CDR.cz - Vybráno z IT

Hry od počátků po současnost: S.T.A.L.K.E.R od svého boomu až po trvalé následky

Za touto herní sérií se skrývá několik událostí, které vedly ke zrození jedné z nejlepších her současnosti, a to i přes mnohé vývojářské přešlapy a kiksy s nespolehlivou stabilitou. Dnes si tuto sérii zrekapitulujeme se všemi pro a proti, kterými si prošla.

Stalker není běžná konzumní hra vycházející z moderních bojových taktik zasazených do částečně vymyšlených bojišť, kde lítá spousta střel a její veškerá náplň spočívá v popravě nepřátel, kteří sami nabíhají před zaměřovač, a vy tak jen mačkáte spoušť. 

Pojem „stalker“ vzniká v díle, které zároveň posloužilo jako jedna z hlavních inspirací pro následující hru. V roce 1972 vyšla do oběhu kniha Piknik u cesty napsaná bratry Strugackými. Tehdy prvně přišli s nápadem o vytvoření tzv. Zóny, kam běžní lidé nebudou mít přístup. Jako spojka mezi Zónou a okolním světem ovšem budou působit právě stalkeři.

O sedm let později se na veřejnost dostává film z dílny Andreje Tarkovského s překvapivě jasným názvem Stalker. Ačkoliv ve většině případů vycházel z knihy, přece divákům naservíroval několik rozdílů. Nás ale bude zajímat především jeho pohled na tři hlavní hrdiny, protože každý se na danou Zónu dívá jiným pohledem. Řeč je o vědci, který Zónu vysvětluje podle logiky a snaží se najít řešení v zákonech fyziky. Druhou postavou je spisovatel, který se na všechny otázky Zóny snaží odpovídat básnicky a okem umělce. A nakonec tu máme právě toho stalkera, který jediný Zónu zná a nepřišel do ní, aby ji vysvětlil, ale protože chce.

Máme základ teorie, víme, kdo je to stalker, ale stále nám k vytvoření hry chybí ještě několik věcí. Tou nejhlavnější a nejdůležitější je vytvoření Zóny. 26. dubna 1986 po výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu vzniká uzavřený třicetikilometrový kruh, kam běžní lidé nemají jednoduchý přístup. Nyní už stačí jen trocha inspirace, abychom se dostali do roku 2007, kdy se objevil první z naší série Stalker: Shadow of Chernobyl.

Shadow of Chernobyl

V reáliích Stalkera se v roce 2006 stala druhá nehoda v jaderné elektrárně a způsobila, že se ukrajinská armáda stáhla z většiny pozic v centru a zůstala pouze na okraji Zóny, kde hlídala, aby nikdo nemohl dovnitř a naopak, aby nic ze Zóny nemohlo ven. Nyní se objevují první stalkeři, kteří se dostanou do Zóny. Několik se jich překvapivě dostane i ven a přinesou s sebou tzv. artefakty, předměty vytvořené Zónou mající mnohé, skoro až magické, účinky (omezení radiace, léčivé schopnosti, odolnost proti ohni a chemikáliím). Většina přeživších stalkerů se tak stala milionáři, neboť o tyto poklady měl zájem celý svět.

Nyní vcházíme do celé hry my jakožto hráči. Objevíme se v těle stalkera, který přežil cestu do centra. Seznámíme se s okolím, dostaneme první dvě - tři práce, zastřílíme si a vydáme se dál. Hra je laděná v žánru FPS/RPG, tudíž se připravte na plnění různých úkolů, které nemusí nutně souviset s příběhem, a co je důležitější, součástí je volnost pohybu, kdy můžeme procházet celou Zónou skrz naskrz a kochat se její propracovaností.

Velkým plusem je totiž její kompletní modelace. Autoři si vzali satelitní a další snímky, aby vytvořili dokonalou kopii celé oblasti, včetně soch, rozpadlých polozemljanek, vlakových tratí a samozřejmě Pripjatě a elektrárny. Než se k jaderné elektrárně dostaneme, budeme muset projít přes hordy mutantů, přičemž někteří jsou opravdu zajímavými výtvory. Například Flaksa, která vznikla z domácího prasete, nebo originály s klasickým jménem typu Upír nebo Poltergeist.

