Kritický brzdící manévr provedla ještě celá sonda 14. května ve 20:00 SEČ. O 2 hodiny později se oddělilo pouzdro, které vstoupilo do marsovské atmosféry rychlostí kolem 4,8 km/s ve výšce 125 km. Další kroky přistávacího schématu už pak následovaly v rychlém sledu. Po zbrzdění na rychlost kolem 460 m/s proběhlo ve výšce kolem 3 km k vytažení brzdícího padáku a krátce na to k odhození již nepotřebného tepelného štítu. Po dalším zpomalením následovalo už odhození překrytu s padákem kolem výšky 1,5 km následované zážehem hlavního brzdícího motoru. Ten snížil rychlost takřka na nulu, aby automatika mohla ve výšce pouhých 100 m nad zemí zkontrolovat povrch pod sebou a vybrat definitivní místo k přistání. K němu nakonec došlo v 01:18 SELČ.

Animace letu přistávacího schématu

Na potvrzení o přistání bylo vzhledem ke vzdálenosti Marsu od Země počkat nějakých 20 minut. Po něm následovalo alespoň pro veřejnost několikadenní nervózní čekání na první snímky, které byly konečně zveřejněny 19. května. Na prvním z nich je krom dalších zařízení k vidění anténa a část ze dvou vyklopených solárních panelů. Na druhém je pak vidět odklopená rampa ke sjetí vozítka z přistávací plošiny. Krom toho byly zveřejněny zajímavé záběry oddělení ještě chráněného landeru s roverem od samotné sondy. O přenos se stará právě orbitální část Tianwen-1 a do přenosu se zapojili i družice Mars Express a Trace Gas Orbiter Evropské kosmické agentury, která je jedním z více partnerů mise.

První dva snímky z čínského roveru (China National Space Administration)

Až 22. května po důkladné diagnostice vozítko úspěšně sjelo z přistávací plošiny. Čína se tak stala po Spojených státech teprve druhou zemí, které se něco takového podařilo.

Vytipovaným místem přistání byla už před příletem k Marsu planina Utopia Planitia na severní polokouli. Po navedení na oběžnou dráhu však Tianwen-1 sama snímkovala oblast, takže se Číňané nespoléhali pouze na snímky od dalších států, které měly své družice u Marsu dříve a v minulosti. Z vědeckého hlediska je v oblasti jako takové zřejmě jen několik metrů pod povrchem led.

Tianwen-1 prvním čínskou družicí Marsu

Tianwen-1 byla vypuštěna 23. července 2020 v současné době nejtěžší nosnou raketou CZ-5 v její 2,5 stupňové variantě z kosmodromu Wen-čchang na ostrově Chaj-nan. K navedení na oběžnou dráhu Marsu musela sonda 10. února pochopitelně zpomalit motorickým manévrem dlouhým 15 minut a 42 sekund. K Marsu dorazila 10. února Tianwen-1 (v překladu znamená něco jako „Otázky k nebesům nebo také „Pátrání po nebeské pravdě“) a to jako vůbec první čínská sonda k této planetě. Čína se tak stala o jediný den šestou zemí, které se podařilo zvládnout let k Marsu a navedení na oběžnou dráhu. O jediný den jí překonala sonda Amal Spojených arabských emirátů, na jejímž vývoji se ovšem podíleli americké instituce a vypuštění zajistil taktéž americký nosič Falcon 9 od SpaceX.

Prvotní dráha Tianwen-1 měla výšku periarea 400 km, apoarea 180 000 km a sklon 11,8° vůči rovníku. 15. února už byla orbita upravena na takřka polární se sklonem 89,9°. Následovalo snížení periarea na 265 km a apoarea na 60 000 km, které nutně předcházelo oddělení pouzdra s přistávací plošinou. Po přistání platformy s landerem družice upravila svou oběžnou tak, že se zkrátila doba oběhu z původních dvou dnů na osm hodin.

Dodnes se vedou pře o to, kdo jako první, potažmo druhý na Marsu přistál. Čistě technicky to byla sovětská sonda Mars 3, která přistála 2. prosince 1971. Z povrchu však vysílala pouhých 14,5 sekund, než se nadobro odmlčela. Příčina poruchy mohla souviset se silnou písečnou bouří, ale nelze vyloučit ani poškození během dosednutí z více možných důvodů, které připadají do úvahy. Protože není jasné, zda sovětské přistání bylo zcela úspěšné, je první úspěšné přistání připisováno až americkému landeru Viking 1, jenž dosedl úspěšně 19. července 1976 a odmlčel se kvůli špatnému příkazu ze Země až 13. listopadu 1982 po 2 245 sólech.

Vozítko Ču-žung

Tianwen-1 vážila při startu jako celek celkem 5 t. Samotná družice (orbiter) váží 3 175 kg, přistávací platforma 1 585 kg a rover 240 kg. Z vědeckého hlediska je hlavním účelem orbiteru výzkum atmosféry a magnetosféry, povrchu i klimatu Marsu. Disponuje kamerou se středním a dále pak vysokým rozlišením, podpovrchovým radarem, mineralogickým spektrometrem, magnetometrem a analyzátorem částic. Rover cílí především na geologický průzkum a hledání podzemního ledu. Ve svém vybavení má multispektrální kameru, opět podpovrchový radar, chemický analyzátor vzorků z povrchu, magnetometr, sadu meteorologických přístrojů, topografické a navigační kamery.

Vozítko neboli rover Ču-žung na vizualizaci (CNSA)

Vozítko pojmenované jako Zhurong (Bůh ohně) má rozměry 3 × 2,6 ×1,85 metru. Má šest kol a čtyři panely se solárními články, které byly odklopeny od vrchní části konstrukce až po přistání. Maximální rychlost má dosahovat k 200 m / hod. 

Plánovaná životnost roveru je alespoň 90 dní. Zda se jí podaří dosáhnout a o kolik bude delší si ještě musíme počkat. V případě amerických marsovských vozítek jsme zvyklý mnohonásobnou životnost oproti té plánované. Na druhou stranu u Číny nesmíme zapomínat, že jde přeci jen o vůbec první její vozítko. Orbiter na oběžné dráze má fungovat alespoň rok.