„Spojené státy nyní disponují zbraněmi pro kontrolu vesmíru umístěnými na oběžné dráze, které jsou schopné chránit naše ozbrojené síly před nepřátelskými akcemi,“ uvedl Meink ve svém připraveném projevu na konferenci Air, Space & Cyber nedaleko Washingtonu.

O možnosti umisťovat zbraně přímo do vesmíru představitelé amerických ozbrojených sil mluvili už delší dobu. V posledních letech se navíc změnil i samotný způsob, jakým Pentagon o vesmírném válčení hovoří. Ještě před několika lety se američtí vojenští představitelé tématu veřejně vyhýbali. Dnes otevřeně diskutují o boji na oběžné dráze, o možnostech ochrany vlastních družic i o prostředcích, které mohou vyřadit nepřátelský satelit.

Meink navíc záměrně neřekl, jaké konkrétní orbitální zbraně Spojené státy mají, a už vůbec proti čemu nebo komu jsou určeny ani kdy byly na oběžnou dráhu umístěny. Podle něj je určitá míra utajení důležitá kvůli odstrašení protivníků.

„Trávíme hodně času tím, jak o těchto věcech budeme mluvit,“ řekl Meink. Zároveň upozornil, že příliš podrobný popis amerických schopností by mohl mít opačný efekt, než jaký Washington od zveřejnění informace očekává. Spojené státy proto podle něj nebudou komentovat například ani to, zda už konkrétní systém prošel testováním.

Samotný vývoj podobných technologií navíc obvykle trvá řadu let. Program, který vedl k současnému rozmístění zbraní na oběžné dráze, tak pravděpodobně vznikal během několika amerických administrativ.

Proč se vesmír stává vojenským bojištěm

Spojené státy v posledních letech stále častěji upozorňují na aktivity Ruska a Číny. Američtí představitelé například upozornili na ruské testování systémů schopných působit proti satelitům. V roce 2024 představitelé administrativy prezidenta Joea Bidena tvrdili, že Rusko údajně disponuje operačními protisatelitními schopnostmi. Ve stejném roce se v amerických bezpečnostních kruzích objevily také informace o možném ruském jaderném systému určeném pro vesmír. Nic se však nikdy neprokázalo...

Každopádně použití jaderné zbraně na nízké oběžné dráze by mělo mimořádně rozsáhlé následky. Ohroženy by nebyly pouze vojenské satelity Spojených států nebo Ruska, ale také komerční družice, čínské systémy nebo Mezinárodní vesmírná stanice.

Pozornost Washingtonu se soustředí také na Čínu. Američtí představitelé upozorňují na čínské družice schopné výrazných manévrů na oběžné dráze. Některé z nich se přibližují k americkým vojenským satelitům, což může sloužit například k průzkumu nebo testování schopností, které by mohly být v případě konfliktu využity proti cizím kosmickým systémům.

Analytici z CSIS ve své zprávě o hrozbách ve vesmíru z roku 2025 uvedli, že čínské vysoce manévrovatelné satelity představují významný technologický a operační pokrok. Podle jejich hodnocení by tyto schopnosti mohly umožnit vytvoření rozsáhlého arzenálu systémů určených k působení proti protivníkovi přímo na oběžné dráze.

Meink v pondělí americké rozmístění zbraní obhajoval tím údajným vývojem v Rusku a Číně. Podle něj Washington už více než deset let upozorňuje na skutečnost, že obě země rozvíjejí technologie schopné působit proti vesmírným systémům.

„Musíme se soustředit na to, abychom byli schopni se v tomto prostředí chránit,“ uvedl.

Co vlastně znamená „zbraň pro kontrolu vesmíru“

Vojenský pojem kontrola vesmíru má poměrně široký význam. Nemusí nutně označovat zbraň, která fyzicky zničí nepřátelský satelit. Může jít také o systém schopný rušit komunikaci, oslnit senzory družice nebo jiným způsobem omezit její schopnosti.

Jedna z možností jsou například lasery. Ty mohou být použity k dočasnému oslepení optických senzorů satelitu. Další možnost představují rádiové rušičky, které zvládnou narušit komunikaci nebo navigační signály. Existují také systémy schopné vydávat falešné signály a tím protivníka uvést v omyl.

Nejradikálnější variantou jsou pak kinetické orbitální zbraně, které by satelit fyzicky zasáhly a zničily.

Ty mají ale zásadní nevýhodu. Zničení satelitu na oběžné dráze vytvoří velké množství úlomků, které mohou následně ohrožovat další družice. Jeden útok tak může vytvořit problém pro celý kosmický prostor, včetně vlastních satelitů případného útočníka.

USA proto v minulosti opakovaně naznačovaly, že dávají přednost nekine­tickým protivesmírným systémům, které mohou protivníka vyřadit bez vytvoření rozsáhlého oblaku vesmírného odpadu.

Rušičky jsou asi ty nejvíce přijatelné. Victoria Samsonová ze Secure World Foundation uvedla, že Čína i Rusko jsou podle dostupných informací považovány za státy, které podobné systémy vyvíjejí nebo provozují, a podle jejího názoru je možné, že Spojené státy mají vlastní obdobné schopnosti.

Americké vesmírné síly už ostatně v červnu veřejně představily svůj první oficiálně přiznaný zbraňový systém. Jde o pozemní mobilní rušičku družic nazvanou Meadowlands, která je určena k narušování satelitních signálů.

U zbraní umístěných přímo na oběžné dráze je však situace složitější. Jak upozornil Clayton Swope z CSIS, některé potenciální nekine­tické zbraně mohou z technologického hlediska vypadat velmi podobně jako zařízení, která se na satelitech běžně používají.

„Jakýkoli rádiový vysílač může být rušičkou. Jakékoli optické spojení mezi satelity může být využito jako laserový oslňovač,“ vysvětlil Swope.

Problém je i v samotném odstrašení

Nejasnost kolem amerických zbraní má ale jeden významný důsledek. Meink jejich existenci zveřejnil především kvůli odstrašení protivníků, zároveň však neposkytl téměř žádné informace o tom, co tyto zbraně skutečně dokážou.

Podle Swopea proto není jasné, jak silný odstrašující účinek může mít samotné oznámení.

Odstrašení totiž není založeno pouze na skutečnosti, že určitá zbraň existuje. Protivník musí zároveň alespoň přibližně vědět, jaké má zbraň schopnosti a za jakých okolností by mohla být použita. Jako historický příklad lze uvést jaderné zbraně. Jejich odstrašující účinek nebyl založen pouze na tom, že existovaly, ale také na představě o jejich ničivé síle a způsobu jejich možného použití.

U amerických vesmírných zbraní zatím tyto informace chybějí. Není jasné, proti jakým cílům jsou určeny, jaký mají dosah, jakým způsobem fungují ani zda už byly otestovány v reálných podmínkách.

Není dokonce zcela jasné ani to, zda mají být určeny výhradně proti satelitům.

Pojem „kontrola vesmíru“ je totiž podle americké vojenské doktríny širší. Za takovou činnost může být považován například i útok na pozemní stanici, která protivníkovi umožňuje využívat satelit. Z tohoto pohledu je mnohem významnější informace, že Spojené státy hovoří o několika zbraních umístěných přímo na oběžné dráze.