Vakcíny se většinou vyvíjejí proti konkrétnímu viru, případně proti jeho známé variantě. Jenže právě v tom je jejich slabina. Virus se mění, přibývají nové mutace a věda často běží za problémem, který už je dávno v populaci. Tým z University of Cambridge teď ukázal jiný směr. Nečekat na další variantu, ale zkusit připravit imunitní systém na celou skupinu příbuzných virů.

Cambridgští vědci společně se spin-out společností DIOSynVax otestovali vakcínu označovanou jako pEVAC-PS. Podle univerzity jde o první případ, kdy se u lidí zkoušela vakcína s aktivní složkou navrženou kompletně pomocí počítačových simulací. První fáze klinické studie zahrnovala 39 zdravých dobrovolníků ve věku 18 až 50 let. Výsledek je zatím opatrně pozitivní. Vakcína byla dobře snášená a výzkumníci nehlásí závažné bezpečnostní problémy.

Nejde přitom o další „covidovou vakcínu“ v běžném slova smyslu. Cílem nebylo zasáhnout jednu konkrétní variantu SARS-CoV-2, ale širší skupinu sarbecovirů. Do ní patří virus způsobující covid-19, původce nemoci SARS z roku 2003 i příbuzné viry zjištěné "u netopýrů", které by se v budoucnu mohly stát rizikem pro člověka.

Superantigen místo honu za variantami

Klíčovým pojmem celé studie je takzvaný superantigen. Antigen je část vakcíny, podle které se imunitní systém učí poznat protivníka. Běžně se vybírá z konkrétního viru. Tým profesora Jonathana Heeneyho z Cambridge ale využil strojové učení a genetická data z virových databází. Algoritmy hledaly společné znaky napříč celou skupinou sarbecovirů, včetně těch, které zatím u lidí nezpůsobily epidemii.

Výsledkem je návrh, který má imunitní systém naučit reagovat na to, co mají příbuzné viry společné. Právě to je na práci Cambridge nejpodstatnější. Pokud by se podobný přístup potvrdil ve větších studiích, vakcíny by se nemusely vždy vyvíjet až ve chvíli, kdy se nová hrozba objeví. Mohly by vznikat dopředu, jako ochrana proti celým virovým rodinám.

Profesor Heeney k tomu uvedl, že tradiční vakcíny mají omezenou šíři ochrany a vývojáři se často dostávají do neustálého dohánění nových variant. Nový přístup se snaží tento kruh prolomit. Ne tím, že by předpověděl jednu konkrétní budoucí mutaci, ale tím, že využije společné rysy virů, které se v přírodě už vyskytují.

První fáze klinické studie má hlavně ověřit bezpečnost. V tomto ohledu dopadla vakcína slibně. Výzkumníci zároveň zaznamenali imunitní odpověď nejen proti SARS-CoV-2, ale také proti viru SARS a některým příbuzným netopýřím virům. To je důležité, protože právě šíře reakce rozhodne, zda má celá technologie smysl i mimo laboratoř.