Do Just Cause 3 jsme šli s velkými očekáváními. U jeho předchůdce jsme strávili mnoho hodin a těšili jsme se, že to samé nás čeká i u třetího dílu. Lhali bychom, kdybychom tvrdili, že jsme se nebavili, zabralo ale hodně práce, než jsme si hru skutečně oblíbili. Titul si v mnohém polepšil, ale má velké mouchy, ke kterým se v recenzi budeme postupně dostávat.

Avalanche Studios nedávno vypustilo do světa videoherní adaptaci Mad Maxe, která nás tak úplně nenadchla a trochu jsme se obávali, že problémy, se kterými se potýkal Max, se přenesou i do Just Cause 3. To se naštěstí nenaplnilo, jak už jsme ale zmiňovali, rozhodně si na co stěžovat máme.

Vidím ropnou plošinu velikou, jejíž plameny až hvězd se dotýkají

Těžko říct, jestli začít s tím dobrým nebo špatným. Protože ale k sérii chováme určitý vztah, tak začneme tím lepším. Pak nelze odstartovat ničím jiným než příběhem. Ten se vlastně od předchozích dílů vůbec nezměnil - nádherný tropický ostrov Medici pod krutovládou komického diktátora, který Rico Rodriguez (protagonista) přijíždí zachránit. Jen se tentokrát jedná o osobnější záležitost, neboť je Medici domovinou našeho hrdiny.

Děj je zasazený několik let po událostech Just Cause 2. Hrdina se vrací domů, aby zastavil šíleného diktátora Sebastiano Di Ravella, který má zálusk na celosvětovou nadvládu. A jako obvykle je na vás, abyste ho zastavili a osvobodili týraný lid. Nic světoborného v příběhu nenajdete, i tak se ale jedná o decentní odůvodnění ke všem těm šílenostem, které nepochybně spácháte.

Krom našeho protagonisty vás ještě bude příběhem provázet několik společníků, kteří rozhodně nejsou nominanti na videoherní charakter roku, ale jsou alespoň dostatečně decentní. Čas od času vás dokonce přinutí i k menšímu uculení se, a přesně to stačí.

Stěží můžeme říct, jestli zrovna zde nedostatek inovace chybí, jelikož si zaprvé nedovedeme představit více příhodnější okolnosti a zadruhé se jedná o scénář, který k sérii tak nějak přirostl, a bez kterého bychom se snad cítili i ochuzeni. Co se týče jeho samotného zpracování, není si na co stěžovat. Mise jsou různorodé, ale především zajímavé. Pokaždé máte pocit, jako by byly vystřižené z Mission: Impossible a to je jedině dobře. Šílené jízdy na raketách, velké exploze, však to znáte... 

Deset dvacet, auto na silnici!

Všechny zmíněné exploze jsou navíc zatraceně dobře vypadající. Celá hra je z grafického hlediska absolutně dechberoucí. To navíc podporuje vykreslovací vzdálenost, která je (jednoduše řečeno) obrovská. Bylo by asi férové přiznat, že spousta té zmiňované krásy pochází z barevnosti a rozmanitosti prostředí, nicméně i tak je titul onanií pro oči. Celé to možná kazí až moc zřejmý "pop-in", díky kterému občas zahlédnete zničehonic se objevující auta, civilisty aj.

Krom koukání na přenádhernou krajinu a plnění příběhových misí je hlavní náplní hry osvobozování jednotlivých regionů na gigantickém ostrově. Než se ale dostanete k samotnému regionu, musíte nejprve osvobodit všechna města a vojenské tábory uvnitř celého teritoria.

A jak se takové město nebo základna osvobozuje?. Tak, jak se v dnešní době osvobozuje ledacos - velkou hromadou násilí, chaosu a explozí. V každém osídlení najdete specifické objekty, jako propagandistické billboardy nebo palivové nádrže, které máte za úkol jednoduše zničit. Poté daná oblast spadá pod kontrolu rebelů, kteří se s vámi postaví proti diktátorovi.

Viva la Medici!

A když už jsme zmínili rebely, tak u nich také na chvilku zůstaneme. Ti totiž tvoří jeden z vašich podpůrných pilířů. Krom toho, že za vás občas nacucají pár kulek při přestřelkách, tak také slouží jako dodavatelé zboží, které si tak můžete kdykoliv/kdekoliv objednat a bude vám vzápětí doručeno. 

