Tuto střílečku z alternativního Londýna, kde se hráčům dostanou do rukou zbraně připomínající spíše prototypy než klasické konvenční bitevní nástroje, bylo možné ozkoušet na nedávném PlayStation Nation v hratelném demu, které se nám představilo už na letošní E3. Jednalo se tedy o třetí kapitolu s názvem Inequalities.

Celá hitparáda začíná přestřelkou u skladu lihovin (nebo alespoň skladu něčeho podobného co je vysoce hořlavé), následuje přesun s krásným výhledem na okolí a vše končí, po další menší přestřelce, cutscénou. Průběh dema ovšem není to hlavní, jelikož je obsah už několik měsíců známý. Důležitá je hratelnost.

Ta si zaslouží pochvalu. Možná za to může používání termitové zbraně, jejíž používání je vskutku velmi netradiční. Klasickou střelbou s ní totiž kolem nepřátel vytváříte po dávkách mrak termitu, který je nutné sekundárním výstřelem světlice zapálit. Díky tomu se dá velmi efektivně a efektně taktizovat, protože kroky lze kombinovat a vystřelit například jen světlici, nechat ji hořet ve zdi a použít až později jako následný spouštěč dávky termitu.

V demu se bohužel moc nestihla moc předvést umělá inteligence. Nebyla sice vysloveně špatná, protože se nepřátelé dokázali krýt navzájem i za objekty, několikrát nicméně zůstali stát nekrytí a prakticky čekali, až budou jednoduše popraveni. Navíc se některé části zdály značně naskriptované, protože při opakovaném hraní se pohybovali střelci prakticky totožně. Například samotný sklad lze zničit až na samotném konci akce, přestože díra ve zdi, kterou k tomu hlavní hrdina využije, je přítomna po celý čas bitvy.

Grafika hry je naprosto špičková a celkový design je strhující. Přesto občas bije do očí silný kontrast mezi nádherně detailními postavami vojáků, kdy je možné počítat snad dírky na knoflících jejich uniforem, a poměrně odfláklou texturou termitem rozpáleného kotle, který původně blokoval východ – ten opravdu vypadá, jako by se propadl z průměrné hry na PlayStation 3.

Stejně tak se občas projevilo plavání po terénu, kdy postavy udělaly dva kroky a následně na místo doklouzaly, nebo zmatené padání mrtvol, kdy nepřítel po headshotu udělal piruetu, za kterou by se ani Evgeni Plushenko nestyděl.

Velmi líbivý je i filmový efekt docílený použitím černých pásů, který obraz zúžuje. Vývojáři opustili standartní poměr stran 16:9 a rozhodli se využít pro efekt hrám méně tradiční poměr 2.40:1. Je tedy zábavné The Order: 1886 nejen hrát, ale klidně i sledovat jako film. Plynulost byla také velmi solidní a propadů ve frameratu jsme si nevšimli. Zvukovou složku posoudit nedokážeme, protože na akci samotné byl poněkud hluk a nebylo moc slyšet. I díky tomu byl například zážitek z vedlejšího dema Until Dawn poloviční.

The Order: 1886 se rozhodně nemusí bát, že by nezaujalo. Jeho zasazení a zbraně jsou velmi netradiční a jako exkluzivní titul pro PlayStation 4 se prosadí. Pouze to chce doladit některé mouchy.