Tank T-14 Armata má disponovat celkem třemi vrstvami obrany. První vrstvu tvoří systém aktivní obrany (APS) Afganit, jehož cílem je zničit přilétající protitankovou řízenou střelu nebo podkaliberní projektil ještě předtím, než se tanku dotkne.

System Afganit tvoří radiolokátory s aktivními fázovými anténami, které sledují přilétající střely a projektily. Jakmile radiolokátory zachytí střelu směřující k tanku (podle Rusů dokáže Afganit zachytit a zničit střelu o rychlosti až 2000 m/s), tak dojde v blízkosti tanku ze systému Afganit k odpálení šrapnelového granátu, který přilétající střelu zničí.

Jak funguje ruský systém aktivní obrany u tanku? Záznam staršího systému Arena, předchůdce Afganitu

Druhou vrstvu obrany pak tvoří dynamická ochrana Malachit. Jedná se o těžký dynamický pancíř ve formě kontejnerů s explozivním materiálem, které slouží k zastavení kumulativních protitankových střel a podkaliberních střel. Cílem obranného systému Malachit je oslabit účinek protitankové střely, a snížit tak možnost střely probít vlastní kompozitní pancíř tanku T-14.

Třetí a poslední vrstva je samotný kompozitní pancíř tanku T-14. O jeho vlastnostech se toho ví nejméně. Čelní pancíř tanku by měl odolat jakékoliv dnes dostupné protitankové munici. Tank je vybaven i aktivním systémem pro vyhledávání min. Miny dokáže odhalit s předstihem, aniž by na ně tank najel.

Vznikají tak otázky, jestli tanky NATO by v případném vojenském střetu s tanky T-14 Armata dokázaly probít jejich pancíř. Situace je o to vážnější, že tanky T-14 Armata údajně dokáží ničit cíle na vzdálenost až 12 km, a to díky protitankovým řízeným střelám. Pro porovnání americký tank Abrams dostřelí na vzdálenost maximálně kolem 4 km.

Ruský tank Armata přitom nemusí ty cíle ani vidět. Protitankové řízené střely vystřelované z kanónu Armaty jsou naváděny po laserovém paprsku. Stačí tedy cíl pro T-14 ozářit laserovým paprskem z externího zdroje navedení na cíl. Tím vyhledávačem cílů může být dron nebo voják operující blízko cíle.

Jako nejpravděpodobnější scénář se jeví možnost, že se v budoucnosti střetnou tanky NATO s ruskými tanky T-14 Armata v Pobaltí. Tam samozřejmě tanky NATO nebudou osamoceny, ale budou mít i leteckou podporu. Tu zajistí ničitelé tanků, bitevní letouny A-10 Thunderbolt. Pro ně by zřejmě neměl být problém Armaty zničit. Za éry sovětského svazu měly USA v Evropě více než 140 těchto letounů, dnes jich udržují proti Rusku v Evropě jen 12.

Podle magazínu The National Interest mohou být jednotky NATO dislokované v Pobaltí zatím v klidu. Rusko je schopno pod tlakem sankcí ze Západu vyrobit přibližně 120 kusů tanků T-14 Armata ročně. Cílem Ruska je přitom vyrobit celkově 2500 tanků T-14 Armata. Rusku tedy potrvá přibližně 21 let, než dosáhne tohoto cíle. Co z toho vyplývá? Rusko zřejmě umí vyrobit kvalitní moderní zbraně, ale nedokáže je vyrábět v takovém množství, jak by chtělo.

Prim u pozemních sil Ruské federace pro dvacátá léta 21. století bude tak hrát T-72B3. Tedy majoritním tankem, kterému by tanky NATO v nejbližších letech při ozbrojeném konfliktu čelily nebude Armata, ani T-90A, ale modernizovaný T72. Rusko v současnosti prostě na finančně nákladné zbraně nemá peníze.