Dishonored patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co se na herní scéně objevilo. A to nejen letos, ale za cca poslední dva až tři roky. Za projektem stojí lidé z Arkane Studios, mezi které patří například Harvey Smith, který má na svém kontě tituly jako je Deus Ex, System Shock a Thief, nebo Viktor Antonov, výtvarník, který stojí za podobou City 17 a rasy Combine ze série Half-Life či starší hrou Kingpin. I díky tomu je ve finále Dishonored neuvěřitelně zajímavým titulem s variabilní hratelností.

První, čeho si lze při raní Dishonored všimnout, je zpracování města Dunwall. Toto retrofuturistické město propojuje prvky viktoriánského Londýna a techniky, kterou si lze v dané době opravdu těžko představit. Město tím pádem vypadá naprosto kouzelně. V bohatých čtvrtích lze narazit na honosné budovy architektonicky odpovídající 19. století a na ulici hlídající střelné věže postavené ze studeného kovu. Naopak chudinské čtvrtě jsou špinavé a z monitoru je skoro cítit pach rybiny. Především proto, že ryby jsou hlavním produktem, ze kterého Dunwall prosperuje, takže se všude válí konzervy od sleďů, velrybího masa, či úhořů v aspiku.

Otevřená hratelnost

Poměrně netradiční je i hratelnost. Dishonored lze totiž hrát, tak jak chce sám hráč. Přestože největší síla tkví v plížení a snaze se nenechat odhalit, není k takovému postupu nucen, takže lze hru projít i akčně. To vše doplňuje i možnost sbírat kostěné amulety, které přidávají pasivní schopnosti nebo zlepšují ty aktivní, runy, díky kterým lze kupovat nové dovednosti, oltáře Cizince nebo Sokolovovy obrazy, za které dostanete celkem slušný peníz.

Mise jsou zároveň naplněny vedlejšími úkoly. Různá je jak jejich náplň, tak odměna za ně. Může se jednat o runu, nebo o alternativní řešení, jak se zbavit nějakého cíle. Například hned první misi lze dokončit tak, že namísto zabití oběť ocejchujete kacířským znamením, díky čemuž ztratí své postavení, ať je jakkoliv důležité. Takový přístup je opravdu příjemným zpestřením a do hry přidává vcelku zajímavý prvek, protože tato alternativní řešení často bývají těžší, než pouhé zabití.

Magie v technickém světě

Jak bylo zmíněno výše, hlavní hrdina disponuje, kromě klasického vybavení, speciálními schopnostmi. Ty se dělí na šest aktivních a čtyři pasivní. Pasivní například zvyšují rychlost pohybu či způsobí, že tělo zabitého nepřítele zmizí. Avšak pravá zábava přichází s aktivními schopnostmi. K dispozici je blink, neboli skokové přemístění; ovládnutí mysli, zpočátku však ve variantě, kdy lze ovládat jen malé živočichy; zakřivení času, které buďto zpomalí nebo úplně zastaví čas; dark vision, který umožňuje vidět nepřátele popřípadě i důležité předměty; vyvolání krysího hejna, nebo větrné odhození.

Schopnosti samozřejmě spotřebovávají manu. Kvůli tomu jsou ve hře elixíry, a to dokonce dvojího typu. Sokolovův elixír červené barvy doplňuje životy, Pierův duševní lék naopak manu. Tyto důležité tekutiny nejsou ve hře nějak extrémně vzácné, zároveň je však nelze najít na každém rohu, takže se vyplatí s nimi šetřit.

Vybavení do nepohody

Kromě magických schopností je samozřejmě k dispozici i klasické vybavení. Mimo meče, pistole a kuše je na výběr granát (s možností podržení před odhozením) a žiletková mina. Toto vybavení lze mezi jednotlivými misemi upravovat a navyšovat tak přesnost, rychlost nabíjení a podobně. Navíc je možnost použít i zkratovačku – pomocí ní lze upravit zařízení nepřátel tak, aby sloužilo ve váš prospěch.

Nepřáteli jsou hlavně klasičtí vojáci, vybavení mečem a pistolí. Časem se přidají tzv. Vševidoucí, kteří mají přístroj, který zabraňuje použití magie, tall-boy je pláty obrněný voják na robotických chůdách. Popřípadě další vybavení jako jsou automatické věže či světelné stožáry a brány.

Příběh odhalujeme sami

Moc slov zatím nepadlo o příběhu. Hlavním hrdinou je Corvo Attano, lord protektor, neboli osobní strážce císařovny Kaldwinové a její dcery Emily. Ten se vrací z cesty, kde hledal lék na krysí mor, na níž byl císařovnou poslán. Bohužel hned po příjezdu je císařovna zabita, princezna unesena a obviněný z těchto činů je právě Corvo.

I když to nezní nějak originálně, síla příběhu tkví někde trochu jinde. Jeho pozadí lze totiž poodhalovat pomocí audiografů, dopisů a deníků jiných postav. Do tohoto hledání není hráč nijak nucen, ale nalezení a objasnění motivů nepřátel, či plánů spojenců, je příjemné zpestření a oživení.

Stylizace především

Graficky je hra na velmi slušné úrovni. Nelze ji sice řadit na stejnou úroveň, jakou oplývají enginy Frostbite nebo CryEngine, přesto se jedná o nadprůměr. Ačkoliv samotný herní motor neobsahuje vyhlazené textury, je zaměřen na jiné detaily. Při soubojích lze nepříteli useknout hlavu, což lze následně detailně prozkoumat. Obdobně detailní je i krysí aktivita na mrtvých tělech.

Ani zvukový doprovod nezaostává. Hudba příjemně doplňuje atmosféru Dunwallu a dobře se mění dle situace. Dabing je na skvělé úrovni, což je vidět skrze celou hru. Smetánka mluví se značným povýšením, vojáci křičí strohé rozkazy a truchlící (morem nakažení jedinci) si mumlají pro sebe.

Verdikt

Co k Dishonored dodat. Snad jen, že se nám objevil po dlouhé době titul, který přinese svěží vánek na naše harddisky. Absolutní hodnocení sráží snad jen fakt, že hra kombinuje prvky již existujících her, přestože to dělá naprosto skvěle. Ani její délka není odstrašující, nám trvalo se k jednomu ze dvou konců proplížit za přibližně 25 hodin. Na letošní podzim a Vánoce je to zaručená volba.