Na rozdíl od Just Cause 2 si nyní můžete objednat hned několik věcí najednou a už (díky Bohu) nemusíte koukat na filmeček přilétající a odlétající helikoptéry. Jednoduše v menu naklikáte, jaké auto, letadlo, zbraň aj. potřebujete, hodíte kouřový granát určující místo dopadu a vaše zásilka vám padne k nohám. Jednotlivé položky si tradičně odemykáte v průběhu hraní plněním misí a osvobozováním osad.

...a k tomu poprosím jednu helikoptéru bez žampionů, děkuji.

Možnost vybavení na dovážku je přítomna už od prvního dílu, ale s každým přídavkem je o něco rozmanitější. I Just Cause 3 si vzalo od svého předchůdce spoustu ponaučení. Jedna z největších inovací, která nás náramně potěšila, je odstranění systému QTE (Quick Time Event), které jste dříve museli podstoupit při každém obsazování vojenského vozidla. Fuj. 

Vylepšení dostalo i přitahovací lanko, které se stalo pro sérii ikonickým. Místo jednoho nyní můžete použít hned dvě a po vylepšení dokonce až šest. Nově máte také příležitost objekty k sobě přitahovat. Připevnit k sobě tedy helikoptéru a zem je, jak si dovede představit, poměrně komické.

Do hry přibyl i wingsuit, díky kterému se můžete svižně pohybovat po celém ostrově. Je to mnohem efektivnější (a především zábavnější) forma cestování, než klasické létání s padákem, jak jsme až doposud byli zvyklí.

Nyní bohužel ale nadchází ta část recenze, ve které si budeme hodně stěžovat, což nás zcela upřímně mrzí.

Ztělesněná ironie

I přesto, že vaši nepřátelé ve hře jsou jako poměrně úsměvný vtip pojmenování DRM (Di Ravello Militia), tak hra si sama sobě protiřečí online systémem. Ten i přesto, že není vyloženě DRM (tak jak ho známe), nelze vypnout jinou cestou, než přehozením Steamu do offline modu. Pokud to neuděláte, může se stát, že hra ztratí spojení se serverem a vy místo hraní budete čekat, dokud hra neusoudí, že to nemá smysl a nabídne vám možnost přehodit se do offline modu.

A k čemu tento systém slouží? K žebříčkování. Jestli jste tedy typ hráče, co umírá zvědavostí, kdo ho překonal v nejdelším pádu, gratulujeme. 

A s kontradikcemi budeme pokračovat, tentokrát u vedlejších úkolů, které vám zprostředkovávají vylepšení pro zbraně, auta, letadla aj. Ty jsou totiž (na rozdíl od zbytku hry) vůbec nejnudnější součástí celého zážitku. Budete muset prolétávat kruhy, ničit liduprázdné základny a vykonávat jiné duševně ubíjející úkony, které s chaosem nemají vůbec nic společného. Je na nich vidět očividný nedostatek zájmu a představivosti, což je škoda.

Jedním z argumentů by určitě bylo, že přeci hráče nikdo nenutí tyto otročiny dělat. Opak je pravdou. Problém je, že se za nimi schovává ta zábavná část hry, ke které se tímto musíte nejprve prokousat spoustou zmiňovaných vedlejších úkolů. Mluvíme tady například o boosteru na helikoptéry nebo vylepšení přitahovacího lana, aby bylo odolnější a nepřetrhlo se tak snadno. To všechno jsou věci, které vám ve hře otevírají úplně nový svět možností. Ovšem jenom pokud jste ochotní protrpět tu nudu, která mu předchází.

Prohlídka Petrohradské ernitráže

Pokárat musíme i HUD, kterému chybí věci jako minimapa nebo ukazatel zdraví. Absence těchto elementů je nadmíru otravná. Při tom se u obojího jedná o věci, které Just Cause 2 obsahovalo a fungovaly perfektně. Přece jen neustále otevírat mapu a hádat, jestli strpíte ještě jednu raketu do břicha, není úplně nejlepší trávení času.

