V době vydání se ještě čekalo na příchod next-gen konzolí na trh, čímž pádem i spousta lidí odložila koupi na později. Každopádně, studio, které značku rozjelo a později jí úspěšně dodalo šťávu čtvrtým pokračováním, se - byť trochu zpustlé - vrátilo na místo činu. S novým zasazením, postavami, inovovaným multiplayerem. Co by se mohlo pokazit?

Vzhledem k tomu, že vývojáři zřejmě nesnášejí nejvýkonnější platformu, pro PC hráče docela dost věcí. Naštěstí ty už jim za vinu klást můžeme. Jednou z nich je optimalizace, což je ostatně důvod, proč recenzi přinášíme až nyní. Neprodleně po vydání Ghosts trpělo lagy a poklesy frameratu, padalo, zamrzalo, problikávaly v něm textury zbraní, zkrátka působilo jako laciný port z konzolí. A do jisté míry stále působí, přičemž lajdáci z řad autorů s tím moc nedělají a lajdáci z Activisionu s tím nemají problém.

První update měl opravit několik z výše vyjmenovaných chyb. Dnes s radostí můžeme oznámit, že už neproblikávají textury zbraní. Tedy nám, nevíme, jak jsou na tom ostatní. Na druhou stranu nám ale tahle nepříjemnost byla vynahrazena jinou – neodvratnými záseky po někdy ani ne patnácti minutách strávených v single i multiplayeru. Na další update se čekalo asi týden. Přidal hardcore variantu módu Search & Rescue. Fakt super.

Paměťová lobby

Jednou z věcí na titulu nejvíce fascinujících, byl požadavek šest gigabajtů RAM, abyste ho vůbec rozběhali. Šest gigabajtů! Arma 3, rozsáhlá vojenská simulace s moderním enginem, fungující fyzikou a propracovanou AI, si žádá dva! Dost by nás zajímalo, od koho Bobby obdržel šek a na jakou částku. Naštěstí komunita nezůstala k tomuto kroku slepá – Ghosts reálně využívá jeden a půl až dva gigabajty – a vydupala si snížení hranice, což je asi jediná věc, kdy zmíněný první patch výrazněji přispěl k funkčnosti hry.

Přejděme však raději k příjemnějším věcem. A nebo ne. Z kampaně totiž moc odvaření nejsme. Škoda, protože Modern Warfare a Modern Warfare 2 je mají povedené. Samozřejmě jde o virtuální střelnice s příběhem s nulovou hodnotou, ale jsou fajn. Mají spád a zapamatování hodné postavy (možná i díky práci dabérů). CoD 10 má hezké úrovně, pěkný mýtus o duchách a psa, jestli vám to stačí.

Chrmpf

Jak jsme dříve skepticky poznamenali v podcastu, scénárista Stephen Gaghan sice dostal před dvanácti lety Oscara za film Traffic - nadvláda gangů, ale od té doby už nic pořádného nenapsal. Dokonce ani charaktery do videohry, která v rámci režimu pro jednoho nemá moc šanci zaujmout ničím jiným. Místo kapitána Price, „Soapa“ MacTavishe či „Ghosta“ Rileyho jsme dostali dva bratry, jejichž jména si nebudete pamatovat a z nichž jeden zarytě mlčí.Ti po boku psa a pod velením svého otce, jehož jméno si také nebudete pamatovat, bojují za zdevastované Spojené státy proti Federaci jihoamerických národů.

Pseudo-postapokalyptická atmosféra z gameplaye jakžtakž dýchá a design úrovní, nehledě na jejich nesmyslnost, oceníte, pokud máte jako my slabost pro prach a špínu. Je to něco nového, ale upřímně na „původní“ franchise ne tak zásadního. A to samé platí i o gameplayi. Postavy se naučily klouzat po kolenou, automaticky vyklánět zpoza rohů a budit dojem polo-parkourového pohybu, jenže jde o prvky v praxi spíše nevyužitelné i mimo kampaň. No a pes? Můžete mu označit nepřítele k zakousnutí a občas nad ním přeberete přímou kontrolu a někam se za trháním hrdel plížíte, avšak spíš než druhá černobylská mise je to nuda.

Pořád stejně špatně

V IW také nemají rádi elementy, co Trearchu suprově fungují, takže rozhasili multiplayerové menu do nepřehledného paskvilu, který vám ani neřekne, že odstraněním granátu z výzbroje získáte extra místo na perky. Systém různě velkých ikon schopností skládaných do lajny je nepřehledný, nepraktický, neintuitivní. Prostě hnus, a to jsme se ještě ani nedostali k výběru módů. Víte, jaké jsou dvě největší inovace hry více hráčů v Call of Duty: Ghosts? Přidání třídy se zaměřením na pušky (Marksman rifle class), což je to samé jako sniper, akorát nezabíjí jednou ranou, a možnost ženského skinu.

