Oznámení No Man's Sky bylo poměrně zajímavé. Tvůrci slíbili obrovský prostor, kde se mohou hráči volně pohybovat a objevovat nové světy. Nejednoho nadšence vesmírných cest taková premisa pochopitelně zaujala. Už jen číslo 18 trilionů unikátních planet, kde se hráč náhodně zrodí k prozkoumávání, zní mohutně a slibně. 

Když se narazí na realitu

Bohužel, na papíře vždy vypadají nápady velice dobře, ale realita se často ukáže rozdílná. Rovnou ze začátku můžeme říci, že No Man’s Sky je obrovské zklamání, dokonce jedno z největších za poslední roky. Ačkoliv se nejedná vysloveně o propadák, tak je ze hry cítit neskutečně promrhaný a nenaplněný potenciál. Prakticky všechny mechanismy trpí nějakým malým, avšak ve výsledku zásadním, nedostatkem.

Už samotné planety zvednou nejednu vrásku i obočí. Je sice pravda, že se vždy v něčem liší, z počátku hraní jsou opravdu viditelně jiné, nicméně po delším hraní si člověk začne všímat zajímavých detailů. V celém nezměrném vesmíru prakticky neexistuje vyloženě osídlená planeta. Nejsou zde města, pouze jednotlivé laboratoře, přístřešky a občas i větší přistávací plošina (většinou uprostřed ničeho, tedy její umístění nedává smysl). 

Zároveň lze ale takové budovy najít prakticky na každé planetě, takřka bez výjimky. Prakticky se tedy dá říct, že jsou všechny planety již objevené a nějakým způsobem i lehce kolonizované; hráč pouze rozšiřuje jejich databázi. Navíc jsou zmíněné budovy všude stejné, ať v ní najdete jakoukoliv rasu. Očividně se unifikovala celovesmírná architektura. 

Na některých planetách je také poměrně na hlavu postavený model fyziky. Není výjimkou naleznout planetu, kde teplota ovzduší dosahuje cca -20°C, přitom pod vodou vládne hřejivých +25°C. Běžné počasí, slunečné. Nedal se sice čekat věrný simulátor podnebných podmínek, ale některé body by si měli tvůrci projít ještě jednou. 

Materiály kam se podívám

Podobně jako planety jsou na tom i materiály, které potřebuje avatar pro veškeré fungování. Ty základní, jako například Plutonium, Uhlík a Železo, jsou k dispozici vždy a všude. Opět se nestane, že by hráč přistál na planetě, kde by musel ujít několik desítek minut pěšky jen proto, že si neohlídal stav paliva. 

Ačkoliv se hra řadí mezi survival hry, její veškerý systém založený na tomto žánru prakticky nefunguje. Zmíněné nutné materiály jsou k dispozici neustále, a jakmile se objeví ty dražší (což netrvá dlouho), není jich v tu chvíli třeba, tedy se prodají a není problém mít během prvních dvou hodin na účtu pár milionů. 

Ovládání vesmírného korábu je natolik zjednodušené, že se v praxi téměř nedá ztroskotovat. Ba naopak, trefit se do skály vyžaduje větší trénink, než běžné manévrování. To, že takový náraz uzme jen asi pětinu štítů, které se během pár vteřin doplní, je už jen smutné konstatování. 

Snad jediná věc, která alespoň trochu survival připomíná, je omezený inventář. I ten si ale časem hráč dostatečně rozšíří a omezenost místa přestane být problém. Rozšíření sice stojí nějaké ty peníze, ale jak bylo již řečeno - ty zde nejsou sebemenší problém. 

Hračky k dispozici

Hráčův avatar má samozřejmě k dispozici i nějaké ty gadgety a loď. Nebo spíše gadget, jelikož univerzální multi-tool je pomocník do nepohody. Jedná se jak o těžební nástroj, tak o zbraň, pokud si ji hráč takto upraví. Popřípadě lze i obyčejnou těžbu využít jako zbraň. 

