Je to nepříjemné, ale velkou část života trávíme čekáním. Ve frontách na úřadech a záchodech, v čekárnách na poště a u doktora, na zastávkách a před bankomatem, je toho nespočet. Není pak třeba zacházet moc daleko pro důvod, proč jsou někteří popuzení i při zpoždění vydání hry. 

Ve skutečnosti je ovšem pramálo důvodů, proč věnovat jakémukoliv videohernímu zdržení pozornost. Vlastně si troufnu říci, že je to něco, co dnešní herní podnebí potřebuje jako sůl.

Žijeme v dobách nemilosrdných uzávěrek, které musí být dodrženy za každou cenu, aby vydání drželo krok s marketingovou kampaní a vytvořený "hype" neopadl. Aby se produkt co nejdříve dostal na poličky obchodů a vydělával na svůj vývoj, jenž by jinak dalším vylaďováním ohrozil zisk.

Na světě existují pouze dvě entity, v jejichž zájmu je co vůbec nejrychlejší vydání a to vývojář a vydavatel. Spotřebitel mezi nimi není z prostého důvodu - není to v jeho zájmu.Tituly se uspěchávají, ořezávají a i přesto, že na pultech obchodů jsou včas, musí následovat mnoho objemných patchů, které je až dodatečně uvedou do stavu, v jakém měly vyjít v první řadě (Assassin's Creed: Unity, Aliens: Colonial Marines, Batman: Arkham Knight,...).

Pojďme proto položit otázku, proč by jakékoliv odložení mělo vyvolat rozruch? Co takové odložení znamená pro zákazníka? Nic. O něco delší dobu bude muset čekat na hru, o které neví zholanic, ani jestli ho bude bavit. V mezičase může hrát X desítek her, o nichž je už dávno známo, že rozhodně za jeho čas budou stát. 

S tím vyplývá rozumný protiargument, že pokud tvůrce něco slíbí, má to také splnit, zatímco já navrhuji, aby takové závazky s klidným vědomím porušoval. Ale zároveň i souhlasím; sliby se mají plnit. Mnoho společností by tak mohlo adaptovat model, co Blizzard praktikuje už od pradávna - žádný den vydání nezadat.

"Až to bude hotový"; fráze, s níž se stal Blizzard proslulý a kterou bych moc rád vídal mnohem častěji. Nutno podotknout, že ani Blizzard není úplně dokonalý, viz faux pax s třetím Diablem, ale i mistr tesař se někdy utne.

A s uzavřenou první kapitolou přejdu ke druhé, o něco pochmurnější, části - výhrůžky smrtí. Ty jsou opět na scéně, právě v souvislosti se zdrženou videohrou No Man´s Sky. Sean Murray, výkonný ředitel Hello Games, tvůrci titulu, obdržel po oznámení zdržení hned několik zpráv slibující mu smrt. Mimochodem, stejně tak i autor zprávy, který o zdržení informoval, protože červená je modrá a kdo bez mozku je, bez něj i zůstane.

Vyhrůžky smrtí nejsou v žádném kontextu v pořádku a člověk by si myslel, že v byznysu s videohrami pro ně není žádné místo. Realita je ovšem taková, že se z nich stala poměrně pravidelná součást našeho průmyslu.

Hello Games totiž není první obětí podobného chování, stupidita se tímto způsobem už projevila mnohokrát předtím. Výhružky smrtí kolem hloupostí nejsou nic nového. Zaměstnanci z Ninja Theory mohou vyprávět o svém, ti totiž dostali hned několik takových poté, co Capcom oznámil, že skrze ně outsourcuje DmC: Devil May Cry.

David Vonderhaar, designer Call of Duty: Black Ops 2, pravděpodobně nečekal, že jednoho dne přijde kopa výhrůžek jemu i jeho rodině za to, že si dovolil snížit poškození jedné zbraně ve hře.

Nabízí se říct, že je až překvapující, jakých hrůz se člověk dokáže dopustit kvůli něčemu, co je pravděpodobně děláno pro dobro hry.

Jestli ale výše zmíněný seznam něco dokazuje (vyjma zjevné omezenosti konkrétních jedinců), je to fakt, že takoví lidé se nezajímají o hru samotnou a už vůbec ne o lidi, kteří tvrdě pracují, aby ji vytvořili, ale o své vlastní motivy. Je pak otázkou, jak moc velký smysl má blog jako je tento; pro příčetné lidi nepřinese nic nového a ty ostatní jen stěží může přesvědčit.