První film měl padesát sekund a jeho ústředním tématem byl příjezd vlaku do stanice ve francouzském přímořském městě La Ciotat. Vytvořili ho bratři Lumièrové, kterým vděčíme za promítání filmu na plátno pro celý sál plný lidí. Bratři se navíc stali vzorem pro Georgese Mélièse, jenž začal točit své krátké snímky s příběhem. V roce 1902 natočil Cestu na Měsíc, která se stala prvním široce distribuovaným filmem. Tento němý černobílý vědeckofantastický film měl kompletní příběh a v mnoha scénách se v něm objevovaly speciální efekty.

Filmů vyprávějících příběhy přibývalo a rozšiřovaly se také využívané efekty. Například v roce 1926 měl premiéru německý sci-fi snímek Metropolis režiséra Fritze Langa, jehož vizuální efekty byly překonány až v 50. letech. Tímto filmem se nechaly inspirovat i mnohé hudební skupiny, které nápady využily do svých videoklipů. Triky se začaly stávat samozřejmé, v roce 1940 byl udělen první Oscar za speciální efekty. O 24 let později se prestižní cena ještě rozdělila na efekty zvukové a vizuální.

George Lucas roku 1977 nastolil novou mánii se sérií filmů Star Wars. Aby byly triky ještě inovativnější, Lucas zakládá vlastní trikovou společnost Industrial Light and Magic. S každým dalším pokračováním jsou efekty ještě propracovanější. Specialitou ságy jsou souboje se světelnými meči.

Iluze létajícího muže se poprvé použila s nadpozemským komixovým hrdinou Supermanem v roce 1978. Herec létal spolu se svou láskou Lois Lane a tvůrci filmu za tento trik dokonce získali Oscara. V původním seriálu z roku 1948 Superman ve skutečnosti nelétal. V té době totiž neexistovala technika, která by pomohla létání nasimulovat, proto se využilo překrývání filmových polí a hrdina létal jen jako kreslená postavička.

První počítačové efekty

Revoluce počítačových animací ve filmech přichází v roce 1982 se snímkem Tron. Počítačem vygenerované scény tvoří více než dvacet minut filmu. Podobné techniky se dříve objevovaly i v dalších filmech, nebyly však tak dlouhé a kvalitní. Další pokrok přichází s pokračováním filmu Terminátor 2 (1991), v němž se na postavě robota T-1000 hojně využil 3D morphing (přeměna jednoho obrázku na jiný). Na některé triky počítač zase nebyl vůbec potřebný. V Terminátorovi 2 se v několika scénách objevují dvě Sarah Connorové. Nikoli animace vytvořená CGI, ale Leslie Hamilton, jednovaječné dvojče herečky Lindy Hamilton.

Vůbec první animovaný celovečerní film, který byl zcela vygenerován na počítači, vytvořilo studio Pixar v roce 1995. Jmenoval se Toy Story: Příběh hraček a nastartoval éru trojrozměrných pohádek, která nahradila klasické kreslené dvojrozměrné pohádky. Z dalších slavných zástupců jmenujme například pohádky Mravenec Z (1998, DreamWorks), Příběh brouka (1998, Pixar), Dinosaurus (2000, Walt Disney Pictures), Shrek (2001, DreamWorks), Doba ledová (2002, Blue Sky Studios) nebo Hledá se Nemo (2003, Pixar).

Ve stejném roce, co se Buzz a Woody začali kamarádit, spatřil světlo světa film Apollo 13, který byl natočen podle skutečné události. V něm bylo nutností nasimulovat stav beztíže pomocí parabolického letu. K tomu se nejčastěji využívají upravená dopravní letadla Airbus A300 (Zero-G), která ostře stoupají a následně pod úhlem 45° rychle klesají, čímž vznikne stav beztíže trvající přibližně dvacet sekund. Jedna série těchto letů stojí 500 tisíc eur. Vyjde to tisíckrát levněji, než kdybyste si zaplatili cestu do vesmíru.

