Hodnocení PEGI platí pro Evropu, Kanadu a Izrael. Ve světě má několik ekvivalentů, jako americký systém ESRB, německý USK nebo britský BBFC. Výsledný cíl je stejný, číslem symbolizující věk určit, pro jakou věkovou kategorii je daný titul vhodný. A je až paradoxní, jak je v našich končinách ignorován, přestože je toto hodnocení cpáno doslova všude.

„PEGI SIXTEEN“

Přesně tuto větu, maximálně s jiným číslem než-li 16, je možné slyšet prakticky ve většině herních trailerech (případným ekvivalentem je „Rated T for Teen“ pro ESRB stupnici). Předběžné věkové ohodnocení hra dostává vlastně již během vývoje. U mnoha herních sérií se dá velmi dobře předpokládat, že bude mít to či ono ohodnocení.

My se ale primárně zaměříme na v Evropě používaný PEGI žebříček. Ten mimo věk obsahuje i řadu piktogramů, které osvětlují, co hra může obsahovat. Samozřejmě je nutné brát je v rámci kontextu, tedy je rozdíl, co znamená piktogram pro strach u hry pro děti a v hororové vyvražďovačce. Velmi detailní informace je možné nalézt přímo na stránkách PEGI. 

„Ale on tam bude jen jezdit autem“

V naší republice není dodržení věkového ratingu stanovené legislativou a jedná se tedy pouze o jakési doporučení. To v konečném důsledku znamená, že vlastně jakoukoliv hru si může koupit kdokoliv a záleží pouze na člověku za kasou, zda daný titul prodá. Pokud se jedná ale o trochu lepší obsluhu prodejny, opravdu výrazně mladému zákazníkovi neprodá hru s označením „18+“.

Sexuální scénka z hry roku 2015, Zaklínač 3. 

Nicméně asi nejhorším typem zákazníka, který může hru kupovat, je rodič, kterému je upozornění prostě jedno. Buď zareaguje tak, že je mu to fuk, nebo použije nějakou výmluvu, že bude v dané hře dělat pouze ty nenásilné činnosti. Což je samozřejmě hloupost. Případně se domnívá, že videohry jsou zábava jen pro děti - osudová chyba. 

Hodnocení PEGI není pouze nějakým stupidním číslem, které na hru dává nějaký ňouma, aby se neřeklo. Jedná se o poměrně důležitou informaci, zda by daný titul měly nebo neměly hrát děti. Jasně ikonickou herní sérií, která vždy měla a mít bude hodnocení „18+“ je Grand Theft Auto.

V posledním dílu této série je opravdu mnoho násilností, ale jednou z nejkontroverznějších částí je mise, kde Trevor mučí jinou postavu a je na hráči, aby vybral způsob a intenzitu onoho mučení. Lámání kosí, trhání zubí, elektrošoky nebo waterboarding, to vše je k výběru. A jelikož se jedná o příběhovou misi, hráč se k ní časem propracuje a nelze se jí vyhnout.

Mediální bomby

A pokud toto nestačí, lze jít dál. V době vydání Call of Duty: Modern Warfare 2 vydání provázela silná kauza ohledně mise No Russian. Zde bylo za úkol spáchat teroristický čin na moskevském letišti. Cíl byl prostý, vystřílet civilisty. Opět hra s ratingem pro dospělé. Kolem této mise se rozvířila opravdu velká mediální kauza, kde se řešilo, zda již není něco takového trochu moc.

Své si užil i první díl Mass Effect, který byl označen za pornografickou hru. V tomto obsáhlém sci-fi bylo možné se u konce hry dostat ke scénce se sexem, kde bylo u partnerky hrdiny možné vidět odhalený zadek a téměř celé ňadro. Přestože celá kauza byla naprosto hloupě vyhrocená, protože hra měla rating „18+“ a neměl by tedy být s takovým obsahem problém, dostalo se hře opravdu nečekané pozornosti.

