CDR.cz - Vybráno z IT

O vyprávění příběhů ve realtime strategických hrách a Homeworld Cataclysm

RTS strategie si získali srdce mnoha hráčů. Ovšem jen málo z nich díky svým příběhům. Ztracené a objevené rozšíření Homeworld Cataclysm dokázalo upoutat hráče nejen hratelností, ale i napínavým, téměř hororovým dějem a čerpat z jeho přístupu lze dodnes.
blog

Při spojení slov RTS a děj se většině vybaví StarCraft. Oprávněně. Již od prvního dílu kladl velký důraz na příběh a jeho obsáhlé kampaně jsou dodnes opěvované. Je ovšem třeba podotknout, že to byl multiplayer, který jej proslavil a příběh se trošku svezl. Samotný obsah byl solidní, ale jeho podání umělé: instruktáž, pár dialogů uprostřed a dialog na konci, občas se k trojici zatoulal krátký filmeček.

Mezi hledáním zahálejícího pracovníka a odrážením vlny krvežíznivých jezevčíků nezbyl čas ani prostor, aby hráč cítil cokoliv jiného než stres z toho, že zapomněl postavit depo, nemůže stavět jednotky a půlka jeho báze je fialová.

Tím je vinen stejně první i druhý díl. Avšak špatně se jim to vyčítá – příběh strategických titulů je konec konců doslova vzdálený. Postavy, prostředí, interakce; hráč máloco vidí z bližší perspektivy a místo toho, aby se stal součástí děje, jakoby nakukuje z okna. Z ryze technického hlediska je nemožné postavit napínavé RTS.

Nebo ne?

Homeworld Cataclysm bylo považováno za ztracené rozšíření Homeworld, dokud se po mnoha letech na GOG neobjevilo Homeworld Emergence – nalezené a přejmenované Cataclysm. Přejmenované proto, že Cataclysm se později stalo registrovanou značkou společnosti Blizzard a jejího malého MMORPG World of Warcraft. Možná jste o něm slyšeli.

Emergence (zůstanu aktuální) je napínavé vesmírné RTS. Je RTS, při kterém místy až leze mráz po zádech, a v jehož ději zůstává hráč neustále zapojený. Jeho metody jsou přitom docela jednoduché, ale nejdřív nastíním samotný děj.

Kampaň vypráví příběh neuznávaného těžařského klanu Kiith Somtaaw. Přes veškerou snahu se od jeho druhů dočkává jen nekrytého pohrdání a marně se snaží šplhat po společenském žebříčku výše. Při jinak nezajímavé opravářské misi narazí na kus cizí technologie. Navzdory svému úsilí se mu nedaří přijít na její smysl či účel, a když se chystají vzdát a předat štafetu dále, zarazí se – tohle musí být to ono, co jim získá respekt, nesmí se poddat. Pokračují ve zkoumání.

Neznámé těleso se nakonec odhalí jako nouzový maják jiného plavidla, a co uvedlo to do nouze, se svezlo s ním. Bio-mechanický virus rozpouštějící lidskou hmotu, jejíž nervové soustrojí využívá ke kontrole lodí, vyhladí hangár a veškeré dolní paluby. V dalším šíření mu zabrání jedině "katapultování" infikovaných prostor. Špatně vybavená těžařská loď vypustila do vesmíru hrozbu, které nemůže sama čelit, a o které nikdo neví.

Jak jste si mohli povšimnout, titul nemá žádnou konkrétní postavu; existují buďto klany nebo celé vesmírné lodě. Pochopil, že postavy - navíc schované v kokpitech - by neměly žádný dopad. Proto ani žádné nezahrnul.

Pokud byste nějakou hledali, naleznete ji v podobě vaší mateřské lodi, nejvýraznější jednotce na obrazovce. Zní to možná hloupě, ale Emergence tím řeší několik problémů a téměř nic při tom neztrácí.

Warcraftový Thrall je sice hrdina s bohatým příběhem, ale ožívá až ve filmečku nebo řádcích textu, při hraní je to knoflík silnější než ostatní knoflíci. Mateřská loď Kuun-Lan nemůže "ožívat", protože je "mrtvá", v cutscéně tak uvidíme to samé, co uvidíme i při našem hraní, což pomáhá sjednotit zážitek.

