NASA chce v rámci programu Artemis vybudovat trvalejší lidskou přítomnost u jižního pólu Měsíce. Jenže nová studie připomíná, že základna na Měsíci nebude jen otázkou raket, modulů a zásob. Stejně důležité může být i to, kolik lidí tam bude žít najednou a jak často ze Země dorazí čerstvé zásoby.

Výzkum publikovaný v časopise PLOS ONE připravili Raymond Vera, Anamaria Berea a William G. Kennedy z George Mason University. Tým použil takzvané agentní modelování, tedy počítačovou simulaci, v níž jednotliví „virtuální astronauti“ reagují na prostředí, stres, úkoly i chování ostatních členů posádky. Cílem nebylo říct, že NASA dělá něco špatně, ale najít podmínky, které mohou zvýšit šanci na úspěch dlouhodobé mise.

Šest lidí a zásoby každé dva týdny

Podle výsledků vychází nejlépe scénář, kdy na Měsíci pracuje šest astronautů najednou a zásobovací mise ze Země přilétají zhruba každé dva týdny. Důležité je také to, aby prostředí nepřinášelo příliš časté mimořádné události, například silné radiační epizody, zásahy mikrometeority nebo vážné technické poruchy.

Naopak nejhorší scénář počítal jen se čtyřmi astronauty, zásobováním jednou za měsíc a střední až vysokou pravděpodobností nepříznivých podmínek. Právě tehdy model ukazoval největší riziko, že posádka nebude zvládat plánované úkoly dostatečně spolehlivě.

V jedné ze základních simulací autoři počítali s tříměsíční misí a jednou zásobovací cestou ve druhém měsíci. Virtuální posádka dosáhla produktivity kolem 20 procent vůči očekávaným úkolům. Autoři upozorňují, že u běžného výrobního procesu by podobná hodnota ještě mohla být přijatelná, ale v prostředí lunární základny jde o varování. Na Měsíci totiž neexistuje rychlá pomoc, servisní tým za rohem ani možnost jednoduše poslat posádku domů.

Zkušenosti z ISS nestačí přenést jedna ku jedné

NASA už má s dlouhodobým pobytem lidí ve vesmíru bohaté zkušenosti z Mezinárodní vesmírné stanice. Jenže ISS létá na nízké oběžné dráze Země, kam je zásobování i návrat posádky nesrovnatelně dostupnější. Měsíční základna bude izolovanější, psychicky náročnější a více závislá na správně nastaveném provozu.

Studie proto zdůrazňuje, že výcvik astronautů je důležitý, ale sám o sobě nemusí stačit. Anamaria Berea v rozhovoru pro Space.com uvedla, že dlouhodobé mise vždy zahrnují lidský faktor. Tým podle ní není jen součet jednotlivců. Záleží na velikosti posádky, kombinaci schopností, osobností, zásobování i krizových plánech.

To je pro Artemis podstatná zpráva. NASA může mít perfektní hardware, ale pokud bude posádka příliš malá nebo příliš závislá na málo častých dodávkách, může se každá porucha rychle proměnit v řetězec problémů. Budoucí základna na Měsíci tak nebude jen testem technologií, ale i testem toho, jak dobře dokážeme navrhnout lidský život v extrémním prostředí.