Nebezpečný trik na AI programátory: čistý repozitář a skrytý příkaz přes DNS
Vývojáři si na AI asistenty začínají zvykat jako na nástroj, který nejen radí, ale také rovnou jedná. Umí projít projekt, najít chybu, navrhnout opravu a v některých případech ji i spustit. Jenže právě tahle pohodlnost má druhou stranu. Bezpečnostní tým 0DIN od Mozilly teď ukázal, že agentní nástroj může být nebezpečný i ve chvíli, kdy v repozitáři neleží žádný očividný malware.
Ukázka se týká Claude Code od Anthropic a nese název „Clone This Repo and I Own Your Machine“. Název je schválně provokativní, ale princip útoku je o to nepříjemnější, že nepůsobí nijak přehnaně. Vývojář dostane odkaz na projekt, třeba v chatu, pracovním zadání nebo u nabídky práce. Repozitář vypadá normálně. Soubory nevypadají podezřele, běžná kontrola nic zásadního neodhalí a ani statický skener nemusí mít důvod k poplachu.
V projektu je návod k instalaci nástroje Axiom. Když se prostředí nepovede správně spustit, objeví se obyčejná chyba s doporučením, co má uživatel udělat dál. Přesně takových hlášek vidí programátoři denně spoustu. A právě na tom celý útok stojí. Claude Code se pokusí problém vyřešit, vezme instrukci jako běžný krok nastavení a spustí příkaz.
Jenže tím se začne dít něco, co už uživatel na první pohled nevidí.
Škodlivá část nebyla v repozitáři
Nejzajímavější na celé demonstraci je, že nebezpečný příkaz nebyl uložený přímo v kódu. Skript si ho stáhl až při běhu z DNS TXT záznamu. To je typ záznamu, který se běžně používá například k ověřování domén nebo nastavení e-mailů. Pro bezpečnostní nástroje tak takový krok nemusí vypadat jako útok. Vidí jen dotaz na DNS, tedy něco, co počítače dělají neustále.
Podle výzkumníků byl v DNS záznamu uložený base64 řetězec. Po dekódování se z něj stal příkaz pro otevření reverzního shellu. Laicky řečeno: počítač vývojáře by se mohl připojit k serveru útočníka a dát mu možnost spouštět další příkazy. Odtud už je jen krok k tomu, aby útočník hledal přístupové tokeny, SSH klíče, pracovní soubory nebo další citlivá data.
Na tomhle případu je nepříjemné hlavně to, že Claude Code nedělal nic, co by z jeho pohledu vypadalo jako jasný útok. Choval se jako poslušný pomocník. Našel chybu, přečetl doporučení a vykonal opravu. Jenže u agentních nástrojů už nejde jen o textovou odpověď v chatu. Jakmile má takový nástroj právo spouštět příkazy v terminálu, pracuje s opravdovým počítačem a opravdovými daty.




















