Řeč je o Oltářním kameni (Altar Stone), mohutném pískovcovém megalitu o hmotnosti přibližně šesti tun. Vědci se dnes domnívají, že jeho původ je třeba hledat na severovýchodě Skotska, což je zhruba 700 kilometrů od místa, kde se dnes Stonehenge nachází.

Dlouholetá debata o původu kamenů

Otázka původu kamenů ve Stonehenge není nová. Již desítky let se odborníci snaží určit, odkud jednotlivé megality pocházejí a jak se dostaly na své současné místo. V minulosti byla jednou z nejčastěji zmiňovaných teorií možnost, že část kamenů přenesly ledovce během poslední doby ledové.

Podle této představy mohly mohutné ledové masy transportovat horniny na velké vzdálenosti, aniž by se na jejich přesunu podílel člověk. Některé kameny skutečně vykazují známky, které jsou s ledovcovým transportem slučitelné. V případě Oltářního kamene však začaly postupně přibývat oprávněné pochybnosti.

Předchozí studie už naznačovaly, že ledovce samy o sobě pravděpodobně nedokázaly vysvětlit celou cestu kamene ze Skotska do jižní Anglie. Nejnovější výzkum tento předpoklad dále posiluje.

Vědci spojili geologii s počítačovými modely

Tým odborníků z Curtin University využil kombinaci několika moderních metod. Asi nejproslulejší roli hrálo datování minerálních zrn obsažených v kameni a pokročilé počítačové modelování pohybu ledovců během poslední doby ledové.

Díky geologickým analýzám mohli vědci přesněji určit pravděpodobnou oblast původu Oltářního kamene. Následně vytvořili simulace, které ukazovaly, jakým směrem se pohybovaly ledovcové příkrovy a zda mohly kámen dopravit až do oblasti dnešního Stonehenge.

Výsledky ukázaly zásadní problém pro zastánce ledovcové teorie. Modely sice potvrzují, že ledovce mohly některé horniny ze Skotska přenést poměrně daleko na jih, nedokázaly však vytvořit souvislou trasu vedoucí až na Salisburskou pláň.

Přírodní procesy proto mohly být jeden z mnoha faktorů, ale nevysvětlují, jak se kámen dostal do konečné destinace.

Zdroj: Shutterstock

Ledovce zvládly jen část cesty

Počítačové simulace naznačují, že ledovce mohly transportovat horniny například do oblasti Dogger Bank v Severním moři. To je však stále značná vzdálenost od jižní Anglie.

To je mimořádně důležitý detail pro celou debatu. Jestliže se ledovce zastavily stovky kilometrů od Stonehenge, musel zbývající úsek překonat někdo jiný. Podle autorů studie je nejpravděpodobnější vysvětlení lidský faktor a organizovaná přeprava.

Spoluautor výzkumu doktor Anthony Clarke z Curtin University upozorňuje, že současné důkazy stále více podporují tuto variantu. Výzkumný tým nenašel žádnou realistickou ledovcovou trasu, která by přímo spojovala skotský zdroj kamene s místem, kde dnes stojí Stonehenge.

Jak mohl být šestitunový kámen přepravován?

Představa, že lidé v neolitu přesouvali šestitunový balvan na vzdálenost 700 kilometrů, může na první pohled působit neuvěřitelně. Výzkumníci však upozorňují, že pravděpodobně nešlo o jedinou nepřetržitou cestu.

Mnohem reálnější je scénář postupné přepravy rozdělené do několika etap. Kámen mohl být převážen po souši na dřevěných saních nebo válcích a tam, kde to bylo možné, mohl být transportován také po řekách nebo podél pobřeží.

Využití vodních cest by určitě výrazně snížilo náročnost celé operace. Přesto by šlo o mimořádně složitý logistický úkol, který vyžadoval pečlivé plánování, koordinaci a značné množství pracovních sil.

Vědci jsou toho názoru, že by taková cesta stále vedla přes různorodý a často obtížný terén. Je tedy možné, že na přepravě spolupracovalo více komunit rozprostřených na rozsáhlém území.

Zdroj: Shutterstock

Co nám objev říká o lidech neolitu

Význam studie nespočívá pouze v objasnění původu jednoho kamene. Mnohem klíčovější může být to, co výzkum vypovídá o schopnostech lidí, kteří Stonehenge budovali.

Přepravit šest tun vážící megalit na vzdálenost stovek kilometrů by nebylo možné bez dobře organizované společnosti. Takový projekt by vyžadoval znalost krajiny, plánování tras, zajištění potřebných zdrojů i schopnost koordinovat veliké skupiny lidí.

Výsledky výzkumu tak naznačují, že neolitické komunity byly pravděpodobně mnohem lépe organizované a technologicky vyspělejší, než se dříve předpokládalo. Namísto izolovaných skupin mohly existovat rozsáhlé sítě spolupráce, které umožňovaly realizovat projekty překračující hranice jednotlivých regionů.

Nové technologie pomáhají řešit staré záhady

Jednou z největších předností studie je propojení geologických metod s moderním počítačovým modelováním. Přesně taková kombinace různých vědeckých oborů umožnila výzkumníkům otestovat konkurenční teorie a získat jasnější představu o tom, co se mohlo odehrát před tisíci lety.

Na projektu spolupracovali odborníci z několika institucí, včetně Curtin University, Sheffield Hallam University, University of Sheffield, Wessex Archaeology a University of Bristol. Tento mezioborový přístup ukazuje, jak důležitá je spolupráce různých vědeckých disciplín při řešení složitých historických otázek.

Stonehenge stále nevydalo všechna svá tajemství

Přestože tu máme další novou studii, která výrazně posiluje teorii o lidské přepravě Oltářního kamene, řada otázek zůstává otevřená. Vědci nyní chtějí ještě přesněji určit místo původu kamene na severovýchodě Skotska a pokusit se rekonstruovat konkrétní trasu, kterou mohl během své dlouhé cesty absolvovat.

Každý nový poznatek nás přibližuje nejen k pochopení samotného Stonehenge, ale také k lepšímu poznání lidí, kteří tento monument vytvořili.