V nedávném případu se americký federální soud zabýval otázkou autorských práv k umění generovanému AI. Soudce John F. Walter rozhodl, že žádné z těchto děl nemůže být chráněno autorským právem, protože nebylo vytvořeno lidským autorem. Zároveň uvedl, že podle amerického zákona o autorském právu musí být dílo vytvořeno „nezávislou intelektuální tvorbou“ autora, a že AI není schopna takové tvorby. Není totiž subjektem práva ani osobou, a proto nemůže být uznána jako autor nebo spoluautor.

Tento rozsudek byl prvním svého druhu v USA a má dalekosáhlé důsledky pro umělce, kteří v tomto ohledu spolupracují s umělou inteligencí nebo ji používají jako nástroj pro tvorbu umění. Takoví by mohli ztratit nárok na ochranu svých děl autorským právem, pokud by bylo prokázáno, že jejich díla jsou jen vygenerována. To otevírá možnost pro další spory o porušení autorských práv mezi umělci, kteří tvrdí, že jejich díla byla použita nebo ovlivněna umělou inteligencí bez jejich souhlasu nebo uznání.

Zdroj: Shutterstock

To je ale jen jeden z mnoha příkladů toho, jak je obtížné uplatňovat stávající pravidla autorského práva na novou a rychle se vyvíjející oblast AI umění. Různé země mají rozmanité zákony a názory na to, jak definovat a chránit umění od umělé inteligence. Některé uznávají AI jako autora nebo spoluautora, jiné nikoli. Nebo třeba i poskytují ochranu generovanému umění na základě určité míry originality nebo individuality. 

Je tedy zřejmé, že je potřeba nalézt nový a univerzální způsob, jak řešit otázku autorských práv k umění vytvořeného umělou inteligencí. Je potřeba vzít v úvahu jak technologický pokrok a inovace v oblasti AI, tak etické hodnoty, zájmy umělců a veřejnosti. Je potřeba najít rovnováhu mezi ochranou duševního vlastnictví a podporou svobody umělecké tvorby. Musí se ale nechat, že umělá inteligence je zkrátka jedinečná forma uměleckého projevu, která si zaslouží respekt a uznání.