Co je to postapokalypsa a co je na ní tak krásné? Z nějakého důvodu je svět, jaký známe (u výjimek jiný vymyšlený svět nebo nějaké vzdálené odříznuté místo), radikálně změněn a lidé se musí s touto změnou a jejími následky vypořádat, což samozřejmě přinese spoustu problémů. Nutno říct, že procházení vylidněnou polomrtvou pustinou a hledání artefaktů minulosti nebo jen jakékoliv věci, co by nám pomohla přežít, i kdyby to byla konzerva prošlého masa, má své určité kouzlo a romantiku, které z ní činí jedno z největších lákadel a předností mnoha her.

Postapokalypsa může mít mnoho podob, nejčastěji se však setkáváme s jadernou nehodou nebo celosvětově masivní válkou s použitím dostupných nejničivějších prostředků, jako laserových satelitů nebo staré osvědčené mezikontinentální rakety. Výsledkem je zbavení se 95 % lidstva a radikální změna životního stylu těch zbylých pěti procent.

Východ vám nedá šanci na přežití

Nicméně, jako v každé anarchii, i zde se nachází mnoho možností. Podíváme se nejprve na Ruskou a Ukrajinskou produkci a jejich často porovnávanou dvojici Metro a Stalker. Děj se odehrává v menším prostředí sotva pár let po dané havárii. U Stalkera se jedná spíše o záležitost nižší kategorie, neboť okolní svět zůstal nedotčen a na život a na smrt se bojuje jen v třicetikilometrové Zóně. Ta je ale plná mutantů a spousty další zdraví škodlivé havěti. Nesmíme zapomenout ani na artefakty a experimenty, které měly být navždy utajeny. Takže nakonec můžeme hovořit o postapokalypse jako takové.

Ukrajinské vývojářské studio GSC Gameworld, z jehož dílny úspěšný Stalker pochází, bylo svým majitelem uzavřeno, a to zrovna v momentě, kdy byl vývoj hry Stalker 2 v plném proudu. Autoři se ale rozhodli na svou původní tvorbu navázat v podobě studia Vostok Games a zbrusu nového titulu Survarium. My už jsme hru viděli v pohybu na loňském GamesComu a s vývojáři prohodili pár slov, přečtěte si naše preview.

V případě Metra už se jedná o mnohem citlivější, a také mnohem objemnější záležitost, kdy lidstvo přežívá pouze v komplexu metra a na povrch se podívá jen pár set lidí ze 40 tisíc přeživších. Každopádně, celý svět je sežehnut atomy a oproti postapokalypse, jak je viděna ve vývojářských studiích ve Spojených státech a jinde, zde - v Rusku – neexistuje žádná šance na zlepšení. Lidstvo už jen přežívá a jedná se tak spíše o umírající zvíře, které ještě chvíli před smrtí vzdoruje jistému konci.

Nový začátek na Západě

Co je na postapokalypse východu velice zajímavé, jsou frakce. Pokaždé se objeví dvě skupiny, jejichž ideologie je naprosto odlišná a neexistuje žádná možnost kompromisu. Jedinou cestou je vyhlazení konkurenčního klanu do posledního člena. Na západě mají frakce vždy alespoň něco společného a občas může dojít k dohodě, ačkoliv se jedná o nesmiřitelné nepřátele. Apokalypsa tedy znamená pouze nový začátek; sice s jinými pravidly a jinými hráči, ale zaběhnutý koloběh v podstatě stále pokračuje. Vytvoří se státečky, které spolu válčí a snaží si ukořistit co nejvíc právě pro sebe.  

Třetím, avšak ne příliš častým prvkem, je spojení všech lidí v celosvětovém odporu proti nějaké větší hrozbě. Poukazujeme teď třeba na starého dobrého Terminátora. Je to sice věc ohraná, scény z minulosti vypadají jako po pořádné porci drog a vojáci se často chovají spíše jako kachny na střelnici nebo UI běžného pěšáka v posledních dílech Call of Duty, nelze jí ale upřít fakt, že měla svůj nápad a o co se nepostarala hlavní trilogie (případně čtvrtý na starou sérii nenavazující díl Salvation), postarají se backstories v komiksech nebo v dalších hrách, které většinu nepochopitelných momentů zamažou a nahradí doladěnými myšlenkami.

Zpátky ke hrám, podíváme se trochu blíže na příběh, který nemá žádnou knižní nebo filmovou předlohu, ale patří na vysoké příčky. Série Fallout, která vychází ze hry Wasteland (první dojmy z hraní Wasteland 2), prvně vydané v roce 1988, se odehrává v prostředí Spojených států 22. a 23. století, kdy onou katastrofou byla zhruba dvouhodinová jaderná válka s Čínou. Přeživší z různých bunkrů se pak pomlátili mezi sebou a vypustili do světa poměrně zákeřný virus, který zmutoval mnoho organismů do nepřátelských stvoření, případně se na svět dostaly různé genetické pokusy, čímž vznikla poměrně pestrá škála mutantů, kteří znepříjemňují každodenní život.

Zombie apokalypsa jako trend posledních let

Pokud jsme u znepříjemňování života, další častou a stále ještě schopnou postapokalypsou může být zombie epidemie. Jedna z nejlepších zombie her poslední doby je bezesporu The Walking Dead, vycházející z komiksové předlohy. Zde není ani tak důležité soustředit se na zombíky, jako spíš na vztahy a psychiku přeživších, kteří jsou dennodenně vystavováni nebezpečí na životě, ale i nedůvěru mezi sebou. Kdo byl dnes můj přítel, může být za týden můj nepřítel a naopak, kdo by mi včera vrazil kudlu do zad, může být dnes můj parťák na život a na smrt.

Námět pracující s tématikou zombie je obzvlášť v posledních několika letech opravdu oblíbený. O přežití v zamořeném světě, plného divných lidí s neutuchající touhou kousat, bojujeme třeba v sériích Dead Island, Dead Rising nebo Left 4 Dead. A opomíjet bychom neměli ani české DayZ, původně mód k Arma 2 (recenze Arma 3), jehož Standalone lze již nyní zakoupit v alpha verzi na Steamu.

Bez nutnosti gravitace

Kolem a kolem, nemusí se jednat ani o apokalypsu na planetě Zemi. Tvůrci často přijdou s mnoha zajímavými nápady a do podobných situací vloží hrdiny na jiných planetách, avšak za podobné situace a s podobným vyvrcholením. Zmínit můžeme například Red Faction: Armageddon, kdy z podzemí vylezlo mnoho opravdu nechutných potvor (až moc podobné Doomu, který si zaslouží být také zmíněn), nebo Gears of War, kde válka s Locusty nakonec nabrala rozměr – válka o spálenou zemi.

Znovu si tedy položme otázku z úvodu článku. Co je to postapokalypsa a co je na ní tak krásné? To, že z něčeho starého vznikne něco nového? Nebo poutavé příběhy, které díky krvi a mnoha citům získávají opravdovou hloubku? Je to ten pohled, kterým ji sledujeme a jak podle ní konáme. Jak moc ji necháme nahlédnout do našeho nitra a jak moc chceme nahlédnout my do ní.