Na konzole Xbox One a PC se dostává regulérní pokračování série Gears of War s číslovkou 4. Za tímto titulem již stojí studio The Coalition, jenž přebralo otěže po studiu EPIC a práci na sérii si ozkoušelo na remaku prvního dílu, který vyšel v roce 2015. Již tento kousek naznačoval, že by se nemuselo jednat o špatnou volbu, ale stále to byl „jen“ remake.

Novinka plná nostalgie

Série Gears of War byla do nedávné doby poměrně upozaděná, přestože se jednalo o jednu z vlajkových značek, kterou se mohla hrací krabička od Microsoftu chlubit. Vrcholem série byl samozřejmě třetí díl, prequel v podobě Judgment, který nebyl přijat až tak kladně. A nyní jsme na počátku nové trilogie.

Gears of War 4 tak mají před sebou nelehký úkol. A tvůrci v tomto případě zvolili jasný návod. Absolutně nezasahovali nikam, kde to funguje. Mechanismy hry jsou zkrátka netknuté a zůstávají sérii naprosto věrné. Nedá se tedy říct, že by tvůrci servírovali podobný titul, ale spíš hru podle totožné šablony.

Při hraní by si věrný fanoušek ani nevšiml časového rozdílu mezi jednotlivými tituly, jak tomu mnohdy bývá u jiných sérií a jejich pozdějších pokračováních. Zde se může hráč těšit na pocit věrného duševního pokračování, které probudí ve všech smyslech ten správný Gears of War náboj. 

Přestože takový krok je většinou odsuzován, v tomto případě to bylo asi nejlepší možné řešení, jak nové pokračování uvést. Novinky rozhodně neurazí, prostředí je zničitelnější a lze jej využívat k likvidaci nepřátel; občas je střet obohacen o náhodné bouře se smrtícími blesky a ke slovu přijdou i variace na žánr Tower Defense, kde se hrdina se svými kumpány v určité aréně staví hordám, jejichž zdolání je čím dál těžší a je nutné se na jednotlivé vlny připravovat.

Základ se nicméně nemění. Během střetů je nutné se schovávat za všemožné kryty a v příhodný okamžik vykouknout a pokropit nepřítele olovem či jiným materiálem, který miláček v ruce využívá. Hra s sebou nese jistý neduh, kdy může po chvíli působit jako série po sobě jdoucích arén, ale takto byly vytvořeny všechny díly, čímž se jedná spíše princip ikonický ke značce. Rozhodně se jedná o lepší variantu, než aby bylo nutné sledovat dialogy během silné přestřelky.

Oslavme konec války

Střílečky jsou většinou vydávány s tím, že jejich příběhová kampaň funguje jako jakýsi tutorial pro následné desítky hodin v multiplayeru. Gears of War však v tomto vždy šly vlastní cestou a příběh v singleplayeru byl neméně důležitou součástí. Po dvaceti pěti letech se vracíme na planetu Sera, kterou už nezužuje hrozba Locustů. Na scénu se však přižene konflikt nový a vlastně i možná strašlivější, než tomu bylo v původní trilogii.

Marcus Fenix již není hlavním hrdinou. Této role se zhostil jeho syn James. Sekunduje mu nejlepší kamarád Delmont, sličná Kait a její strýček Oscar, který si vizáží nezadá se členy kapely ZZ Top. Ke scénáři se však pojí asi i největší mínus. Sám o sobě je velice slušný, nicméně na konci hry potká hráče velice nepříjemný fakt. Tedy, že se žádný konec nekoná.

Tvůrci dopředu říkali, že plánují po vydání pracovat na pokračování a cliffhangery určitě nepovažujeme za něco špatného. Naopak, když titul umí navnadit na pokračování je to jen dobře. Zde se ale dostaví podobný pocit, jako tomu bylo v případě konkurenčního The Order: 1886, tedy že hra skončí přesně tam, kde vše nasvědčuje tomu, že hráč stojí před vyvrcholením děje. Příběh tedy nepůsobí uzavřeně a nenabídne odpovědi na položené otázky. Původní trilogie měla alespoň své příběhy nějakým způsobem oddělené, zde bohužel nic takového nečekejte

Starý pes a nové kousky

Již jsme zmiňovali, že hra působí silně nostalgicky. Není to jen tím, že známé postavy zestárly o 25 let. Jde i o samotnou hratelnost. Některé prvky fungují i po deseti letech naprosto perfektně, například výběr zbraní pomocí D-padu. To je funkce, kterou by se mělo inspirovat více titulů a nevymýšlet si bláznivá menu pro výběr všeho možného i nemožného.

Jiné funkce naopak působí zastarale. Například krkolomný sprint hrdiny, kdy není možné moc zatáčet, nebo snad dokonce zcela změnit směr běhu. I samotný systém krytí, který byl původně to, čím se série proslavila, je aktuálně v jiných hrách na úplně jiné úrovni.

S kámošem jde všechno líp

Silnou stránkou Gears of War je bezpochyby také multiplayer. Ani zde se toho příliš nemění. Opět je zde mód hordy, kdy se čelí neustále silnějším vlnám nepřátel. Návrat hlásí i King of The Hill nebo Team Deathmatch. Mnohem zajímavější jsou různé variace jako Dodgeball, kdy je možný respawn pouze pokud spoluhráč zabije nepřítele, nebo Execution s nutností padlé protivníky dorážet. Jedná se výhradně o módy se zaměřením na akci, ale nikoliv o mínus. O tom vždy multiplayer v této sérii byl.

Příjemná je i možnost vstoupit do playlistu a nechat hlasovat o další mapě a módu, tudíž se hratelnost neustále mění. Absolutní prim však hraje kooperace a to nejen skrze online, ale i na rozdělené obrazovce, což je něco, co většina her dnes již nevede. Návrat split-screenu rozhodně chválíme a jedná se o velice silnou stránku hry.

Je to prostě klasika

Gears of War 4 vlastně v kompletním balení nijak nevybočují ze zavedené série. Přesto si ale nadále drží své kvality a nepolevují, tudíž se to nedá považovat za zápor. Pokud by někdo chtěl tvrdit, že se jedná o tupou střílečku, měl by vlastně pravdu. Ve svém žánru však skvěle vyniká, nejlépe by ji vystihlo přirovnání k akčním béčkům osmdesátých let. Popřípadě k filmové sérii Expendables, tedy glorifikovanému béčku.  

Moc jsme se nezmínili o technickém zpracování. V dnešní době těžko hodnotit, jelikož jen málokdy hry vybočují z nádherného tříáčkového standardu. Ani tento titul není výjimkou. Použitý Unreal 4 Engine je fantastický, hra plynulá a rozhodně se jedná o jednu z hejzečích her, která se na Xbox One aktuálně dá zahrát. V případě verze pro PC pak upozorňujeme, že je opět nutné mít Windows 10, které jsou vyžadovány pro všechny tituly v rámci cross-platform politiky. 

Verdikt

Gears of War 4 přišlo a ukázalo, že na to pořád má a lokální kooperace byla, je a bude sexy. Zároveň se ale projevuje, že by si série zasloužila trochu péče. A pak tu je také ta maličkost se zpracováním konce příběhu. Ale koupí rozhodně neprohloupíte. Naopak.