Potěší odemykání arzenálu i perků za body, jež se dají vydělat třeba i plněním nepovinných rozkazů, to zase jo, ale zpátky ke kritice. Během stěžejní konference Activisionu byla představena řada režimů. Cranked, Blitz, Search & Resque, Hunted, pár dalších, ať už nových nebo ne. O několika z nich si povíme za chvíli. Přednější nám přijde informovat o klasickém vymetení s lidmi těšícími se na hardcore. Proč nám proboha nedopřejete celý seznam módů ve variantě pro velké kluky?! Proč se máme usmívat a šoupat nohama z výběru čtyř, z nichž jsou dva kvůli omezení maximálního počtu osob na dvanáct stejně na pytel? Proč?!

Vážně, ukažte prstem na člověka, který přišel s nápadem mít v Call of Duty relativně velké mapy limitovány týmy po šesti.. Vždyť je to absurdní! Jistěže z jedné strany na druhou přeběhnete hned, ale nezapomínejte na všemi oblíbenou vertikalitu prostředí. Vzpomínáte na Bog z Modern Warfare? Panečku, to byla nářezová úroveň! Víte, kolik měla podlaží? Jedno! A mohlo na ní být najednou dvacet čtyři a více hráčů! Teď musí být všude sutiny a domy a žebříky a schodiště a výtahy a díry a za celý match tam nikoho nepotkáte, jenom čtyřicetkrát umřete na maniaky, co jsou přes všechen ten nepořáde pořád schopni najít odstřelovačský post. Ach jo.

Těžký život soldáta

Team deadmatche a jim podobné stálice nechme být, jiné nikdy nebudou. Co ale v praxi nabízejí ty nejzajímavější? V Cranked (zjevně odvozeno od akční komedie Zastav a nepřežiješ – v originále Crank – s Jasonem Stathamem) se vám po zabití začne odpočítávat půlminuta, než umřete. Jste nuceni postupovat dál a zabíjením resetovat časomíru. A pravděpodobně vám někdo nedopřeje ani těch pár desítek vteřin života.

Blitz (pravděpodobně už neodvozeno od thrilleru Blesk – v originále Blitz – s Jasonem Stathamem) je variace na Capture The Flag, akorát vlajku nahradilo zabírání bodů. A byl by fajn, kdyby se pokaždé nenašlo v nepřátelském týmu někdo s Bulldogem – poloautomatickou brokovnicí střílející tak rychle, jak jen stíháte mačkat levé tlačítko myši, které se dá samozřejmě namapovat na pohyb kolečka. Což je k zbláznění. Když nad tím přemýšlíme, bez Bulldogů by vlastně byly lepší všechny módy...

Soudruhu, co se tady válíš?!

Search & Rescue je celkem zajímavou evolucí též přítomného Search & Destroy. Můžete v něm totiž zariskovat a oživit padlého spolubojovníka. Nic dvakrát objevného, aspoň ale nebudete muset na pokračování v hraní čekat do skončení zápasu. Nakonec naše nejoblíbenější volba – Hunted. V něm začínáte pouze s nožem, pistolí s jedním zásobníkem a snažíte se za kosení nepřátel dostat od jedné krabice s municí k druhé, abyste si z každé vytáhli novou, tentokrát už větší, ovšem náboji pořád omezenou zbraň. Je to rychlé, zábavné a má to nápad. Takže to, přirozeně, moc lidí nehraje.

Aby záležitostí na dvě věci nebylo málo, dočkali jsme se ještě „dynamických událostí“. Děkujeme, DICE, že jste vymysleli hloupost, již všichni nesnáší a děkujeme, Infinity Ward, že jste ji v žáru (pro oba vyhraného – CoD se vždy prodá víc než BF a BF vždycky bude kvalitativně lepší než CoD) konkurenčního boje museli okopírovat. Jednu mapu tak může zaplavit voda, jinou zničit bomba, atd. Všechny obdařené nějakou podobnou věcí se ale promění v nehratelnou kupu chaosu. Paráda.

Oni žijí!

Očekávané byly Squads, v nichž si složíte a vybavíte družstvo AI vojáků, v jejichž čele pak můžete napadat týmy jiných hráčů (i když jsou offline). Čekáte jenže? Umělá inteligence je tragická. Soudruzi se sice snaží budit dojem konání odpovídající výzbroji, ale prostě to nefunguje. Navíc, pakliže skutečně vychytáte offline oponenta, stává se z vás automaticky bůh bojiště. Především tedy proto, že se k vám nepřátelé staví zády, nepotřebují se rozhlížet a je jim docela jedno, zda po nich střílíte. Utíkají si svou vytyčenou cestou a v uších jim hraje Krásné je žít.