I přesto, že jsme říkali, že se titul v mnohém poučil od svého předchůdce, tak mu stále chybí součást, které by ze hry udělala třikrát lepší zážitek - multiplayer. A tady se nejedná o pouhou spekulaci, mluvíme o komunitě lidí, která toužila po multiplayeru ve hře tak moc, že vytvořila k Just Cause 2 multiplayerový mod, kde mohly desítky až stovky hráčů pobíhat po zemi a společně dělat bordel.

Just Cause 3 je titul, ze kterého nutnost multiplayeru (nebo přinejmenším nějaké formy kooperativního módu) přímo křičí, i tak ve hře ale není. Můžeme předpokládat, že je to díky Mad Maxovi, na které se studio také muselo soustředit, čímž na hromadné hraní nezbyl čas, i tak bychom ale byli schopni titulu spoustu věcí odpustit, nebýt jeho absence.

Meh, exploze

Celá hra je o destrukci. Jen stěží v ní najdete něco jiného. A byli bychom neupřímní kdybychom řekli, že se to postupně nestalo repetitivní. Převládající náplní hraní je osvobozování zmiňovaných měst a základen, a to i když není pokaždé úplně identické, tak se nese ve velmi podobném duchu.

Tady na řadu přichází asi trochu nečekané srovnání, které je ale poměrně trefné. Just Cause 3 je Minecraftem akčních her. K dispozici máte velkou sadu nástrojů, se kterými si musíte vytvořit vlastní zábavu, protože hra samotná (kromě příběhové linky) vám nic sama nedá. Najdete-li tedy cestu, jak jinak podobný proces ozvláštnit, ani vám nepřijde, že je něco špatně.

Aby vás hra skutečně bavila, je třeba aspoň určitá dávka představivosti a kreativity, protože létání s helikoptérou a sestřelování soch diktátora je sice zábava, ale také vás velmi rychle přejde. To je jedním z dalších problému. Nejzábavnější je dělat věci tou co nejméně praktickou cestou. Ty ale jen těžko zrealizujete, když jste uprostřed boje, létají nad vámi helikoptéry a dvacet vojáků najednou sype své zásobníky.

60, 30, 15, 40...

Naší největší stížnost jsme si nechali až nakonec. Mluvit totiž budeme o technických problémech, se kterými se hra potýká. S jistými bugy se u takhle otevřeného světa se zaměřením na dělání hloupostí počítá, nicméně to, co předvedlo Just Cause 3, nás jako fandy série přivedlo k pláči.

Propadávání se světem, zasekávání se uprostřed objektů, překrývající se textury, to vše je jenom začátek dlouhého listu problémů, kterými hra trpí, a které překážely v cestě hraní.

Optimalizace na PC je absolutně tragická a přivedla nás dokonce ke kacířským myšlenkám, že bychom hru radši hráli na konzolích, kde (narozdíl od PC) funguje. I přesto, že jsme na svých sestavách stáhli grafická nastavení na vůbec ty nejnižší detaily, tak jsme se často potýkali s propadajícím se frameratem, díky kterému se hra čas od času stala nehratelnou.

Něco podobného by mělo být v dnešní době nepřijatelné, a i když vývojáři slíbili patch, tak ten je v době publikování recenze v nedohlednu. Nehledě na to, že by hry měly fungovat hned při vydání, ne až měsíc po něm.

Satan to přece jen není

Problémem Just Cause 3 je, že nemá nic velkého, čím by se od svého předchůdce odlišilo. Je hezčí, propracovanější, když ale porovnáme skok, který série udělala od prvního dílu k tomu druhému, tak nám nezbývá nic jiného, než zatlačit (další) slzu.

Vynecháme-li technické problémy, tak se bavíme o decentní hře. Není skvělá, ani hrozná, je jednoduše dobrá. My se u ní převážně dobře bavili, ale vše závisí na tom, zda patříte do cílové skupiny hráčů, kterým stačí pískoviště a hromada udělátek z produkce Michaela Baye.

Verdikt

Od Just Cause 3 dostanete přesně to, co je napsáno na obalu - sandbox pro dělání hloupostí. Chcete si zahrát na raketového inženýra a nandat na krávu trysky, aby vyletěla vysoko do vzduchu, udělala tři převraty a následně explodovala? Jestli ano, tak Just Cause 3 je pro vás nevymluvitelná koupě, nic jiného v něm ale nehledejte.