Některé pády přitom vypadají až bizarně. Robotům se při nárazu lámou těla v pase, z jejich útrob létají jiskry a v některých případech dokonce začnou hořet. Právě tahle kombinace působivého výkonu a naprosté nepraktičnosti ale možná letošní soutěž vystihuje lépe než jakákoli jiná.

Druhé World Humanoid Robot Games se v Pekingu konaly od 22. do 26. srpna. Stejně jako při premiéře v roce 2025 se zde humanoidní roboti utkali v celé řadě disciplín. Sprintovali, skákali do výšky, předváděli bojová umění, boxovali, hráli fotbal nebo stolní tenis. Letos se ale organizátoři zaměřili také na něco mnohem méně efektního - na běžné domácí a pracovní úkoly.

Roboti tak museli například prát a věšet prádlo, uklízet pokoje, doplňovat hotelové zásoby nebo rovnat knihy do regálů. A zde se ukázalo, že cesta k robotovi, který bude skutečně schopný pracovat podobně jako člověk, je ještě pořád poměrně dlouhá.

Rekordy ano, zastavit už je problém

Na první pohled přitom letošní výsledky vypadají jako obrovský skok vpřed. Zatímco humanoidní roboti loni za lidskými rekordmany zaostávali, letos dokázali překonat světový rekord člověka ve sprintu na 100 metrů i ve skoku do výšky z místa.

Podle Dipama Patela, doktoranda informatiky na Purdue University a výzkumného pracovníka americké armádní laboratoře DEVCOM, to skutečně ukazuje na výrazný pokrok v řízení celého těla robota. Aby robot dokázal běžet nebo skákat, nestačí jen dobře ovládat jednu jeho část. Musí koordinovat nohy, ruce, trup i jednotlivé klouby najednou.

Jenže zrovna při pohledu na celé závody se ukazuje jedna poměrně zásadní slabina. Roboti sice zvládnou běžet velmi rychle, ale někteří z nich mají problém po překročení cílové čáry jednoduše zpomalit.

A to není jen trochu legrační detail. Je to dobrá ukázka rozdílu mezi robotem, který byl navržen tak, aby co nejlépe zvládl konkrétní úkol, a robotem, který se dokáže samostatně pohybovat v nepředvídatelném světě.

„Když překročíte cílovou čáru, je to váš cíl. Nezáleží na tom, jestli pak zastavíte, nebo se rozpadnete na kusy,“ vysvětlil Patel.

Některé firmy navíc podle něj používají různé roboty pro různé disciplíny. Jeden je optimalizovaný na běh, jiný na bojové sporty a další na manipulaci s předměty. Nejde tedy o jednoho univerzálního robota, který by jednoduše uměl všechno.

To je důležitý rozdíl, který se ve virálních videích snadno ztratí.

Když robot běží trochu jako člověk a trochu jako stydlivé dítě

Jedním z internetových hitů letošních her se stal humanoidní robot společnosti X-Humanoid z Pekingu. Ten vyhrál malý závod na 400 metrů a zaujal především způsobem, jakým při běhu používal ruce.

Místo klasického pohybu paží typického pro člověka je držel poměrně vysoko, téměř před obličejem, a pohyboval jimi zvláštním způsobem. Na sociálních sítích proto jeho běžecký styl dostal přirovnání ke „stydlivému člověku schovávajícímu se za ruce“.

Podle vývojářů se robot tomuto pohybu naučil pomocí posilovaného učení v simulaci. Algoritmus tedy dostával opakovaně příležitost zkoušet různé způsoby běhu a postupně hledal ten, který vedl k nejlepším výsledkům.

Tady je přesně vidět, jak odlišně se robot může naučit něco, co člověk dělá intuitivně. Pro člověka je přirozené při běhu používat ruce určitým způsobem. Robot ale nemusí nutně dojít ke stejnému řešení. Pokud mu jeho algoritmus zjistí, že jiný pohyb vede k rychlejšímu výsledku, klidně začne běhat způsobem, který na člověka působí úplně absurdně.

Jeden rekord ještě neznamená spolehlivého robota

Zdroj: Shutterstock

Samotné překonání lidského rekordu je proto zajímavé, ale nemusí být tím nejlepším způsobem, jak měřit skutečný pokrok.

Patel například navrhuje, aby roboti stejný závod absolvovali třeba desetkrát za sebou. Teprve pak by bylo možné zjistit, jestli dokážou podat dobrý výkon opakovaně, nebo jestli šlo v podstatě o jeden povedený pokus.

A ještě důležitější by bylo sledovat, co robot udělá, když se něco pokazí.

Člověk, který běží stovku, po doběhnutí jednoduše zpomalí. Když se před ním objeví překážka, může změnit směr. Když uklouzne, pokusí se zachytit. Robot, který byl optimalizovaný hlavně na dosažení určitého cíle, může mít s podobnými situacemi podstatně větší problém.

To je také důvod, proč mohou být na první pohled nudnější disciplíny z letošních her ve skutečnosti mnohem zajímavější.

Prádlo, hotely a knihy jsou možná důležitější než sprint

Organizátoři letos zařadili soutěže, ve kterých roboti museli prát a skládat oblečení, uklízet obývací pokoje nebo řešit jiné běžné domácí práce. V jednom případě dokonce dostali neplánovaný úkol: během práce museli reagovat na doručení balíčku a přepnout z původní činnosti na nový úkol.

A přesně tato schopnost přepnout z jedné činnosti na druhou může být pro budoucí robotické pracovníky mnohem důležitější než nějaká rychlost sprintu.

