CDR.cz - Vybráno z IT

RECENZE – Hellblade: Senua’s Sacrifice je cestou do hloubi nemocné duše

Jsou to již tři roky, kdy došlo na první oznámení hry Helblade. A i když se o hře řeklo a napsalo poměrně dost, vlastně nikdo pořádně nevěděl, jaký by mohl být výsledek. Nyní je tu a stále není odpověď jednoznačná. Rozhodně je titul ale něco výjimečného.

Studio Ninja Theory patří mezi ty tvůrce, kteří za sebou už nějaký ten úspěch mají. Heavenly Sword, Enslaved: Oddysey to the West, nebo DmC: Devil May Cry, byly všechno vcelku úspěšné tituly, které si své fanoušky našly. I tak si ale ve studiu řekli, že chtějí vydat vlastní hru, bez jakéhokoliv distributora, tak jak chtějí jen a pouze oni. A tak udělali.

Tudíž, Hellblade: Senua’s Sacrifice je vlastně nezávislým, nebo chcete-li indie titulem. Respektive, jak v Ninja Theory rádi říkají, je tzv. „tříáčkovou indie hrou“. A vlastně mají pravdu, jelikož jejich poslední dílo se může směle řadit mezi velké hry.

Výprava mladé bojovnice

Vše začíná poměrně jednoduše. Mladá bojovnice jménem Senua, kamsi pluje ve velmi provizorní loďce. Cestou míjí zvláštní výjevy, které vypadají jako totemy či umučení lidé, a je jasné, že její cíl asi nebude pěkné místo. Jakmile dopluje na břeh, loďku posílá pryč, aby nebylo návratu. Cíl je jasný, osvobodit duši milovaného Dilliona, kterou drží bohyně Hela ve své říši mrtvých, v Helheimu.

Mnohem důležitější jsou hlasy, které již tuto cestu komentují. Mluví na onu hrdinku, odrazují jí, nabádají, ať se vrátí. Senua je totiž jiná. Dnes se její stav popisuje jako psychóza, což je poměrně závažné mentální onemocnění, kdy má nemocný problém s vnímáním reality, trpí sluchovými i zrakovými halucinacemi, které navíc považuje za skutečné.

Když neexistuje hranice reality

Hellblade je nesmírně těžké ohodnotit, jelikož jeho absolutní síla vězí v tom, si dobrodružství mladé Senuy odehrát a zažít na vlastní kůži. Její nemoc je v průběhu prezentována jednak zmíněnými hlasy, které vše komentují, druhak se okolí Senue směje, podráží její sebevědomí, obviňuje ji a odsuzuje. A ona trpí.

K tomu je nutné přičíst i fakt, že díky jejímu stavu si hráč nejednou řekne, co všechno je vlastně realita a co už se dá zařadit mezi halucinace. Jsou to jen ony hlasy a nepřátelé? Nebo snad i hádanky? Nebo dokonce celá cesta do Helheimu je pouze výplodem nemocné mysli, snažící se vyrovnat s minulostí, která nebyla pro Senuu přívětivá?

Tvůrci se snažili, aby bylo ztvárnění psychické nemoci hrdinky co nejvěrnější a odpovídalo opravdu realitě. Aby toho docílili, oslovili přední odborníky, kteří se psychózou zabývají, a výsledek opravdu bere dech. Věříme, že po dohrání se najdou tací, kteří se rozhodnou na problematiku podívat blíže, ale velmi pravděpodobně se všem změní pohled na všechny, kdo touto nemocí trpí.

Jaký to hraju žánr?

Asi největší chybou by bylo, čekat od Hellblade něco akčního, jako byly předešlé hry od Ninja Theory. Ano, jsou zde sice souboje, ale není jich zrovna mnoho (i když u konce je jejich intenzita rozhodně větší). Většinu času, se pouze chodí, sleduje se boj Senuy se svou myslí a řeší hádanky.

Spíše než hádanky by bylo vhodnější říci jeden typ puzzle, který hru provází. Zamčené dveře jsou blokovány runami, které je nutné nalézt reálně, například zkřížené větve stromů a podobně. Místo, kde se symbol nachází se vždy rozzáří, jakmile je hráč v okolí. I tak ale jsou některá hledání delší a nelehká.

To, že je hra v tomto ohledu značně stereotypní (přestože v několika případech dojde na určité ozvláštnění), vysvětlují tento krok tvůrci v doprovodném videu ve hře, jelikož jde ruku v ruce právě s psychickým stavem hrdinky. Toto video určitě doporučujeme shlédnout, nicméně až po dohrání příběhu, kvůli spoilerům.

