Takovou bilancí se může chlubit snad jen sportovní série FIFA a NHL. A všechny spojuje jedna společná vlastnost. Všechny tyto série jsou de facto rok co rok totožné a nic závratně nového nám nepřináší, přesto jsou prodeje extrémní. Tyto hry však nejspíše již nikdy nevystoupí ze svého vlastního stínu a stejně jako loni se najde nemálo početná komunita, která nový díl série Call of Duty odsoudí k zatracení. A částečně by měli pravdu, nicméně se na to podívejme od začátku. 

Příběh do počtu 

Jako obvykle zde máme příběhovou kampaň, která tu ovšem je opravdu jen tak nějak coby z nouze ctnost. Světová krize roku 2065 je celkem klišé, stejně jako zbytek scénáře a konečné rozuzlení je opravdu tristní. Pár věcí se však změnilo. Už totiž nehrajete za předpřipravenou postavu, ale vzhled (ba dokonce i pohlaví) hrdiny je na volbě hráče, byť je dopad nulový. Paradoxně to sebou nese i jednu podivnost, kdy je postava ve hře pojmenována pouze „Player“ a jméno nelze změnit. 

Příběh pak je možné projít až se třemi dalšími kamarády, což není vůbec zlé, naopak se na vyšší obtížnosti může jednat o dobrou zábavu. Nově pak mezi misemi navštěvuje hrdina tzv. HUB, místo pro každého milovníka RPG prvků, kde si za vybojované body (získané za úrovně) může nakupovat zbraně, upravovat vzhled či vylepšovat schopnosti.

Náš hrdina je totiž po jisté příběhové nehodě ošetřen a vylepšen do formy kyborga. Díky tomu je pak možné si vylepšovat celkem tři různé stromy vlastností, které mají v boji rozsáhlé využití, ať se jedná o zasypání nepřátel nanoboty, ovládnutí robotů nepřátel, či okamžitá likvidace nepřátelských dronů. Dokonce i AI kolega Hendricks není vyložený blb a dokáže rozumně pomáhat. Samozřejmě převažuje čistá akce, bez nutností nějak více přemýšlet. Pro lehké taktizování se ale občas prostor najde. 

Velmi ovšem zamrzí, že se v příběhu (mimo asi dvou pasáží s drony) neujmete bojové techniky. Se slzou v oku vzpomínáme na úžasné pasáže ze série Modern Warfare, kdy se nám dostal pod ruku bombardér, kterým jsme na zemi rozpoutali hotové peklo. Zde se nic takového nekoná. Stejně tak první mise (v Etiopii) je celkem problém, protože je jednoduše řečeno nudná a extrémně tuctová. 

Herní doba kampaně je na středně vyšší obtížnost okolo osmi hodin, přičemž každá z misí zabere okolo tři čtvrtě hodinky. Herní dobu je samozřejmě možné prodloužit vyšší obtížností (realistická je opravdu extrémní výzva), nebo sbíráním sběratelských předmětů, které si dychtiví hráči mohou ve svém HUBu vystavit na poličce. Jak jsme ale psali na začátku, kampaň není hlavním tahounem Call of Duty. 

Nejdůležitější je multiplayer 

Tím už několik let byl, je a nejspíše i bude multiplayer. Ten má v Black Ops 3 dvě podoby. Prvním je Zombies mód, který je letos s mapou Shadow of Evil zdarma součástí hry (zdravíme loňské Advanced Warfare) a pak starý známý normální. Zombies je možné hrát i solo, nicméně to nedoporučujeme, jelikož k tomu není zcela přizpůsoben a obtížnost zde nic nepromíjí. 

Pro neznalé, Zombies je variací na Horde mod, či Left 4 Dead a je opět možné ho hrát až ve čtyřech hráčích. Úkol je pak jasný, přežít stále silnější a silnější vlny, případně odkrývat příběh. Za nakoupené body se odemykají lepší zbraně, další části mapy či jiné bonusy. Své kouzlo má i zasazení do 30.-40. let 20. Století. Zbraně jsou ale bohužel totožné s kampaní, což je škoda - dobové zbraně jako Thompson 1945 by byly rozhodně lepší. 

Co se týče klasického multiplayeru, nenajdeme v něm prakticky nic extra nového. S módy se vsadilo na osvědčenou klasiku Team Deathmatch, Seek & Destroy, Domination, Capture the Flag a další. U postav je opět možná úprava vzhledu, nastavení loadoutů a perků, takže si lze opět vše nastavit tak, aby se hráčům hrálo co nejlépe dle jejich představ.

U postav je ale asi největší zajímavostí vybírání tzv. Specialistů, kdy vaše postava má určitou unikátní schopnost. Například ukázání všech nepřátel v okruhu, mega-skok s ničivým dopadem, nebo luk se silnými výbušnými šípy. 

Mapy jsou spíše menší, aby se upřednostnila čistá a někdy chaotická akce. Občas jsou pak připraveny na mírné akrobatické skopičiny, jako je běhání po zdech, využívání delších dvojskoků, nebo naopak rychlé sklouznutí. Stále je to ovšem zábava, i když nějakou zajímavější novinku bychom rozhodně ocenili. 

Hvězdné zpracování 

Technické zpracování z hlediska dnešní doby není žádný zázrak, přesto je však velmi slušné, krásně se na hru hledí a prostředí jsou detailní. Stejně tak ozvučení je velmi solidní, výstřely jsou správně slyšet a v bitvě se podle nich dobře orientuje, ačkoliv kvůli malé velikosti map tolik užitku nepřinášejí. 

Soundtrack sice nijak neoslní, ale rozhodně spadá do nadprůměru. Je za ním podepsán Jack Wall, jehož práci můžete znát ze série Mass Effect. Připojení u hry více hráčů je pak také slušné a stabilní a nestalo se nám zatím, že by hra spadla či se odpojila. 

Série Call of Duty je poslední roky i určitou zárukou známých tváří. V příběhu tak potkáme herce jako Katee Sackhoff (Battlestar Galactica), Tony Amendola (Stargate SG-1), nebo Christopher Meloni (Law & Order). V Zombies módu nás zase čeká hvězdné obsazení Ron Perlman (Hellboy), Jeff Goldblum (původní Jurassic Park), Heather Graham (From Hell) a Neal McDonough (Captain America). 

Nutno zmínit, že verze pro konzole Playstation 3 a Xbox 360 neobsahuje příběhovou kampaň a i multiplayer vypadá, co se týče vizuálu, značně hůře. Chápeme, že se série prodává, ale toto není úplně vhodná volba a letos se měla již starší generace vynechat. 

Verdikt

Nový díl Call of Duty doporučujeme rozhodně kvůli multiplayeru a Zombies módu. Letošní Black Ops 3 ukazuje, kam by se nejspíše chtěla série zaměřit, ale stále tomu něco chybí a je zde cíti pachuť, že po dvanácti letech nás tohle neoslní.