V pekingském hotelu Continental Grand Hotel zase roboti dostali za úkol převážet kufry do určených pokojů, uklízet postele a doplňovat zásoby. V samostatné soutěži museli roboti pracovat s knihami. Měli vyzvednout vrácené knihy a správně je zařadit na jejich místo, což prověřovalo nejen manipulaci s předměty, ale také schopnost vizuálně rozpoznávat objekty a rozhodovat se.

Ještě náročnější byla disciplína zaměřená na hašení požáru a záchranu osob. Roboti měli během třiceti minut identifikovat nebezpečné látky, najít a uzavřít tři různé otevřené ventily, objevit požár a následně najít hasicí přístroj a oheň uhasit.

Z dvanácti týmů dokázaly celý úkol dokončit pouze tři.

Na programu byly také disciplíny zaměřené čistě na obratnost rukou. Roboti například sbírali fazole, šroubovali nebo zatloukali hřebíky do korkové desky. U posledně jmenovaného úkolu nestačilo hřebík jednoduše trefit. Robot ho musel zatlouct přesně a bez výrazného vychýlení.

Tyto úkoly možná mnohem lépe ukazují, jak daleko současná robotika skutečně je.

Největší problém je však absence autonomie

Je tu ale ještě jedna věc, která se ve videích z podobných soutěží často ztrácí. Někteří roboti nebyli během disciplín plně autonomní.

V určitých soutěžích pravidla dovolovala takzvanou teleoperaci, kdy člověk přímo ovládá robota na dálku. Pokud byl robot ovládán tímto způsobem, dostal horší výsledné hodnocení. Přesto možnost lidského zásahu ukazuje, že úplně samostatné fungování je stále problém.

Člověk se přitom dokáže naučit jednoduchý nový úkol překvapivě rychle. Stačí mu někdy ukázat, co má dělat, a po několika pokusech si poradí i s variantou, kterou předtím neviděl.

U robota je situace mnohem složitější.

Robot se musí naučit reagovat na obrovské množství různých situací. A není reálné předem nasimulovat úplně všechno, co se může stát. Můžete například vytvořit statisíce simulací zatloukání hřebíku, ale pořád jde jen o jediný úkol z milionů různých činností, které může robot ve skutečném světě potkat.

Tato schopnost zobecňovat naučené znalosti je jednou z největších výzev současné robotiky.

Robot může být vynikající v konkrétní činnosti, kterou mnohokrát trénoval. To ale ještě neznamená, že si poradí s podobným úkolem v trochu jiném prostředí.

Robot, který vydrží osmihodinovou směnu, je stále daleko

Zdroj: Shutterstock

Vývojáři se proto snaží roboty učit nejen pomocí simulací, ale také pomocí skutečných dat. Moderní systémy umělé inteligence mohou využívat obrovské množství obrazových záznamů lidských činností a učit se z nich, jak jednotlivé úkoly provádět.

Akorát získávání takových dat není jednoduché. Některé firmy dokonce platí lidem za to, aby při běžných domácích činnostech nosili kamery na hlavě a poskytovali tak data, ze kterých se mohou robotické systémy učit.

I přesto je podle Patela potřeba dalšího významného pokroku v algoritmech, než bude možné očekávat humanoidního robota, který zvládne osmihodinovou pracovní směnu v libovolném prostředí a bez neustálého dohledu.

Další komplikací je výpočetní výkon. I relativně autonomní roboti ze soutěží stále často spoléhají na cloudové počítače, které zpracovávají náročné modely umělé inteligence. Někteří roboti jsou vybaveni 5G připojením, pomocí kterého odesílají data do takzvaného systému „vtělené inteligence“ a následně dostávají instrukce, co mají udělat dál.

To samozřejmě není stejné jako robot, který má dostatek inteligence a výpočetního výkonu přímo ve svém těle a dokáže se samostatně rozhodovat bez závislosti na vzdálených serverech.

Skutečná zkouška začne až mimo soutěžní halu

World Humanoid Robot Games jsou bezpochyby působivou přehlídkou toho, kam se robotika posunula. Zároveň ale poukazují na něco, co může být ještě důležitější, Konkrétně na rozdíl mezi efektní demonstrací a prakticky použitelným robotem.

Robot, který překoná člověka ve sprintu, je skvělý technologický výkon. Robot, který dokáže bez pádu opakovaně uklidit pokoj, reagovat na nečekaný problém, najít chybějící předmět a pokračovat v práci, je ale z hlediska běžného života pravděpodobně mnohem cennější.

A o tohle se dnes hraje i mimo Peking. Do firem zabývajících se humanoidními roboty v roce 2025 podle dostupných údajů zamířilo více než šest miliard dolarů investic. Čínské společnosti přitom patří mezi nejaktivnější hráče a snaží se humanoidní roboty dostat z laboratoří a soutěžních hal do továren a dalších reálných provozů.

Podobným směrem se vydávají také americké společnosti jako Boston Dynamics nebo Agility Robotics, které pracují na nasazení humanoidních robotů ve výrobě a skladech.

Závod tedy rozhodně nekončí. Ale naopak se zprudka rozjíždí.

Současně ale není jisté, zda právě humanoidní tvar bude pro všechny tyto úkoly tím nejlepším řešením. Mnoho robotů, které už dnes skutečně vykonávají užitečnou práci, totiž vůbec nevypadá jako člověk. Mají kolečka, pásy, ramena nebo jiné specializované konstrukce.

Možná proto nakonec nebude největším průlomem robot, který vypadá a běhá jako člověk. Mnohem důležitější může být software, který dokáže jednomu robotovi říct, co má dělat, a zároveň mu umožní plynule přejít z jednoho úkolu na úplně jiný.