V Bismarckově moři severně od Papuy-Nové Guineje se odehrává jev, který by za normálních okolností zůstal lidským očím skrytý. Pod hladinou tam od 8. května 2026 probíhá sopečná erupce. Nejde přitom o běžnou událost, kterou by vědci mohli pohodlně sledovat z pevniny. Všechno zásadní se odehrává na mořském dně, v oblasti, pro kterou neexistují dostatečně přesné mapy.

První signál přišel 8. května, kdy seismometry zaznamenaly menší roj zemětřesení. Už 9. května následovaly satelitní snímky NASA z družic Aqua a Terra, na kterých se nad hladinou objevila bílá oblaka bohatá na páru. Další data přinesla družice PACE, celým názvem Plankton, Aerosol, Cloud, Ocean Ecosystem. Ta zachytila zabarvenou a narušenou vodu v okolí erupce.

Záběry z 11. května, pořízené přístrojem OLI na družici Landsat 9, ukázaly několik těsně rozmístěných sopečných sloupců. Podle NASA Earth Observatory šlo o snímky rostoucí podmořské vulkanické plošiny. O čtyři dny později, 15. května, zachytil přístroj MODIS na družici Terra zeleně zbarvenou vodu, plovoucí pemzu a bílý sopečný oblak unášený větrem západním směrem.

Problém není v satelitech, ale v mapách dna

Největší záhada ale neleží nad hladinou. Vědci zatím přesně nevědí, který geologický útvar vlastně vybuchl. Podle současných teorií erupce pravděpodobně probíhá podél útvaru Titan Ridge, zhruba 16 kilometrů jihovýchodně od místa podmořské erupce z roku 1972. Jenže bez kvalitní batymetrie, tedy přesného mapování mořského dna, zůstává řada otázek otevřená.

NASA upozorňuje, že Bismarckovo moře je geologicky velmi složitá oblast. Dno zde tvoří zlomy, vulkanické útvary, riftové struktury, srázy, aktivní subdukční zóny i zóny rozpínání. Právě taková kombinace dělá z oblasti vědecky mimořádně zajímavé místo, ale zároveň ztěžuje detailní průzkum.

Simon Carn, vulkanolog z Michigan Tech, upozornil na tepelné anomálie, které 12. května zachytil přístroj VIIRS na družici Suomi NPP. Ty se rozprostíraly přibližně na sedmi kilometrech čtverečních. Podle Carna musí být blízko hladiny hodně horkého materiálu, aby podobné anomálie vznikly. To naznačuje, že aktivní průduch může být mnohem mělčí, než by se podle dosavadních údajů o hloubce moře čekalo.

Zrodí se nový ostrov?

Jednou z nejzajímavějších možností je vznik nového ostrova. Jim Garvin, hlavní vědec NASA Goddard Space Flight Center, uvedl, že vědci nyní sledují, zda se z erupce opravdu nezačne rodit nová pevnina. Podobný proces se přes satelity v reálném čase nepozoruje často.

Pokud by se ostrov skutečně objevil, nemusel by vydržet dlouho. Mohl by vytvořit tufový kužel s kráterem, ale stejně tak by jej mohla rychle rozrušit eroze, déšť, vlny a chemické zvětrávání. Délka erupce je zatím nejistá. Událost z roku 1972 v této širší oblasti trvala jen čtyři dny, zatímco jiná podmořská erupce ve St. Andrew Strait z roku 1957 pokračovala téměř čtyři roky.

Garvin zároveň zmínil, že pokud nová pevnina vznikne, může se stát vzácnou přírodní laboratoří. Vědci by mohli sledovat, jak čerstvý ostrov reaguje na počasí, osídlování rostlinami a živočichy nebo přítomnost člověka. NASA v tom vidí i vzdálenou paralelu s přípravou průzkumu jiných světů, včetně programu Artemis IV.