Přesto jí zůstávají vlastnosti živé postavy – historie, motivace, silné stránky, slabiny. Předně se pak vyvíjí. Kuun-Lan na začátku kampaně se značně liší od Kuun-Lan na jejím konci. Většina jejích částí ubyla nebo přibyla z nějakého důvodu a hra se vždy ujistí, že víte z jakého. Je pak docela možné – a vlastně i jednoduché – aby hráči na lodi záleželo; ne protože hra řekla, že je důležitá, ale protože já jsem s ní byl tady támhle a ztratil a získal tohle a tamto a nenechám si ji sakra zničit.

I to potom pomáhá k ustálení napětí při odhalení a postupném prozkoumávání viru. K budování této atmosféry značně pomáhá soundtrack, který by ještě před velkým odhalením ve hře nedělal ostudu žádnému hororu. Pozoruhodné přitom je, že i když ještě nevíme, čeho se bát – a nevíme, že se vůbec budeme bát - , stále funguje a navozuje hrůznou atmosféru. Hluboký vesmír nakonec je strašidelným místem i bez monster.

Navzdory staré grafice, jež v porovnání se svými remastrovanými sourozenci, vypadá stovky let stará, vyniká i pronikavý vzhled infikovaných lodí. Přiznám, že většinu práce zde odvádí představivost, protože čas ke hře skutečně nebyl laskavý. Je však obdivuhodné, že dokáže poskytnout dostatek informací, aby pro tyto představy vytvořila pevné základy. Co se tedy přesně stalo na nakažených lodí, titul nikdy neukáže, nicméně jejich kovové trupy obalené organickou hmotou zanechávají děsivé myšlenky.

K hráčově vtažení do děje využívá i trik, jenž si později půjčil i Dead Space: Nedělá z vás válečníka. Stejně jako Issac Clark jste narazili na strašidelnou hrozbu, to z vás však automaticky nedělá vojáky. Z těžební lodi se až postupně stává jakási přes koleno dělaná „válečná“ loď. Řídíte tedy standardní bojové letouny a vaší první „korvetou“ se stane loď vniklá ze spojení dvou těchto letounů. První fregatou není žádný bojový kolos, je jí narážející fregata bez zbraní a schopností nepřátelské lodi dočasně odsunout z bitevního pole.

Pro hráče ostatních Homeworld her je to situace obzvlášť nepěkná, jelikož při pohledu na zoufale vypadající flotilku teskně zavzpomínají na dříve používaná plavidla. Titul tím perfektně podtrhává beznadějnost, do níž vás vrhl nul v příběhu a přenáší ji i do hratelnosti, vytváří tak jeden kompletní celek.

Nepředstavuje žádný etalon, kterým by se měly řídit ostatní hry. Emergence trpí mnohými nedostatky: průměrné dabování i dialogy, nezvyklé ovládání, několik hloupých oblastí v hratelnosti; celkově se ovšem jedná o špičkové rozšíření s inteligentním příběhem, jež díky tomu, že si hra uvědomila svoje limitace, dokáže přenést emoce ze hry na hráče.

Je převeliká škoda, že se titul nedostal do Remastered kolekce. Lepší grafika by jen umocnila zneklidňující atmosféru a předně mu umožnila dostat se do rukou širšího publika. Jak si to ovšem stojí, titul lze zakoupit na GOG a doporučuji, abyste tak učinili a při té příležitosti zkusili i Homeworld Remastered Colection

Pavel Vevera

Členem redakce inGamer.cz byl od samotného založení v roce 2012. Původně působil jako multisekční redaktor, přispívající jak články, tak video tvorbou, nakonec se však ustálil na textech. Jako externista od 1. ledna 2014 pokračuje v rámci herní rubriky CDR.cz, kam se redakce i část obsahu inGameru přesunula.

více článků, blogů a informací o autorovi

Diskuse k blogu O vyprávění příběhů ve realtime strategických hrách a Homeworld Cataclysm

Žádné komentáře.