Mapování povrchu a jeskyní Marsu, Měsíce a dalších planet je klíčovou součástí nevyhnutelné kolonizace vesmíru. O to důležitější je najít efektivní způsob, jak toho docílit. Univerzita v Arizoně přednesla svůj plán, se kterým inspirovala známou pohádku Jeníček a Mařenka. Malé rovery by podle protokolu sjely do hlubokých jeskyň, kde by průběžné shazovaly „drobečky“ ve formě malých senzorů, kdykoliv by signál z minulého senzoru začal slábnout. Drobečky by tak sloužily jako uzly v obří síti senzorů. 

Signály senzorů by posílaly své podzemní informace přes každý uzel v síti až na povrch do tzv. Mother Roveru. Díky tomu bude možné dokončit misi, i pokud by se Rover nemohl z hlubin vrátit, všechna data budou přesunuta bezdrátově. Vzhledem k množství by měl vzniknout tak robustní signál, který by pokryl i případné mezery v síti, aby síť mohla pokračovat i při zničení některého z uzlů. 

Zdroj: Shutterstock

Výrobní postup je do podrobná popsaná na papíře vydáném Advances in Space Research. "Jedním z nových aspektů je to, čemu říkáme oportunistické nasazení - myšlenka, že nasadíte 'drobečky' když musíte, a ne podle dřívějšího plánu," uvedl hlavní autor Wolfgang Fink v tiskové zprávě Univerzity of Arizona.

Touha prozkoumat marťanské jeskyně vychází z přístupu k dlouhodobému bydlení. Vědci nedávno zjistili, že jámy na Měsíci udržují příjemné teploty, díky čemuž by mohly být perfektní na kempování pro budoucí mise. Podobné jeskyně nabízí i Mars, které by astronauti mohli použít, protože jsou dokonalou protekcí od drsného počasí Marsu a kosmické radioaktivity, která proniká tenkou atmosférou planety.

„Lávové trubky a jeskyně by vytvořily perfektní stanoviště pro astronauty, protože nemusíte stavět žádnou stavbu; jste chráněni před škodlivým kosmickým zářením, takže vše, co musíte udělat, je udělat prostor pěkný a útulný,“ uvedl Fink v tiskové zprávě.