Podobně tomu tak je u lodi, kde se kolikrát ustoupí designu před úložným prostorem. Ten na rozdíl u obleku nejde rozšířit a u zajímavějších kousků se jedná o poměrně vysokou investici. Lodě je možné i najít, většinou jsou ovšem v mizerném stavu, tak je rychlejší si nahrabat peníze a koupit nové, než sbírat materiál na opravu. 

Jedním z příslibů vývojářů byla rozmanitost vesmírných lodí. Realita se ovšem má hůře. Bez ohledu na výběr korábu se všechny ovládají stejně, oplývají stejnou rychlostí, manévrováním a dalšími prvky, které se promítnou do jejich pilotování. Opět jedna z věcí, kde tvůrci moc nepřemýšleli, nebo se rozhodli jít cestou nejmenšího odporu a neřešit model létání. Dokonce ani souboje v lodích nejsou příliš zajímavé.

Mimozemský život všude?

Po celou dobu hraní je možné narážet na různé mimozemské rasy. Ty mají vlastní jazyky, které hráč zpočátku nezná a slovní zásoby si rozšiřuje, buďto spřátelením se s některým z mimozemšťanů či hledáním místních pradávných artefaktu, které učí nová slova. Časem se tedy různé uvítací rozhovory usnadní, a hráč si konečně uvědomí, že po něm protějšek žádá například některý prvek jako uvítací dárek. 

I zde se ale může stát, že se hráč setká s jednou a tou samou rasou o mnoho soustav později, ačkoliv by na daném místě civilizace v žádném případě neměla být. Ne vždy se tedy podaří náhodnému generátoru vykouzlit svět, který by do dané části vesmíru logicky seděl. 

Je nám velice líto, že takový zajímavý titul, jakým No Man’s Sky na jednu stranu bezesporu je, převážně kritizujeme, ale vše jsou body, kterých si běžný hráč všimne již během prvních 5 hodin. Osmnást trilionů je úctyhodné (a takřka nevyslovitelné) číslo, ale kdyby planet bylo byť „jen“ 18 milionů, stále by se jednalo o obrovskou plochu. Větší péči by si daleko více zasloužil zmíněný generátor, který momentálně funguje dost zvláštně a kazí požitek a atmosféru. 

Když se zapojí internet

Velkou kauzou hned při vydání bylo, že multiplayer vlastně nefunguje tak, jak se čekalo. Tvůrci se následně ihned ohradili, že nikdy přímo netvrdili, že se bude jednat o titul pro více hráčů. Připojení k internetu tak vlastně potřebuje hráč pouze pro to, aby své objevy mohl nahrávat do celkové databáze. Případně aby mohl objevená zvířata a rostliny pojmenovat. Jelikož se ale objevů za jednu návštěvu učiní opravdu hodně, časem se stejně hráč spokojí s vygenerovaným jménem a položky pouze nahraje.

Otevřenost vesmíru a celkový koncept titulu vyloženě svádí k tomu, aby se jednalo o hru s formou multiplayeru. Už jen možné setkání s jiným hráčem by hraní oživila do atmosférických výšin. V současnosti se ale nic takového nekoná a je to opravdu škoda. Pevně doufáme, že v tomto bodě komunita tvůrce přesvědčí a možnost prozkoumávat a potkávat se s jinými hráč přibude. 

Aktuálně je tedy stav No Man’s Sky takový, že se jedná o titul pouze rozpracovaný, a tak nemůžeme doporučit jeho koupi, jelikož mu chybí obsah. A to nejen ten zajímavý, ale vlastně jakýkoliv herní. Potenciál pro dotažení zde určitě je, ale jedná se o věci, které měly být dotažené již při vydání, nikoliv je dokončovat za chodu. Vyjít hra ve formě předběžného přístupu ve zcela jiné cenové kategorii, dalo by se o hře uvažovat. 

Verdikt

No Man’s Sky je hra, která má velice zajímavou myšlenku založenou na ambicích o velikosti vesmíru. Bohužel je svět prázdný, plný do oči bijících průměrností a po krátké chvíli začne hra nudit. Obrovská škoda promarněného potenciálu.