Pohled z okna Airbusu při parabolickém letu:

Další vlna zájmu patřila filmu Matrix z roku 1999. Pro navození počítačového světa se scény natáčely na dvou různých pozadích. Reálný svět se točil s modrým pozadím, zatímco svět Matrixu na pozadí zeleném. Film byl prakticky založen na zvláštních efektech. Nejznámější jsou zpomalené záběry, kde se Neo vyhýbá letícím kulkám, tzv. bullet time. V pokračování Matrix Revolutions se vůbec poprvé objevily detailní záběry deformovaného obličeje počítačem vygenerované lidské postavy.

Když už, tak pořádně

Tvůrci filmů se neustále snaží překonávat hranice. Když je vymyšlen nějaký trik, tak proč ho neznásobit? Trilogie Pána prstenů přináší hromadné bitvy v obrovském měřítku, které má na svědomí program Massive. Ten zajišťuje, aby každý vyrenderovaný voják měl špetku vlastní inteligence a reagoval podle okolností, v nichž se nachází. Docela náročné bylo také pracovat s výškově odlišnými postavami Gandalfa a Froda Pytlíka. Všechny scény se však točily živě a byly pro ně vyrobeny speciální rekvizity, které umožňovaly, aby byl Frodo ve stejném záběru natáčen o pár metrů za Gandalfem.

V mnoha případech jsou počítačové efekty tak realistické, že je ve filmu nerozeznáte od skutečnosti. Příkladem jsou především nejrůznější výbuchy v akčních či katastrofických filmech. Největší explozi všech dob připravil režisér Christopher Nolan pro Temného rytíře. K explozi dodal: "Chtěl jsem nechat vybuchnout více věcí než kdokoliv předtím."

Exploze nemocnice pro film Temný rytíř:

Nejvýdělečnější filmy

Není pravidlem, že by filmy, v nichž měla premiéru nějaká použitá technologie, patřily mezi ty nejvýdělečnější ze všech. První pozici v současnosti zaujímá film Avatar režiséra Jamese Camerona, který jeho premiéru plánoval již v roce 1999. Tehdy by rozpočet přesáhl 400 miliónů dolarů, proto musel s natáčením deset let počkat.

TOP 10 celosvětově nejvýdělečnějších filmů:

Jak vznikal nejúspěšnější film všech dob

U blockbusteru Avatar ještě chvilku zůstaneme. Přes 80 procent záběrů je zde vytvořeno počítačem, jen 20 procent stopáže tvoří herci se skutečným pozadím. Rozpohybovat tvory na planetě Pandora nebylo jednoduché. Celý proces začal už v roce 2000, kdy společnost Sony souhlasila, že Jamesi Cameronovi vyrobí jeho vlastní kamerový systém. Byla vyvinuta zcela nová kamera se dvěma čočkami, nízkou hmotností a vysokým rozlišením, která byla schopna natáčet scénu ve 3D tak, aby divák neměl bolesti hlavy.

Aby byla šablona pro počítačové efekty dokonalá, herci nejprve museli scény zahrát s kulisami v opuštěném skladišti. Cameron vše kontroloval přes virtuální kameru, která herce zobrazovala jako deset stop vysoké bytosti v prostředí Pandory. Díky tomuto systému se mohly doladit pozice aktérů se scénou, čímž vznikla dokonalá simulace výsledného produktu. Herci byli oblečeni do obleků s malými reflektory, které vyzařovaly infračervené světlo. Odrazy světel byly zachycovány pomocí 140 digitálních kamer a data byla dále zpracována systémem pro korelaci odrazů s pohyby herců. Lidé se pohybovali po studiu a systém vytvářel 3D záznam celé scény. Ten byl potom přemapován do digitální podoby, aby působil více realisticky. Pro zachycení obličeje měl každý z herců ještě další miniaturní HD kameru, která snímala sebemenší změny v pohybech rtů, očí i svalů. Získané informace byly převedeny do počítačového modelu.

Jakmile byly natočeny všechny potřebné repliky, Cameron se vrátil zpátky do prázdného skladu a jednu po druhé procházel, aby k nim přidal odpovídající pohyby kamery. Pomocí virtuální kamery natáčel různé pohyby, například přibližování a průlety, které byly zaznamenávány stejně jako herci. Výsledek byl pak začleněn do renderovacího systému, takže je každý pohyb vidět v konečném produktu.