Tasme meče a hurá na ně

Podobně na tom jsou souboje. Ani ty nepatří mezi závratně obtížné. Senua má k dispozici lehký a těžký úder, úskok, kop a blokování. Časem ještě přibude schopnost zpomalit čas a tedy rychleji údery rozdávat, což je hlavně u konce poměrně cenná schopnost. Souboje s bossy jsou až na pár výjimek převážně klasické souboje, pouze se silnějšími protivníky.

Souboje mají ještě dvě zajímavosti, které je vhodně zmínit. Za prvé je to znovu provázanost s psychózou hlavní hrdinky, kdy její hlasy například upozorňují na fakt, že Senua má nekrytá záda a blíží se nepřítel. Atmosféra je díky tomu neskutečně silná.

Druhou perličkou je systém permanentní smrti. S každou prohrou totiž hrdinku pohlcuje hniloba, a pokud dojde až k hlavě, je konec a to definitivní. Je jedno, jak daleko jste v příběhu, veškerý postup je smazán a vše musíte odehrát odznovu. Hra je nicméně v tomto případě značně milosrdná a jedná se spíše o strašáka, jelikož reálně se hniloba rozšiřuje opravdu po malých kouscích. 

Neuvěřitelná podívaná

Absolutně fantastické je audiovizuální zpracování. Hru pohání Unreal Engine 4, díky kterému vypadá Hellblade naprosto nádherně a nejednu scenérii si budete dlouze vychutnávat. Dokonce nebude ani vadit, že Senua standardně chodí a její běh není nejrychlejší.

Zvukový doprovod absolutně splňuje jak dokonalé podtrhnutí atmosféry, tak nepsané pravidlo, že „soundtrack by neměl divák/hráč během děje vnímat“. Tím máme na mysli, že v danou chvíli víte, že hraje nevýrazná hudba, ale podvědomí vnímá, že TO je přesně ono.

Nádherná je i skladba při závěrečném souboji, která asi jako jediná umí utkvět v paměti. Mimochodem, stejně jako tvůrci doporučujeme hrát se sluchátky, jelikož je pak zážitek daleko intenzivnější.

Co si zaslouží pochvalu asi nejvíce, jsou výkony protagonistů. Není jich mnoho, ale co předvedli, je strhující. Zvláště Melina Juergens, jež ztvárnila Senuu, je nesmírně uvěřitelná, a to navzdory faktu, že se nejedná o herečku, ale video editorku z Ninja Theory. Klobouk dolů.

Jednorázová pochoutka

Asi největší a prakticky jediný zápor, je fakt, že Hellblade: Senua’s Sacrifice je jednorázovým zážitkem. Ten nejsilnější efekt bude mít pouze na první zahrání. Při jakémkoliv opakování už hra tak nestrhne, nebo nepřekvapí, jako dovede poprvé. Vzhledem k tématu je to ale pochopitelné.

I tak ale po oněch cca osmi hodinách zamrzí, že zde není nic navíc. Dokonce i runové kameny vyprávějící vikingské legendy se dají bez větších problémů sesbírat hned na první průchod, tudíž ani sběratelé trofejí/achievmentů nebudou mít důvod se vracet. Snad jen s odstupem času si ji lze zahrát znovu jako připomenutí, jak neotřelé a skvělé můžou hry být.

Verdikt

Hellblade: Senua’s Sacrifice je něco neuvěřitelného, strhujícího a fantastického. Rozhodně je to jedna z nejlepších her letošního roku, jelikož celkový dojem je prostě úžasný. Těžko se to popisuje, těžko se o tom mluví, ale jakmile hru dohrajete, pochopíte.

Zdroje: 

Tomáš Herodek

Patřil mezi novou vlnu autorů serveru RecenzeHer.eu, kde se z pozice redaktora vypracoval na zástupce šéfredaktora. Od roku 2012 je členem redakce inGamer.cz, nyní spadající pod herní sekci CDR.cz, kde zpočátku působil jako externí redaktor. V červenci 2014 se přesunul na pozici zástupce vedoucího herní rubriky.

více článků, blogů a informací o autorovi

Diskuse ke článku RECENZE – Hellblade: Senua’s Sacrifice je cestou do hloubi nemocné duše

Středa, 30 Srpen 2017 - 17:07 | Tomáš Herodek | Stejně jako úplně vše, co je ve hře, jde i toto...
Úterý, 29 Srpen 2017 - 18:19 | asta | Podla toho co som pocula tak to je trochu...
Úterý, 29 Srpen 2017 - 09:52 | Redmarx | Nejsem uplne fanousek indie her, casto se v nich...

Zobrazit diskusi