Šéf udržitelnosti společnosti Nvidia Josh Parker dokonce pro server Axios uvedl, že problém spotřeby vody v datových centrech je z velké části vyřešen. Takové tvrzení ale podle odborníků zachycuje jen část celého obrazu.

Primární problém je totiž způsob, jakým Nvidia spotřebu vody počítá. Firma se zaměřuje pouze na samotné datové centrum a vše, co se odehrává uvnitř jeho zdí. Ale spotřeba vody vznikající mimo areál, například při výrobě elektřiny nebo samotných čipů, se do těchto čísel vůbec nezapočítává.

Nvidia uvedla, že chladicí kapalina vstupuje do serverových racků při teplotě přibližně 45 °C. Po průchodu servery se ohřeje na zhruba 55 °C, přičemž odvádí značné množství tepla z výpočetního hardwaru. Takto vysoká teplota umožňuje ve většině klimatických podmínek využít k ochlazení běžný venkovní vzduch prostřednictvím pasivních radiátorů, aniž by bylo nutné používat odpařovací chlazení nebo v některých případech dokonce ventilátory.

Pak je docíleno nejen nižší spotřeby vody, ale také vyšší energetické účinnosti a tiššího provozu celého datového centra.

Tím však ekologická stránka provozu nekončí. Datová centra také potřebují obrovské množství elektřiny, jejíž výroba představuje významný zdroj další spotřeby vody.

Podle údajů americké geologické služby patří elektrárny spalující fosilní paliva mezi největší spotřebitele vody ve Spojených státech. Denně jí spotřebují přibližně 2,7 miliardy galonů, především kvůli odpařovacímu chlazení. Plynové elektrárny při výrobě jedné kilowatthodiny elektřiny spotřebují přibližně 1,17 litru vody, zatímco uhelné elektrárny ještě více kolem 2,2 litru na kilowatthodinu.

Fosilní zdroje dnes podle Mezinárodní energetické agentury zajišťují přibližně polovinu elektřiny využívané datovými centry po celém světě. Dokud budou provozovatelé AI infrastruktury na těchto zdrojích závislí, nebude možné hovořit o skutečně minimální vodní stopě.

Ani vodní elektrárny nejsou z tohoto pohledu zcela bez dopadu. Samotnou vodu sice přímo nespotřebovávají, ale kvůli odpařování z přehradních nádrží připadá na jednu vyrobenou kilowatthodinu zhruba 6,8 litru ztracené vody. Geotermální energie, kterou začínají některé technologické korporace testovat, vykazuje velmi rozdílné hodnoty v závislosti na použité technologii. Některé moderní projekty se proto snaží využívat převážně vodu, která by jinak (dle jejich pohledu) neměla další využití.

Nejšetrnějšími zdroji zůstávají větrné a solární elektrárny. Ty podle dostupných studií spotřebují pouze kolem 0,01, respektive 0,03 litru vody na jednu vyrobenou kilowatthodinu, přičemž tato čísla zahrnují i výrobu zařízení nebo čištění solárních panelů.

Přestože obnovitelné (dočasné) zdroje tvoří stále větší část nově budovaných energetických kapacit, výhled Mezinárodní energetické agentury naznačuje, že více než 40 % nové elektřiny potřebné pro rychle rostoucí datová centra bude ještě hodně dlouho pocházet z plynu a uhlí.

KOMENTÁŘ: Nový systém chlazení od Nvidie určitě představuje technologickou inovaci a může snížit spotřebu vody přímo v datových centrech. Celkovou vodní stopu provozu jazykových modelů ale sám o sobě nevyřeší. Dokud bude velká část elektřiny pocházet z fosilních zdrojů, zůstane značná část spotřeby vody ukrytá mimo samotné datové centrum. Na druhou stranu je na místě otázka, zda se opravdu vyplatí kvůli jazykovým modelům - jedné technologii, která může, ale nemusí být budoucností - navyšovat počet dočasných zdrojů energie a upozaďovat ty dlouhodobé, na základě kterých byla všechna tato současná datová centra udržována v aktivním provozu.