Některé vynálezy nezapadnou proto, že by byly špatné. Jen vzniknou moc brzy. Přesně tak působí příběh třístranného zipu, s nímž v roce 1985 přišel William Freeman, tehdy elektroinženýr ve společnosti Polaroid a dnes profesor na Massachusetts Institute of Technology.

Freeman reagoval na výzvu Innovative Design Fund, která v časopise Scientific American nabízela až 10 000 dolarů za nové nápady v oblasti oblečení, textilu a domácího designu. Místo běžného zipu navrhl mechanismus se třemi stranami. Ten měl spojovat pružné pásy tak, aby z měkkého materiálu vznikla pevná prostorová konstrukce. Freeman si představoval třeba stany, tašky nebo skládací židle, které by se daly převážet naplocho a po zapnutí rychle zpevnit.

Nápad tehdy neuspěl, ale Freeman si jej nechal patentovat. Prototyp skončil v garáži a čekal téměř čtyřicet let na technologii, která mu dá skutečný smysl.

MIT z garážového prototypu udělalo Y-zipper

K myšlence se nyní vrátil tým z MIT Computer Science and Artificial Intelligence Laboratory, tedy CSAIL. Výsledkem je Y-zipper, třístranný spojovací systém vyráběný pomocí 3D tisku. Výzkum vyšel 13. dubna 2026 ve sborníku konference CHI ’26 pod názvem „Y-zipper: 3D Printing Flexible–Rigid Transition Mechanism for Rapid and Reversible Assembly“.

Na práci se podíleli Jiaji Li, Xiang Chang, Mingming Li, Dingning Cao, Maxine Perroni-Scharf, Jeremy Mrzyglocki, Takumi Yamamoto, William Freeman a Stefanie Mueller. Nejde jen o jeden zip, ale o celý návrhový systém. Uživatel může nastavit délku ramen, směr ohybu i výsledný tvar. Po vytištění se Y-zipper rozepnutý chová jako tři volné pásy. Po zapnutí se stáhne do pevnějšího tvaru, například tyče, oblouku, spirály nebo šroubovité konstrukce.

Praktické ukázky jsou překvapivě konkrétní. MIT uvádí, že stavba stanu se s pomocí Y-zipperu zkrátila z přibližně šesti minut na minutu a dvacet sekund. Vědci jej vyzkoušeli také na zápěstní ortéze, která se dá přes den povolit a v noci zpevnit. Dalším příkladem je čtyřnohý robot, jenž by díky podobnému mechanismu mohl měnit délku nohou podle terénu.

Tým testoval i odolnost. U materiálů PLA a TPU se ukázalo, že PLA lépe nese zátěž, zatímco TPU nabízí větší pružnost. Při opakovaném otevírání a zavírání Y-zipper selhal až po zhruba 18 000 cyklech. Technologie zatím není hotový produkt pro běžný obchod, ale ukazuje směr. Obyčejný zip se v rukou vědců z MIT změnil v mechanismus, který může jednou pomáhat ve zdravotnictví, robotice, outdoorovém vybavení i rychle stavitelných konstrukcích.