V cestě nám nebudou stát pouze mutanti, ale i velká část lidí. Zónu brázdí několik frakcí, které jsou stejné pro všechny díly, tedy až na jednu výjimku, která se objevuje pouze v druhém díle. První a nejsilnější frakce je Povinnost. Její členové se snaží Zónu zlikvidovat, takže zabíjí mutanty, Monolith a cokoliv dalšího, co stojí v cestě.

Druhá frakce je přesný opak Povinnosti, Svoboda. Ta se naopak snaží Zóně porozumět, a ačkoliv je z části tvořena anarchisty a občas i drogově závislými, nemá špatný arzenál a dokáže Povinnosti dobře konkurovat.

Třetí frakcí je již zmíněný Monolith. O tom se ví velice málo, neboť se jedná o jedinou frakci, která je uprostřed Zóny. Chrání tak celou elektrárnu a podle informací je pod vlivem záření tělesa, které řídí celou Zónu, a také není divu, že se jim přezdívá náboženští fanatici.

Další elementy Zóny už nejsou ani tak frakce jako spíše skupiny. Patří sem například ekologové sídlící v mobilních vědeckých laboratořích; žoldáci, kteří sem přicházejí kvůli speciálním úkolům a svým zakázkám; bandité a svobodní stalkeři. Bandité nevyznávají ideologie, avšak nejsou úplně zanedbatelnou skupinou, neboť většina z nich má ve svém řemesle praxi i z doby před vstupem d Zóny. Svobodní stalkeři jsou nejpočetnější skupinou, neboť spousta jich dává přednost samotě, protože se nemusí dělit s nikým o svůj výdělek. Často se stává, že vytvoří malé skupinky, případně takhle přijdou do Zóny a spolupracují jen v úzkém kruhu.

Clear Sky

Druhý díl, Stalker: Clear Sky, prošel oproti tomu prvnímu několika změnami. Nejdůležitější je přidání detektorů ke standardní výbavě každého stalkera (kromě klasiky – zbraní, jídla, lékárniček a protiradiačních ampulí). Bez detektorů už nebyla možnost nalézt artefakty v anomáliích, oproti prvnímu dílu, kdy se artefakty často jen „válely“ v trávě.

Dějově pouze doplňuje původní zpracování. Vysvětluje, jak se hrdina z prvního dílu dostal do jaderné elektrárny a ukáže některé oblasti o rok dříve. Je vytvořeno několik nových lokací, ale většina map byla zrecyklována z Shadow of Chernobyl, což je poměrně podstatné minus.

Také, jak už bylo zmíněno, se objeví další frakce, nazvaná podle dílu Clear Sky, tedy jasná obloha. Tato frakce je kombinací svobodných stalkerů, Svobody a žoldáků. Má jednotné velení, snaží se Zóně porozumět, ale nemá tak silné vybavení jako Povinnost nebo dobře vybavená Svoboda.

Clear Sky přináší do série ještě jednu inovaci. Jedná se o systém vylepšování, kdy si z určité zbraně můžete vytvořit opravdového miláčka a můžete s ním projít celou hru (což v prvním díle nešlo, neboť oprava a modifikace zbraní nebyla připojena). Podpásovkou (nebo vylepšením?) od autorů bylo, že většinu modifikací jsme museli najít v různých skrýších a dodat je k určitým lidem, protože ne každý technik uměl vše.

Kromě toho, že je mu vytýkána slabá dějová linie, je kritizován především za abnormální množství bugů. Tím se myslí více chyb, než v prvním a třetím díle dohromady, a je tak právem hodnocen jako nejslabší z celé série. Vyjmenujeme například absenci nutnosti mít s sebou jídlo, neboť hlad neubírá životy tak, jako v minulosti. Většina děje je založena na frakčních válkách, což také není úplně to pravé, o slabé inteligenci NPC a mutantů ani nemluvě.

