Jsou vývojáři, o kterých člověk prostě neslyší, protože si jen v tichosti kutí svoje a propagaci nechávají na vydavateli nebo velké herní veletrhy. Pak jsou tu ovšem ti druzí, kteří si o svých hrách nejen rádi povídají (zdravíme Petera Molyneuxe), ale dělají to s takovým nadšením, že se i mnohdy skeptický hráč nechá zviklat a výsledný hype nezná hranic. Chris Roberts, jehož jméno si lze spojit s tituly jako Wing Commander nebo Freelancer, patří právě k takovým lidem, a není se tedy co divit, že jeho poslední výtvor již od komunity vybral neuvěřitelných 48 milionů dolarů (přibližně 960 milionů korun) a přispělo na něj více než půl milionu lidí.

Až čas ukáže, jestli se nám tu kutí rekordní průšvih nebo geniální počin, nicméně pro tuhle chvíli pojďme předstírat, že věříme každému slovu, které Chris vypustí do světa (a že jich je), a podívejme se, proč je kolem této hry takový humbuk, že za něj už měsíce a roky před vydáním takové množství hráčů vyplázlo v průměru necelé dva tisíce korun na osobu.

Celý širý vesmír na dosah

Kdybychom měli Star Citizen popsat jedním slovem, bylo by to „masivní“. Jistě, od vesmírného simulátoru se dá tak nějak čekat, že to nebude žádný drobeček, nicméně zde se již při vydání dočkáme více než sta hvězdných systémů a očekává se ještě další navyšování tohoto čísla. Planety, asteroidy, vesmírné stanice nebo různé anomálie, to vše budeme moci navštívit v rámci perzistentního MMO světa, jehož vývoj (alespoň částečně) budou ovlivňovat samotní hráči.

Naši kariéru započneme výcvikem v rámci kampaně pro jednoho hráče, zvané Squadron 42, na své si tak přijdou i zastánci vyprávění a létání bez zásahu ostatních pilotů (nicméně je zde i drop-in kooperativní režim, takže bude možné projít kampaň ve více lidech nebo jen prostě občas pomoci kamarádovi s plněním některé z misí). U Squadron 42 mohou zajásat fanoušci Wing Commandera, protože právě jeho tradici chce tato kampaň uctít. Ti, kdo by ale radši rovnou do MMO části hry, se mohou z výcviku vykoupit a pokračovat rovnou dále, přímo do United Empire of Earth (UEE) třicátého století - tato říše inspirovaná starověkým Římem se rozléhá v naší galaxii a právě v ní budou naše postavy začínat.

Pak už bude jen na nás, jak naložíme se svým virtuálním životem. Na rozdíl od jiných MMO titulů, zde se nedočkáme klasického vývoje postav či běžných povolání, a to, co budeme chtít dělat, bude ovlivňováno pouze našimi schopnostmi, případně majetkem či reputací. Pirát, obchodník, pašerák, žoldák, těžař, lovec pokladů, atd. – možností k seberealizaci budeme mít dost a dost. Zapojíme se tak do procesu a budeme sami utvářet nejen politickou (svět se bude neustále vyvíjet a není vyloučen ani pád celých civilizací), ale i ekonomickou podobu známého vesmíru. Ta sice nebude záležet pouze na hráčích (aby nedošlo ke zhroucení celého systému), ale budeme do ní přispívat velkou měrou.

To se bude dít pomocí tzv. uzlů. Hráči budou moci tyto uzly kupovat, vylepšovat a řídit, ať už se bude jednat o továrny, zábavní střediska, doly nebo například obytné zóny. Každý druh uzlu má nastaven určitý vstup, výstup a bude potřeba hlídat i takové věci, jako je morálka dělníků či kvalita vybavení. Ovlivnit svět kolem ovšem můžeme i bez toho, abychom vlastnili cokoliv mimo vlastní loď - dejme tomu, že na určité planetě je továrna vyrábějící rakety. Ta pro spuštění dalšího výrobního cyklu potřebuje 3 tuny kovových slitin, 1 tunu třaskavin a 1 tunu elektroniky. V tu chvíli začne rozesílat poptávku po těchto materiálech do okolních systémů, kde se jich může chytnout nějaký hráč/obchodník (pokud ne, převezme tuto misi NPC). Může se ale také stát, že loď s dodávkou surovin bude po cestě přepadena piráty, továrna svůj materiál nedostane, což povede ke zvýšení cen raket nebo dokonce jejich nedostatku. V reakci na to se v daném sektoru vytvoří mise pro žoldáky, jejichž cílem bude ochrana obchodních lodí, případně událost upoutá pozornost námořnictva…

