Na první pohled to zní skoro jako začátek sci-fi. Z vesmíru přicházejí silné rádiové záblesky, které se znovu a znovu opakují, jenže v podivně pomalém rytmu. Ne každou sekundu, jak by astronomové čekali u běžných pulsarů, ale po minutách až hodinách. Právě tyto zdroje se označují jako dlouhoperiodické rádiové transienty a patří k jevům, které v posledních letech vědcům pořádně zamotaly hlavu.

Zatím jich známe jen málo. Přibližně tucet. O to větší pozornost teď vzbudil objekt ASKAP J1745−5051, zachycený australským radioteleskopem ASKAP. Na rozdíl od většiny podobných zdrojů u něj astronomové nezůstali jen u samotného rádiového signálu. Podařilo se jim spojit data z několika typů pozorování a najít pravděpodobný původ zvláštního pulzování.

Studie publikovaná v časopise Nature Astronomy ukazuje, že nejde o osamělý objekt, ale o těsnou dvojhvězdu. V systému je bílý trpaslík, tedy vyhořelé jádro dávné hvězdy, a menší červený trpaslík. Obě hvězdy kolem sebe obíhají velmi blízko a jeden oběh jim trvá zhruba 1,3 hodiny. Právě v tomto rytmu se opakují i zachycené záblesky.

To je na celém objevu nejdůležitější. Signál se nechová náhodně. Má stejný takt jako hvězdy v systému.

Bílý trpaslík jako kosmický zloděj

Bílý trpaslík v takové dvojici není klidný pozůstatek hvězdy, který už jen chladne. Pokud má vedle sebe blízkého hvězdného souseda, může z něj svou gravitací strhávat plyn. Takovým soustavám se říká kataklyzmické proměnné a astronomové je znají už dlouho. Nové je ale to, že právě takový systém se teď podařilo spojit s jedním z podivných dlouhoperiodických rádiových transientů.

Rentgenové záblesky se dají vysvětlit poměrně přímočaře. Materiál proudící na bílého trpaslíka se zahřívá na obrovské teploty a začne zářit v rentgenové oblasti. Rádiové pulzy jsou složitější. Podle autorů studie v nich ale mohou hrát hlavní roli nabité částice, proudící hmota a silná magnetická pole obou hvězd.