Her s Tolkienovou tématikou vychází každou chvíli několik. Málokdy ale stojí vůbec za zmínku. Dost často si zakládají na zvučném jméně a slouží jako past všem fanouškům Středozemě. Což může být, vzhledem k postavení Pána Prstenů a Hobita v kinematografii a fantasy literatuře, těžká podpásovka. 

S každou nově oznámenou hrou se tak míchá vlna nadšení se skepsí. Tolkienův svět přitom přímo vybízí k nějakému příběhově laděnému RPG, že je až k údivu, že jsme na něco pořádného museli čekat až do roku 2014. Middle-Earth: Shadow of Mordor konečně ukojí hlad a zaplní mezeru. 

Příběh hry se odehrává mezi událostmi Hobita a Pána prstenů. Neberte ji ovšem příliš kanonicky, jedná se opravdu o dílo pouze na motivy Tolkienova díla. Scénáristé se o předlohu příliš neopírají, ačkoliv se děj tváří, že ano. V případě, že se řadíte mezi znalce, počítejte s tím, že se budete velmi často škrábat na hlavě. Momentů, kdy se příběh hry nachází v přímém rozporu s událostmi v knihách či dodatcích, je zde habaděj.

Žádným prologem vás příběh hry neuvítá. V tu samou vteřinu, kdy spustíte kampaň, se ocitnete uprostřed zápletky, která se následně vede celou hrou. Hlavní hrdina Talion, strážce Černé Brány, je se svojí rodinou povražděn Black Handem.

Po "smrti" se však setkává s duchem dávného elfského válečníka, který mu sděluje, že byl proklet a jeho tělo nedokáže opustit svět živých. Kdykoliv zemřete, nevracíte se na checkpoint, ale hra pokračuje po vašem znovuzrození, což má svůj dopad i na herní mechaniky. Tento přízrak vás následně doprovází po celý zbytek hry. Pouze zabitím sesílatele může Talion kletbu zlomit a dějová zápletka se tedy stočí k tradiční cestě za pomstou.

Během té budete odhalovat více a více o historii vašeho elfského společníka, který ztratil paměť. Nacházením různých památek z jeho života vždy poodhalíte střípek minulosti, podaným vždy efektivní cutscénou. Nakonec se budete zajímat spíše o život neznámého elfa, než o samotný cíl hlavního hrdiny. Hlavní dějová linie Taliona je bohužel příliš nudná a většinou plná nezajímavých a zapomenutelných postav.

Herní mechaniky však zastíní většinu příběhových negativ. Ačkoliv se na první pohled jedná o Assassin’s Creed říznutý soubojovým systémem Batmanské Arkham série, na druhý pohled přináší hra pár originálních nápadů, které fungují výborně a hře dodávají něco, co v AAA produkci dlouho chybělo.

Parkourková část vám dá možnosti volného běhu přes téměř každou překážku, která vám vstoupí do cesty. Nicméně je stále vidět, že tvůrci Assassin’s Creed jsou v tomto poli po tolika dílech poněkud zkušenější, jelikož tamější běh je relativně o něco moudřejší a neposílá vás tak často tam, kam nechcete. Při svém pobíhání v Mordoru se váš hrdina bude chtít neustále předvádět, kdykoliv mu okolí dá nějaký podnět. 

V soubojovém systému můžete očekávat řetězení komb ve stylu Batman Arkham série. V případě, že hrajete na počítači, vaše klávesnice se příliš nezapotí. První polovinu hry lze přehrát střídavým klikáním levého a pravého tlačítka, kdy jste prakticky nesmrtelní, jelikož každý útok vyblokujete. Později se ale začne objevovat více a více druhů uruků (sem tam i ghůlů), na které je potřeba už nějaká ta menší taktika.

Když se vám však podaří zemřít, hra tasí své eso v rukávu – systém Nemesis. Uruk, který setnul poslední ránu, je povýšen v řadách Sauronovy armády a vy se dovídáte jeho jméno. Zvyšují se mu atributy, získává lepší vybavení, nové dovednosti, ale i slabosti. Ty jsou zprvu utajeny, a vy se tak bez dostatečné přípravy můžete ocitnout v pěkné šlamastice. A pokud zemřete znovu, uruk opět zesílí a povýší.

Tito bossové se po svém povýšení náhodně nacházejí na mapě, s trochou smůly můžete narazit i na tři naráz. Informace o jednotlivých bossech, včetně jejich pozice na mapě, můžete z jiných uruků získat donucovacími prostředky (váš přízračný kolega umí číst myšlenky).

Nemesis, jak byl tento systém pojmenován, celou hru posouvá o několik řádů dále. Nepřátelské jednotky nejsou jen bezduchými loutkami, každá mu svůj unikátní vzhled, po případném povýšení i identitu, jméno, hlas, zbraně, vybavení, schopnosti, cutscény a interakce s hráčem. Svojí neopatrností můžete i malého skrčka povýšit do řad náčelníků. Ironie, že tento prvek se smrtí v hlavní roli dodává hře takový život.

Škoda jen, že je hra tak snadná a za necelých 20 hodin herní doby (se 100% dokončením všech vedlejších úkolů a výzev) byste vaše smrti spočítali na prstech jedné ruky. Velitelé jednotek se však automaticky doplní, a tak nemusíte mít strach, že byste po pár hodinách o žádného bosse nezavadili.

Své schopnosti budete získávat v průběhu celé hry, neustále se budou otevírat nové techniky likvidování nepřátel a vývoj v soubojích se nezastaví na jediné taktice. Porážením kapitánů a náčelníků se vám budou odemykat nové třídy schopností, kde dále uplatníte své získané dovednostní body. Porážením bossů také získáváte runy pro vaše zbraně – meč pro boj zblízka, dýku pro stealth pasáže a luk pro boj z dálky. Zde platí klasická rovnice, že čím silnější boss, tím vzácnější runa.

Souboje jsou zde vypilovány do posledního detailu, jsou efektivní, zábavné, rychlé, zajímavé a díky Nemesis konceptu i originální. Bohužel je to tak trochu primární složka hry. Celou dobu, od začátku do konce, se nacházíte ve válečné zóně, v Mordoru. Všude kolem vás jsou jen nepřátelé, a vy přeskakujete od jedné skupiny uruků ke druhé. S přátelskými postavami se prakticky setkáte jen v rámci příběhové kampaně.

Za technickou stránku se titul vůbec nemusí stydět. Nejedná se o nic světoborného, jako o spíše o současný standard. Hudební stránka se sice nevyrovná klasickému Howardu Shorovi z Jacksonových filmových titulů, ale neurazí. Že byste se ale po několikahodinovém hraní museli pídit po názvu skladby, která vám uvízla v hlavě, to se také říct nedá.

Verdikt

Middle-Earth: Shadow of Mordor je výborným akčním RPG titulem, který stojí za pořízení. Nutnost pro všechny milovníky mechanik z Assassin’s Creed a Batmana. Pokud jste však znalci Tolkiena, musíte přimhouřit oči nad příběhovými nesrovnalostmi.