadů na životní prostředí.

Soud však tuto argumentaci nepřijal.

DarkSky International přesto nevylučuje, že v budoucnu podá další žaloby, pokud FCC schválí například onu plnou síť 50 000 vesmírných zrcadel společnosti Reflect Orbital nebo další extrémní projekty.

Překvapivá výjimka ze zákona

Jeden z největších problémů je skutečnost, že satelitní průmysl je ve Spojených státech stále vyňat z části federální legislativy týkající se posuzování vlivů na životní prostředí.

Tato výjimka vznikla v 80. letech minulého století, kdy se vypouštělo jen několik družic ročně a nikdo nepředpokládal dnešní tempo kosmické dopravy.

Dnes už ale mnozí odborníci tvrdí, že tato pravidla dávno neodpovídají realitě a měla by být zásadně přepracována.

Astronomové varují před dramatickou změnou oblohy

Nedávná studie Evropské jižní observatoře dospěla k závěru, že pokud budou realizovány všechny dnes plánované satelitní konstelace, jas noční oblohy by se mohl zvýšit až o 300 procent.

Pro astronomii by to znamenalo obrovský problém.

Mnoho pozorování vzdálených galaxií, mlhovin nebo exoplanet by bylo výrazně obtížnější nebo v některých případech prakticky nemožné.

Další studie upozorňují také na možnost vzniku jakéhosi jasného prstence satelitů kolem Země. Ten by vznikl zejména v případě rozsáhlých orbitálních datových center, která by kvůli nepřetržitému přísunu sluneční energie musela obíhat ve velmi podobných drahách.

Dopady pocítí nejen vědci, ale i my všichni

Zastánci ochrany noční oblohy zdůrazňují, že nejde pouze o problém astronomů.

Noční obloha představuje významnou součást kulturního dědictví lidstva. Mnoho původních obyvatel různých částí světa využívá hvězdy při orientaci, náboženských obřadech nebo předávání tradičních znalostí mezi generacemi.

Výraznější světelné znečištění by mohlo ovlivnit také živočichy, kteří se orientují podle přirozeného střídání dne a noci. Umělé světlo by narušilo migraci ptáků, chování hmyzu i rozmnožování některých druhů.

Zdroj: Shutterstock

Vedle samotného světla se stále více diskutuje také o dopadech častých startů raket a návratů vysloužilých satelitů do atmosféry. Vědci zkoumají, jak mohou spaliny z raket i kovové částice vznikající při zániku družic ovlivňovat ozonovou vrstvu nebo teplotní poměry v atmosféře.

K tomu je nutné připočítat emise vznikající při výrobě satelitů i při samotných startech, které mohou částečně vymazat některé ekologické přínosy projektů, například přesunu datových center do vesmíru. *Osobní automobily se spalovacími motory jsou oproti těmto (velikostně) monstrům velice šetrné vůči životnímu prostředí.*

Rozhodnutí, které se týká celého světa

FCC ve zdůvodnění svého rozhodnutí uvedla, že otázka světelného znečištění nespadá do její gesce. Problém je v tom, že v současnosti neexistuje jiný americký úřad, který by měl pravomoc podobné dopady při udělování licencí posuzovat.

Zde vzniká totální paradox. O projektech, které mohou ovlivnit kvalitu noční oblohy pro miliardy lidí na celé planetě, rozhoduje instituce, která sama tvrdí, že jejich environmentální důsledky nejsou součástí její působnosti.

Odborníci proto stále častěji upozorňují, že nejde o okrajové téma zajímající jen astronomy nebo milovníky hvězd. Budoucnost noční oblohy se může stát otázkou ochrany životního prostředí, kulturního dědictví i kvality života celé lidské populace.

Technologie se vyvíjejí nebývalým tempem. Zákony, které mají tento vývoj regulovat, však vznikaly v úplně jiné době. Rozdíl mezi rychlostí technologických inovací a pomalým tempem legislativních změn dnes podle mnoha odborníků představuje jedno z největších rizik pro budoucnost vesmíru i samotné Země.