S přídomkem ultrabook přišla zhruba rok a něco zpět společnost Intel a snažila se jím vytvořit novou kategorii notebooků, u kterých měl být kladen důraz především na nízkou hmotnost a velmi kompaktní rozměry. (To, že někteří výrobci velmi podobné notebooky vyráběli již několik let nazpět, nyní ponechme stranou).

Tenké a lehké notebooky se v té době dostávaly do popředí zájmu a Intel si uvědomil, že tato kategorie skýtá značný komerční potenciál. Proto se rozhodl vyhradit určitou finanční hotovost, vytvořil název ultrabook (zaregistroval si jej pod ochrannou známku) a rozhodl se jej (nejen marketingově) popostrčit tak, aby o něm bylo vědět a dostal se do zájmu výrobců notebooků i samotných zákazníků. A nebudeme si nic nalhávat když prohlásíme, že jako inspirace posloužil i poměrně velký úspěch MacBooku Air od Apple.

Intel má s ultrabooky do konce roku 2012 poměrně velké plány, chce, aby tyto počítače tvořily 40% ze všech prodaných notebooků.

Pro ultrabooky byla vytvořena řada poměrně přísných kritérií, která musela být splněna, aby mohl být přenosný počítač tímto "titulem" označován.

Ultrabooky "první" generace musely:

• obsahovat nízkonapěťový (ULV) procesor Intel Sandy Bridge
• mít tloušťku maximálně 18 mm (13"), resp. 21 mm (14")
• vážit maximálně 1,4 kg
• rychle startovat (= podporovat technologii Intel Rapid Start a ideálně obsahovat SSD disk)
• vydržet nejméně pět hodin práce na jedno nabití (doporučováno bylo osm hodin)
• alespoň na úrovni BIOSu podporovat technologii Intel Anti-Theft
• stát pod 1000 USD
• vydržet v režimu hlubokého spánku až několik týdnů

Do této první vlny ultrabooků patřily např. modely Acer Aspire S3, Asus ZenBook UX21 a UX31, Dell XPS 13, Lenovo Ideapad U300, Toshiba Portege Z830 či HP Folio 13.

Drtivá většina těchto ultrabooků však měla jeden poměrně závažný problém - byla drahá. Málokterému výrobci se podařilo cenu dostat pod oněch 1000 USD, a i když se to podařilo, bylo to stále příliš - většina dnes prodávaných notebooků se svou cenou pohybuje podstatně níže.

Druhá generace

Nástup druhé generace ultrabooků lze datovat zhruba do období, kdy se na trh začaly dostávat procesory Intel Ivy Bridge vyráběné 22 nm výrobním procesorem, které kromě vyššího výpočetního výkonu (resp. snížené spotřeby) přinesly také např. vylepšené grafické jádro Intel HD 4000.

Kvůli snížení ceny však začal Intel postupně uvolňovat stavidla, což se projevilo i v příchodu levnějšího procesoru Core i3 (pro první generaci ultrabooků byly k dispozici pouze varianty i5 a i7). Stále více výrobců pak např. začíná osazovat klasický HDD s SSD oddílem pro technologii Intel Rapid Start, což se dříve také tak často nevidělo.

Nově se také začínají objevovat i větší ultrabooky s úhlopříčkou obrazovky 15,6 palců vybavené např. i optickou mechanikou nebo dedikovanou grafickou kartou, což je v této kategorii opět novinka. A počítá se i s ultrabooky s dotykovými displeji - ty budou mít tolerovánu tloušťku až 25,5 mm.

Mezi ultrabooky nastupující generace můžeme zařadit např. modely Asus ZenBook Prime UX31A, Acer Aspire S5, Lenovo IdeaPad U310, Sony Vaio T13 a mnohé další. Novinky samozřejmě chystají všichni větší výrobci.

Během roku 2013 dojde k dalšímu posunu ve výbavě. Po přechodu na procesorovou platformu Haswell by měly ultrabooky začít také povinně nabízet rychlé rozhraní USB 3.0 nebo ThunderBolt. V té době budou podle Intelu již ultrabooky ideálně představovat novou majoritní podobu přenosných počítačů s tím, že jejich cena by měla klesnout až na 500 USD, takže si je budu moci dovolit podstatně větší množství zákazníků, než nyní.