Ochranný štít Země není všude stejně stabilní. Nový výzkum odhalil příčinu
Magnetické pole Země nás chrání před slunečním větrem, na jeho vnější hranici však vznikají mohutné vlny. Fyzici nyní vysvětlili, proč jsou na některých místech silnější a jak jejich chování souvisí s ročním obdobím.
Sluneční vítr neustále naráží na zemskou magnetosféru. Proud nabitých částic, které Slunce vyvrhuje do okolního prostoru, přitom dokáže rozvlnit její vnější hranici podobně, jako když vítr rozčeří vodní hladinu. Vědci už dlouho věděli, že toto vlnění není rovnoměrné. Proč ale na jedné straně magnetosféry vznikají výrazně větší víry než na druhé, nebylo zcela jasné.
Vysvětlení nyní přinesl tým fyziků vedený Laurim Holappou z finské univerzity v Oulu. Výsledky zveřejnil 16. září 2026 odborný časopis Geophysical Research Letters. Autoři výzkumu Katariina Nykyri, J. Laitinen a B. Burkholder společně s Holappou využili počítačové simulace, které jim umožnily sledovat chování celé magnetosféry.
Záhadné vlny si vědec všiml už v NASA
Holappa narazil na první stopu v roce 2020 během svého působení v americké NASA. Na snímcích z počítačových simulací tehdy zaznamenal neobvyklé struktury, které později rozpoznal jako Kelvinovy-Helmholtzovy vlny. Ty vznikají na rozhraní dvou prostředí pohybujících se rozdílnou rychlostí.
Podobný jev lze pozorovat také v atmosféře, kde vytváří charakteristické zvlněné mraky, nebo na vodní hladině při střetu různých proudů. V kosmickém prostoru ovšem nejde o vodu či vzduch, ale o elektricky vodivé plazma.
Studium těchto vln komplikuje skutečnost, že družice procházejí oblastmi jejich největší aktivity jen zřídka. Simulace proto nabídly možnost sledovat procesy, které se při běžných měřeních obtížně zachycují.
Nejsilnější vlnění vzniká na zimní polokouli
Výsledky ukázaly, že sluneční vítr nemá na magnetosféru všude stejný účinek. Jeho magnetické pole se kolem zemského ochranného štítu obtáčí nerovnoměrně a v některých oblastech dokáže vznikající vlny dokonce tlumit.
Nejvýraznější aktivitu vědci zaznamenali na zimní polokouli. O tom, zda se vlny soustředí na ranní, nebo večerní stranu magnetosféry, rozhoduje orientace meziplanetárního magnetického pole. Výzkum tak vysvětlil rozdíly, které vědci pozorovali už dříve, ale jejich příčinu nedokázali uspokojivě objasnit.
Poznatky mají význam také pro výzkum kosmického počasí. Přes hranici magnetosféry totiž mohou pronikat částice a energie ze slunečního větru. Tyto procesy se podílejí na vzniku polárních září a souvisejí s ději, které během silných geomagnetických bouří ohrožují i další technologie, jako například družice, navigaci nebo elektrické sítě.
















