Zookal spojil síly s jiným start-upem Flirtey (ne že bychom tato jména v našich končinách slyšeli), a chce začít pomocí UAV (unmanned aerial vehicle, bezpilotní letoun) doručovat své produkty vzduchem - a to už v dubnu 2014, v centru Sydney (CBD) a okolí do 3 km. Má jít o první komerční užití dronů na světě.

Časem má vzduchem létat hlavně drobné zboží a jídlo – s ledničkou by asi droni měli trochu problém. Hlavním argumentem je ale rychlost a cena. Droni nebudou nejspíš dlouhou dobu řešit nějaké dopravní zácpy, červenou a nepřístupný terén. Vyletí z hnízda, za 5-15 minut jsou u cíle (o rychlosti se zatím nic neví), předají náklad a zase odletí. Až se rozmnoží, bude samozřejmě nějaké řízení potřeba, ale pořád mají o jednu souřadnici v prostoru navíc (silnice jsou jaksi 2D) a budou plně řízeny počítačem.

A cena takového výletu? Prý namísto běžných 120 korun (6,8 AUD) neuvěřitelných 15 korun. Jo, tak to beru. Vážně se musím smát, když u nás zaplatíme poštovné za stovku, ať si objednáme celý počítač nebo malý flashdisk, a na kurýra/poštu musíme čekat i několik hodin, protože vám neřekne, kdy skutečně dorazí (ani nemůže).

Takový dron-kurýr, to je úplně jiný level komfortu. A vůbec, vše bude řízeno mobilem – od nákupu knihy po vyzvednutí. Dron přiletí na místo zadané GPS ve smluvený čas a bude čekat omezenou dobu. Pokud během ní nezvolíte v aplikaci na mobilu „spustit náklad“, dron zase zdrhne. Nebude přistávat, aby se zamezilo předání nákladu nesprávné osobě (což se dnes běžně stává). Na druhou stranu nemusíte nic podepisovat, prověřovat se občankou. Dronu je to jedno – vy sami mu dáte povel k předání, mobil tedy slouží jako autentizátor.

Má to samozřejmě i nevýhody, a to hlavně pro poskytovatele služby – co dáte bez dozoru z ruky, to se velmi těžko hlídá. Droni sice nebudou u zákazníka přistávat, jen spustí náklad, ale pořád bude uživatel moci chytit lano nebo cokoliv, a drona stáhnout k zemi. Stejně tak ho může kdokoliv odchytnout po cestě, neboť nebude mít snad ani kameru. Také může nabourat, což už se při různých pokusech stalo a pár lidí už bylo zraněno. Řízení bude bezesporu největší oříšek, ale až to vývojáři pořeší, nebude problém dostat podobný systém do auta – nezanedbatelné procento totiž řídí jen proto, že musí, a samohyb by jim jistě přišel vhod.