Call of Pripyat

Stalker: Call of Pripyat oproti tomu ukázal úplně nové prostředí a dějově nijak nenavazoval na první nebo druhý díl (ačkoliv hlavní hrdina obou – Střelec, se ve hře objevil). V roli Majora Děgtarjeva jsme měli zjistit příčinu nehody pěti vojenských vrtulníků. Znamenalo to, že jsme opět putovali Zónou, hledali vraky a především jsme dělali prostředníka mezi přeživší skupinou vojáků a stalkery-samotáři. 

Ačkoliv se jednalo o hodně slabý díl, konečně dotáhl některé nešvary a neduhy z předchozích dvou k dokonalosti. Vyplatilo se především hledání artefaktů ve větší míře, teprve zde se totiž objevují zakázky za hodně peněz na určité specializované druhy, a především si musíte dát pozor co prodáte a komu, protože ceny se liší o dost velké částky.

Mezi dotáhnuté věci se počítá i systém vylepšování zbraní a obleků, stačí pouze nalézt a přinést dvěma technikům správné vybavení, a pak si můžete (pochopitelně za určitou částku) diktovat vylepšení jaké chcete. Většina postav, které potkáte, mají skvělé osobnosti a hráč si je tak lépe zapamatuje.

Na atmosféře dodává i bravurně zvládnutý soundtrack a hudební podklad. Nedočkáme se tu sice písniček z rádia vystihujících tehdejší dobu, jako se stalo například ve Falloutu, ale naopak se dočkáme líbezných melodií od stalkerů hrajících na kytaru u ohňů, případně na jiných bezpečných místech, kdy smutné zvuky strun pomohou přečkat těžká období nebo ztráty kolegů. Ve třetím díle přibylo dokonce i pár písniček na harmoniku.

Postapokalyptická mánie

Zajímavým následkem této herní série bylo vytvoření silné komunity, a to jak čistě fanouškovské, tak i moderské. Na Stalkera (převážně na první díl) existuje velké množství modů, dokonce i několik českých, například Datastor Mod Pack. Z těch zahraničních to je například Lost Alpha nebo Narodnaya Solyanka a další. Každý mód je něčím jedinečný a přidává něco unikátního, nebo upravuje herní statistiky. Můžeme se například setkat s tím, že to, co vás zabije v základní hře na deset ran, vás nyní odporoučí do věčných lovišť za jeden dva výstřely. 

Mezi ty tvůrčí skupiny patří například tým z Uruguaye, kde natočili velice zajímavé filmy – Monolith Whisper a The Chamber, nebo polák Michael Glokhowski, který na motivy Stalkera napsal knížku Olowiany Swit.

Stalker jako takový je znám pro své bugy, nicméně na výsledku mu to neubírá a s trochu silnějším počítačem a menší dávkou trpělivosti to není nepřekonatelná bariéra. Na konec článku jsme si nechali dvě stalkerská moudra, která vystihují celou herní sérii včetně filmu a původní knižní předlohu. První - Stalker se nehraje, stalker se žije; druhé – Zbytek už jsou jen příběhy

Zdroje: 

Michal Frolík

Od listopadu 2010 byl součástí redakce RecenzeHer.eu, o dva roky později pak přešel na inGamer.cz. Počátkem roku 2013 svou zpravodajskou publikační činnost zanechal, věnoval se překladům a psaní povídek. V listopadu 2013 se do redakce vrátil na externí pozici, na níž pokračuje také po sloučení inGameru s CDR.cz.

více článků, blogů a informací o autorovi

Diskuse ke článku Hry od počátků po současnost: S.T.A.L.K.E.R od svého boomu až po trvalé následky

Úterý, 18 Březen 2014 - 12:24 | xxx yyy | "Za touto herní sérií se skrývá několik...
Úterý, 18 Březen 2014 - 09:35 | rman | Jj, prave kvuli tehle serii a nasledne Metro2033...

Zobrazit diskusi