Studio EA má ve svém repertoáru několik profláklých herních sérií a značka Battlefield je rozhodně jedna z nich. Poslední roky to ale neměla tato válečná série lehké a její kvality s posledním dílem značně poklesly. Díl s podtitulem Hardline měl sérii oživit nikoliv válečným, nýbrž policejním prostředím a propracovanějším příběhem. 

Začněme od scénáře. O nějaké větší propracovanosti se opravdu mluvit nedá. Stejně jako velkofilmy, i zde se jedná o jedno gigantické béčko, které je od první chvíle předvídatelné, nepřekvapivé a svými pokusy o zvraty nepřesvědčivé. Ovšem i tato mince má druhou stranu. Jako materiál na odreagování je to ideální volba, protože příběh má ten správný „drive“. 

Scénář přes kopírák

Sledujeme osud Nicka Mendozy, nováčka v řadách protidrogového oddělení města Miami. Nemůže tomu být jinak, než aby právě Nick odhalil korupci v tomto oddělení a v naprosto ukázkovém případě, že dobré skutky musí být po zásluze potrestány, byl z této korupce obviněn právě on a poslán na několik let za mříže. Při převozu je však osvobozen a Nick má tak ideální příležitost se pomstít pravým viníkům.

Příběh v sérii Battlefield nikdy nebyl na prvním místě. Hlavní je hratelnost, a ta se v Hardline značně mění. Policejní tématika totiž upozaďuje čistou akci. Ne, že by se ve hře nestřílelo, ale mnohem prioritnější je nepřátele potichu obcházet a zatýkat.

Najednou je možné dočasně zpaficikovat až tři nepřátele, přičemž jejich trpělivost zůstat s rukama nad hlavou nemá dlouhé trvání. Jejich odporu se dá snadno předejít tím, že jim zbraní zamáváte před obličejem a co nejrychleji spoutáte. V případě, že je přítomen parťák (i takové momenty hra má), automaticky si bere na starost jednoho z podezřelých, aby zabránil přestřelce. 

Tento zatýkací model je zajímavou novinkou, zvlášť, když je s ní spojené i sbíraní bonusů - v jednotlivých kapitolách zajmout určité podezřelé. Nenapadlo by nás, že zrovna v sérii Battlefield bude zábavné procházet hru tichým způsobem. Je ovšem smutnou pravdou, že ono zatýkání začne být časem stereotypní. Hlavně v druhé polovině příběhu, kdy již Nick není součástí policejního oddělení, nedává tento systém moc smysl. 

Stůj nebo se netrefím

Akční pasáže mnoho změn nezaznamenaly. Nepřátelé jsou stále značně stupidní, kolikrát hlavního hrdinu nedetekují, nereagují na zatčené kolegy a vše kompenzují občas až neskutečnou muškou a počtem. Taková ta trapná klasika, kterou nám bohužel servíruje herní scéna titul po titulu. Samotný pocit ze střelby je ovšem i tentokrát skvělý, zbraně příjemně kopou a výhody, které poskytují možné úpravy, jsou skutečně znát. 

Jak známe z let předešlých, zbraně je možné opět upravovat. Množství úprav i samotných zbraní závisí na dokončench případech. Během kapitol je totiž možné sbírat důkazy, které se automaticky k vašim případům přiřazují. Jakmile je nasbírán kompletní počet, spustí se video, které doplní příběhové pozadí, a odemkne se vytoužená odměna. 

Hra si takto prodlužuje svou hratelnost, ačkoliv nejsou důkazy v naprostě většině ukryty na nepřístupných a nelogických místech. Naopak je lze při troše snahy najít hned při prvním průchodu. Herní doba se tedy neprotáhne zas až do úplných extrémů. 

Kdo nestřílí s námi, střílí proti nám

Ale dost bylo textu k singleplayeru. Hlavním důvodem ke koupi Battlefieldu je přeci multiplayer. A i ten musel projít faceliftem, jelikož hru dělalo jiné studio. Jako první je nutno zmínit, že je nyní hra pro více hráčů značně rychlejší a mnohem více se blíží konkurenční sérii Call of Duty. Mapy jsou o něco menší, a tedy se na nepřátele snáz natrefí. 

V módech naleznete klasiku v podobě Conquest a Team Deathmatch, které snad po tolika letech není třeba představovat. Zajímavější jsou novinky, které Hardline přináší.

• V módu Heist se zločinci snaží proniknout na hlídané místo a krást, policie se jim v tom snaží logicky zabránit (případně je po úspěšné loupeži pronásleduje).
• V Blood Money kradou oba týmy z centrálního bodu peníze. Jakmile se jedna strana blíží vítězství, je možné vykrádat i základny. 
• Hotwire je pak zabírání bodů, které reprezentují vozidla. Tento mód je tedy plný automobilových honiček, což ale kazí fakt, že mapy nejsou tak velké.
• Crossfire je dopravení VIP osoby k policejnímu eskortu. 
• Rescue se zaměřuje na osvobození rukojmích. Tento režim se dá nejvíce připodobnit klasickému hostage režimu z Counter-Strike.

Poslední dva režimy jsou mnohem taktičtější a hrají se v sestavě 5v5. Multiplayer tak primárně staví hlavně na nových módech, které jsou nesmírně zábavné a hráče vskutku donutí se ke hře aktivně vracet. 

Technické zpracování je v rámci dnešní doby nadprůměrné, ale o nějaké revoluci, která by hráče výrazně překvapila, se mluvit nedá. Rozhodně se na Hardline kouká velice příjemně, a to i na konzolích, kde hra jede stabilně na 50-60fps. Rozlišení zde ovšem nedosahuje plných 1080p, do očí bijící to však není. 

Jak je u série Battlefield zvykem, i ozvučení je velmi solidní. Třešničkou na dortu je pak seriálové pojetí hry, kdy se při vypnutí spustí cca 10 vteřinové video „Next time on Hardline“, a stejně tak při znovuspuštění „Previously on Hardline“. Jedná se o velice sympatický prvek, který bychom rozhodně rádi viděli ve hrách i v budoucnu. 

Verdikt

Battlefield: Hardline mohl zpočátku působit jako zbytečný či dodatkový díl, který v sérii nebude mít právoplatné místo. Opak je ale pravdou a Hardline je plnohodnotným dílem, přestože se tématikou od svých předchůdců liší.