Dnešní hry se zkrátka nebojí zacházet ještě dále, než seriálové Hry o trůny. Hráč si buduje vztah s ústředními postavami, kontroluje rozhovory a buduje sympatie v grandiózní finále. Příkladem budiž zmíněný Mass Effect, dále například Zaklínač nebo Dragon Age. Jedná se ve všech případech o kvalitní hry, s kvalitní dějovou linií, ovšem s třešinkou na dortu pro dospělého hráče, nikoliv dítě. 

Paradoxním na tom všem je, že na krabičce se hrou je toto všechno vyznačené, přesto se, většinou rodiče, co nevhodně koupili hru, vždy vrací s tím, že se diví, jak něco takového může být ve hrách. Hry dávno nejsou pouze pro děti a svým obsahem a zpracováním dokáží směle konkurovat filmům. Přesto u her jsou rodiče mnohem více benevolentní ke koupi materiálu pro dospělé, kdežto porno by svým dětem rozhodně nepořídili.

Jak z toho ven?

Asi si teď říkáte, že zbytečně moralizujeme. Možná ano, třeba to skutečně přeháníme, ale upřímně. Opravdu je hra jako Mortal Kombat nebo Manhunt hra vhodná pro děti? Přitom stačí tak málo, podívat se na krabičku, kde je jasně vyznačeno, od kolika let je vhodné danou hru hrát. Na dítě totiž takový materiál působí jinak, než na dospělého hráče.

Osoba ve věku, pro kterou je hra určená, (v naprosté většině) pochopí kontext, že je vystřílení moskevského letiště jedinou možností, jak získat důvěru mezinárodního teroristy, nebo že násilnosti v sérii Mortal Kombat jsou zde pouze na efekt. Děti v tomto ohledu nemají takové rozlišovací schopnosti a je možné, že v určitém (spíše brzkém) věku je takové morbidní scény ovlivní. 

Jednoduše by mělo platit pravidlo, že jakmile má na sobě hra označení „18+“ a titul je kupován hráči s věkem značně nižším, mělo by dojít na konzultaci s prodejcem, který se v dané oblasti pohybuje (tedy spíše zajít do specializovaného obchodu, než do elektra supermarketu). Taková obsluha vám případně i vysvětlí varobný obsah některých her, jejichž rating může být zbytečně nadhodnocený. Příkladem budiž NHL 2016, kterému byl nastaven rating na 16 let jen kvůli úpravě bitek mezi hráči. 

Co závěrem?

Pokud si říkáte, co má být účelem tohoto článku, je to prosté. Pokud se nějakým způsobem stane, že si domů donesete hru pro své dítko a s hrůzou zjistíte, že její náplní je půlení hlav a následné prozkoumání mozkové kůry, podívejte, zda náhodou není na krabičce červený obdélníček s bílým nápisem „18+“.

Pokud ano, měli jste si ho všimnout již při nákupu (v 99% zakrytý nebyl) a uvědomit si, že když máte doma sedmiletého synka, nejspíše to nebude hra pro něj. 

Nemá smysl si pak frustraci vymáhat na prodavači, který za špatný výběr zákazníka opravdu nemůže. Hry opravdu už dlouhou dobu nejsou pouze skákačkami a nevinnými závody. Stalo se z nich masové médium, které mimo věrohodných vizuálů přináší i přímou interakci, díky které je možné se do zobrazeného materiálu mnohem více vžít.

A stejně jako se zobrazuje sex a násilí ve filmech, dostává se do her. Takže až budete příště kupovat hru, mrkněte se do toho spodního levého rohu, jaký věk je doporučen. Stejně jako Roman Vaněk z Jídla s.r.o. přinesl jistou osvětu do čtení etiket potravin, vnímejme etikety i u obsahu, který může ovlivnit psychiku našich dětí. 

Článek byl inspirován praxí zpoza pultů herního obchodu a reklamačního oddělení.