Asi nejzajímavěji vypadal Extinction. Otřesy vyvolané bombardováním USA z orbity pod jistým městem vzbudili něco hladového. Něco zubatého. Něco mimozemského! Správně, v Ghosts jsou emzáci! IW s vážnou tváří servíruje kooperativní mód s vetřeleckými monstry, ve kterém jsou si lidé vzájemně na obtíž. Delikatesa. Něco jako Google+ mezi sociálními sítěmi.

Přeskinovaná horda

K dispozici máte jedinou, neměnnou stereotypní úroveň, kterou procházíte ve čtyřech. Protože taktická příručka nejlepších bojovníků na planetě zakazuje skákání, šplhání a obcházení, musíte s sebou tahat vrták, kterým ničíte mimozemské výrostky. Po každém rozvrtání na vás vlítnou emzáci (vždy ze stejného směru). Rozstřílíte je, pohnete se dál a jedete nanovo. Přitom levelujete a odemykáte si trochu jiné schopnosti trochu jiným stylem než v regulérním multiplayeru.

Aby se stereotyp lehce zmírnil, byl doplněn dalším stereotypem – výzvami. Vždy totožnými na totožných místech. Bezva nápad. Jejich splněním získáváte body k odemykání věcí, někdy i jejich násobitel. ALE, musíte výzvy plnit všichni. Pokud tedy dostanete za úkol následující vlnu vykydlit nožem a jeden ze spoluhráčů vystřelí, máte smůlu všichni. Mimo výzvy tak jako tak absolutně nemusíte kooperovat. Proč je zde nutné, aby všichni hrabali na společném písečku? Že se ptáme. Ufoni vypadají dobře, ale to je všechno. Opakovaná nuda s lákavým obalem.

Chcete čočku?

Grafika vypadá jako z Call of Duty 4: Modern Warfare. A nenarážíme na stylizaci do šeda, ta je fajn. Textury mají směšně nízké rozlišení (vše vypadá jako svět viděný krátkozrakým, co ztratil brýle – vlastní zkušenost), animace už se v IW od Modern Warfare 2 snad už ani nepokoušejí zlepšit a proklamovaný motion-capturing psa kdovíjak patrný není. Jak si někdo může v roce 2013 dovolit vydat hru s nálepkou AAA a brutálními nároky na HW, z níž se po instalaci vyklube tohle, vážně nechápeme. Vlastně jediná pozitivní věc je, že zbraně už nejsou přehnaně lesklé a vizáží nebudí plastový dojem. Jen vizáží, střelba samozřejmě působí, jako byste drželi kuličkovku.

Field of view je kapitola sama pro sebe. V základu je pevně nastavena na rozhled prakticky bez jakékoliv simulace periferního vidění a úhel, z něhož se vám téměř garantovaně bude po několika málo minutách chtít zvracet. Můžete si ho v nastavení změnit? Ne. Proč? Asi ze stejného důvodu, jako je zamknuta maximální hranice snímků za vteřinu. Tuhle hodnotu nejspíš vinnou špatné optimalizace nenaplníte, nicméně pokud ano, neexistuje logické vysvětlení, proč zámek PC verze má. Kromě toho, přirozeně, že ho pro nic za nic měly i předchozí díly od tohoto vývojáře. Zatímco FOV si lze beztrestně rozšířit prográmkem Fovely, za FPS unlocker dostanete BAN.

Hudba je fajn. Monumentální jako vždy. Dabing je však nevýrazný a zapomenutelný. Infinity Ward na rozdíl od Treyarchu nenajímá herecká esa. A to se pozná, přátelé. V minulých dílech ovšem sáhlo po pár hercích s neuvěřitelně charakteristickými hlasy. V Call of Duty: Ghosts vás má šanci zaujmout akorát Stephen Lang, kterého můžete znát jako zlého plukovníka Milese Quaritche z Cameronova Avataru, jenž namluvil otce hlavních hrdinů, protože chvílemi zní jako Michael Ironside. Ehm.

Verdikt

Je to taková drahá sranda. Milé Infinity Ward, tvorbou paskviloidního Ghosts ses katapultovalo do druhé (třetí, čtvrté?) ligy. Tak se kousni do jazyka a přestaň s námi orat. Uvidíme se zase za dva roky, snad v lepší formě.