Star Citizen klade velký důraz na detail a věrohodnost, takže už žádné miniaturní planety či lodě velikosti Jižní Ameriky, měřítko zde bude nastaveno tak, aby vše působilo dobře a přirozeně. Mimo to se budeme moci po větších lodích či městech a površích planet nejen projít, ale dočkáme se i bitev mimo kokpit. Bude tak možné obsazovat různá plavidla pěkně hrubou silou a při pohledu z druhé strany se zase dočkáme velení a organizování obrany. Kromě menších bombardérů či stíhaček se nám tedy do rukou dostanou i majestátní křižníky, budeme moci najímat členy posádky i další lodě, kupovat či ovládat důležité obchodní uzly, zkrátka tvořit vlastní impérium.

Boj, nic pro padavky

Do vydání ostré verze zbývá ještě spousta času (nynější odhady míří na rok 2016), nicméně už nyní je možné nasednout do zakoupených lodí a proletět se v rámci tzv.  Arena Commanderu, modulu určeného k testování boje a letu na omezeném prostoru. Díky tomu můžeme již celkem s jistotou říci, že to nebude nic pro slabší povahy - pokud doufáte ve zjednodušené pilotování ala Freelancer, budete zklamáni. Aby se nestávalo, že se v boji potkají dvě v podstatě stejné lodi, z nichž ani jedna nemůže díky naprosto stejným letovým vlastnostem (a žádné další působící síle, jako je gravitace nebo odpor vzduchu, která by brala sílu pilotovým manévrům) získat výhodu, vydal se Robertsův tým spíše realističtější cestou. Chování každé lodi se tak odvíjí od vícera faktorů, jako je hmotnost či síla směrových trysek, jejichž poškození se pak dále projeví na letových vlastnostech (stejně jako například odlomení křídla).

Loď zde není jen jakási bedna s pár „životy“, ale komplexní zařízení, jehož mnoho částí je možno zničit (od trysek po navigaci nebo palubní počítač) a ve kterém si pilot bude muset dávat na spoustu věcí pozor a činit taková rozhodnutí, jaká sedí jeho stylu. Naládovat svou loď výzbrojí a obětovat tak manévrovatelnost? Nacpat nákladní prostor k prasknutí pašovaným zbožím a zvýšit tak riziko, že jej s ním chytí? Každá loď by měla mít svůj vlastní charakter a rozhodně pocítíte rozdíl v řízení patnáct metrů dlouhé stíhačky oproti více než kilometrové mateřské lodi.

Ovládat vše bude možné celou škálou herních periférií, od myši a klávesnice přes joysticky/gamepady až po například HOTAS či Oculus Rift. Žádné zařízení by nemělo být ve výsledku zvýhodněno oproti ostatním, ale prozatím se ovládání myší jeví spíše jako nešikovné a rozhodně bychom dali přednost joysticku. Ačkoli je možné se přepnout do pohledu zpoza lodi, HUD je přístupný pouze z kokpitu, a myš, především při bojových manévrech, alespoň prozatím neposkytuje ten správný pocit a přesnost.

Graficky hra již nyní vypadá velmi dobře a to i přes pochopitelnou neodladěnost. Vše poběží jen a pouze na PC, jehož je Roberts velkým zastáncem, a díky čemuž bychom se měli dočkat opravdu úchvatné vizuální (a koneckonců i zvukové - i přes souboje ve vakuu jsme nemohli být ochuzeni o efektní a hlučné výbuchy) show, vše pohání CryEngine čtvrté generace.

Jak vývoj hry pokračuje, neustále roste i vybraná částka a také slíbený herní obsah. Ten se rozšíří o další položku s každým dalším milionem dolarů, ať už se jedná o nový typ lodě, hvězdný systém nebo například celé mimozemské jazyky, díky kterým bude i komunikace s jinými rasami působit věrohodně. Pro další verze Star Citizen (tzn. nedá se s tím počítat do vydání) bylo dosaženo už i třeba milníku, po kterém byl najat vývojový tým zaměřující se na procedurální generování obsahu, díky čemuž bychom mohli v budoucnu prozkoumávat celé planety.

V době psaní tohoto článku bylo vybráno přesně 48 642 801$, tak co říkáte, necháte se také unést vlnou Roberstova nadšení, nebo si raději zachováte zdravý nadhled?