Obří srážka, která vytvořila Měsíc, mohla skončit úplně jinak, než jsme mysleli

Na Měsíci se objevil nový kráter, který vědcům nabízí něco mimořádně vzácného. Mohou totiž porovnat místo krátce před nárazem kosmického tělesa i po něm. Kráter McGetchin má průměr 222 metrů a hloubku přibližně 43 metrů. Podle NASA jde o největší nově vzniklý impaktní kráter, který byl dosud identifikován ve Sluneční soustavě.

K samotnému nárazu došlo někdy mezi 11. dubnem a 22. květnem 2024. Povrch Měsíce tehdy zasáhl úlomek asteroidu nebo komety, jehož velikost NASA přirovnává k tří až šestipatrové budově. Podobně silný náraz se podle vědců na Měsíci odehraje přibližně jednou za století.

Objev začal obyčejnou kontrolou snímků

Zajímavý je i způsob, jakým vědci kráter našli. Robert Wagner, specialista na zpracování snímků z Lunar Reconnaissance Orbiter Camera, 24. října 2025 prováděl běžnou kontrolu dat. Na mapě si všiml výrazně světlého místa obklopeného tmavou oblastí. Porovnání novějších a starších snímků následně ukázalo, že jde o stopu po čerstvém nárazu.

Kráter dostal jméno McGetchin na počest lunárního vědce Toma McGetchina. Podrobnější snímky pořídila úzkoúhlá kamera sondy Lunar Reconnaissance Orbiter v prosinci 2025 a znovu v březnu 2026. Mise LRO přitom obíhá Měsíc už více než 17 let, takže vědci mají k dispozici mimořádně podrobný archiv jeho povrchu.

Výsledky vyšly ve dvou studiích v časopise Science Advances. Tým vedený Markem Robinsonem z Intuitive Machines popsal samotný kráter a materiál vyvržený při nárazu. Druhý tým vedený Tylerem Powellem se zaměřil na mnohem širší změny okolního povrchu.

Náraz změnil mnohem větší oblast

Překvapení přinesl hlavně přístroj Diviner, který měří teplotu měsíčního povrchu. Kolem McGetchinu objevil přibližně sedm kilometrů širokou oblast, která je během měsíční noci asi o 8 až 9 kelvinů chladnější než okolní terén.

Vysvětlení souvisí s regolitem, tedy sypkou vrstvou prachu a rozdrcených hornin na povrchu Měsíce. Náraz jej rozrušil a snížil jeho hustotu. Takto nakypřený materiál hůře udržuje teplo, a proto po západu Slunce rychleji chladne. Většina velkých měsíčních kráterů vznikla před miliony či miliardami let a jejich povrch mezitím změnily další nárazy a kosmické prostředí. Tentokrát mají vědci téměř neporušené místo známého stáří a snímky pořízené ještě před jeho vznikem.