I přes to, že jsou dotykové obrazovky jedním z nejjednodušších ovládacích rozhraní moderních zařízení, jejich hlavní nevýhodou je absence zpětné vazby, kterou bychom mohli zaznamenat hmatem. Přístroje ze starých dob byly sice méně výkonné, ale o tuto důležitou složku nebyly ochuzeny. I když si můžeme na tabletu nebo smartphonu jako odezvu nastavit vibrace, práce se zařízením není o nic více přínosná. Na co je vám věrné zobrazení barev, když si nemůžete objekty vychutnat v realistické podobě se vším všudy.

Vědci z výzkumného oddělení Disney Research přišli s novým projektem, který by uživatelům umožňoval přes dotykovou vrstvu hmatově vnímat virtuální 3D objekty zobrazené na displeji. Algoritmus dokáže podle obrázku rozpoznat hrboly, hrany, hroty, rohy a další nerovnosti, které dokáže nasimulovat na dotykové obrazovce. Myšlenka vychází z teorie, že když prst klouže po povrchu, každá drobná povrchová změna je zachycena mechanoreceptory v kůži, což jsou smyslové receptory zaznamenávající změny tlaku, natažení, napětí a bolesti.

Základním prvkem projektu je aplikování třístupňového algoritmu. V prvé řadě je nutné znát gradienty objektu, aby mohla být vygenerována hloubková mapa. Dle informací je možné gradienty získat pomocí Kinectu nebo z 3D modelu. Algoritmus z hodnot vypočítá třecí síly a namapuje je na odpovídající gradienty, čímž vznikne virtuální model. Změna třecí síly ploch obrázku je dosažena tím, že jednotlivé plochy na dotykovém displeji mají odlišné hodnoty napětí, které zmatou náš hmat a vytvoří tak iluzi struktury povrchu konkrétní části obrázku.

Možnosti využití této technologie by byly určitě široké. Pokud bychom uvažovali v malém měřítku, na tabletech bychom se mohli učit rozpoznávat různé materiály, floru či faunu. Uplatnění shledávám nejlépe ve školách, muzeích či podobných výukových centrech. Kdyby se podařilo vyrobit dostatečně velkou obrazovku s těmito vlastnostmi, mohli bychom uvažovat o novince, která by například otřásla herním světem.

Čím více se však lidé snaží uměle napodobit skutečné věci, tím více se uzavírají sami do svého virtuálního světa. Místo toho, aby šli ven a na vlastní kůži tyto věci poznávali, budou sedět doma na gauči a hladit plochou obrazovku.