• Hry od počátků po současnost #1: Série Heroes of Might & Magic
• Hry od počátků po současnost #2: Série S.T.A.L.K.E.R.

Základní myšlenka je u každé hry stejná. Máte tu nacisty, kteří chtějí ovládnout svět a nebojí se šahat k okultismu, a na druhé straně máte agenta, Williama B.J. Blazkowicze, který se jim postaví do cesty a skrze vaše prsty na klávesnici a myši (případně joysticku) jim v tom zabrání. Většina dílů obsahuje postavy s velice propracovanými a zajímavými charaktery, a dotváří tak ideu celého příběhu o boji proti bezpráví a za svobodu a spravedlnost.

Kde to všechno začalo

Starší pamětníci si budou pamatovat, že historie Wolfensteinu nezačíná u Wolfensteina 3D, ale už v roce 1981 hrou, která se překvapivě jmenuje Castle Wolfenstein. Hra byla vydaná studiem Muse Software a byla k dispozici nejprve na Apple II, později dostala i konverzi na Commodore 64, DOS a Atari 8-bit. 

Castle Wolfenstein měl poměrně jednoduchou hratelnost. Na začátku dostal zajatý hráč pistoli od svého umírajícího kolegy ve vězení, měl se proplížit ven (případně prostřílet) a získat tajné plány operace Rheingold. Hra měla pohled shora a dva druhy nepřátel - standardní vojáky, kteří nemohli ani přebíhat mezi jednotlivými místnostmi (a jejich úkol tak byl jen jen posloužit jako drobná překážka), a esesmany, kteří udělali vše proto, aby hráče zabili. Proto měli lepší brnění a hráče honili klidně po celé úrovni. Za zmínku stojí i jejich klasické výkřiky, například zvuk úmrtí „Aeiiigh!“ nebo výzvy „Halt“ a „Kommen Sie“.

Jak useknout hadovi hlavu

Hra byla velmi úspěšná a jako jedna z prvních propagovala tiché stealth postupy, které tehdy byly ještě v plenkách. V roce 1984 proto přišlo pokračování Beyond Castle Wolfenstein, na kterém už pracovalo známé studio id Software, které příběh zasadilo do Berlína, do Vůdcova bunkru. Jakožto úspěšný infiltrátor jste měli vůdci doručit balíček s bombou propašovanou odbojem.

V roce 1992 na scénu přišel kultovní díl celé edice, Wolfenstein 3D, který už vypadal tak, jak známe FPS střílečky – pohled na zbraň a hromada nepřátel před zaměřovačem. Příběh se opět vrátil k prvnímu dílu, kdy je B.J. zajat nacisty a uvězněn v nejtemnější kobce hradu Wolfenstein.

Brzy se dostane ke zbrani a musí si prostřílet cestu ven. Hra byla plná tajných chodeb, munice a nepřátel, a to bylo přesně to, co ji činilo tak dobrou. Jako zajímavost je třeba zmínit, že její prodej byl v Německu zakázán, kvůli velkému počtu obrázků se svastikou.

Návrat Agenta B.J.

Spousta čtenářů nyní nostalgicky zavzpomíná (možná i více než u předchozího titulu), protože další na řadě je jeden z nejlepších dílů celé série, Return to Castle Wolfenstein, jenž spatřil světlo světa devět let po svém předchůdci, v roce 2001. Ještě dnes na něj mnoho lidí nedá dopustit, neboť se jednalo bezpochyby o velký herní zážitek, který dával důraz na lepší detail jednotlivých charakterů a smysluplné delší dialogy.

Také přidal do celé série onen okultismus a SS paranormální divizi, jejíchž hlavní úkol je hledat po Evropě artefakty, které by měly propůjčit Německu moc potřebnou k likvidaci Spojenců. Byly zde i mise dělané čistě bez okultismu. S trochou představivosti šly v určitých částech hrát i jako normální druhoválečná střílečka. Mohli jsme se podívat například k přehradě, nebo na letiště a vidět tajemné proudové prototypy stíhaček.

Jednalo se o první hru, kde se celá hratelnost mnohonásobně obohatila novými věcmi a nepřáteli. Opět se ve hře nacházely tajné chodby, plné pokladů a zbraní. Byla přidána nová škála ničivých nástrojů, ať už se jednalo o historicky přesné (Kar 98, MP40, FG42 a další) nebo nově vymyšlené (Tesla zbraně, Venom kulomet). Také počet protivníků se znatelně rozrostl - elitní ženská garda, Supersoldaten a zombies.

Multiplayerové intermezzo

K RTCW vyšel později v roce 2003 samostatný datadisk Enemy Territory. Zaměřoval se pouze na multiplayer a byl bez příběhu. Za zmínku stojí trochu omezené používání vozidel, lepší užití kulometů a návykovou hratelnost. Také se jedná o jediný díl, který neobsahoval svastiku nebo další nacistické materiály.

Museli jsme čekat šest let, než se objevil další díl, Wolfenstein 2009. Agent B.J. se opět vrátil, tentokrát do tajemného města Isenstadt, kde se děly podivné jevy. Jak do celé záležitosti proniká víc a víc, zjišťuje, že se paranormální esesáci dostali do tzv. Black Sun Dimension, kde se snaží získat jakoukoliv výhodu, která by jim pomohla vyhrát válku.

Jedná se o velmi slabě hodnocený díl, především kvůli zvláštnímu gameplay. Agent B.J. trávil spoustu času v onom městě odkud vyjížděl na výpravy po okolí. Pokaždé když se vrátil, ve městě se změnila situace. 

Z původně typického okupovaného města, kde se procházely německé patroly popíjející v místních hospodách a tu a tam bojující v omezených bojůvkách s odbojem Kreisau Circle (od Return to Castle Wolfenstein se tato odbojová skupina objevuje ve všech následujících dílech), se postupně stává paranormální pole se strašáky, kde zuří tvrdá válka o přežití. Přibývají silová pole, plazmové zbraně, tvrdě opancéřovaní nacisté, ale také zničené tanky a větší a větší nereálnost, která neustále připomíná, že se jedná jen o nascriptovanou hru. A to je pro hráče nepřípustné.

Příběh hodně sázel na paranormální jevy, cestování mezi dimenzemi a boj ve zvláštních prostředích. Pravda, boj na vzducholodi, farmě nebo v podzemních dolech byl sice zajímavý a nabídl nevšední zážitek, nicméně se stále jednalo jen o slabý odvar. Částečně díl zachranili silné osobnostní charaktery. Rozhodně nelze zapomenout na silného záporáka, generála Wilhelma „Deathsheada“ Strasseho, zapáleného archeologa a vědce, který se nebál experimentovat s neznámým, aby vytvořil majestátní nové zbraně.

Všechny cesty vedou do Říma, tedy do hradu Wolfenstein

Pět let poté se objevuje v poslední době velmi diskutovaný díl, New Order. Tento díl byl nabouchaný neskutečným návalem příběhu, emocí a propracovanosti. Kromě obrovského vylepšení grafiky a vyladění zbraní, se dočkal neskutečně vypilovaného příběhu plného úžasných charakterů.

Poté, co B.J. selže v zabití generála Strasseho v jeho doupěti, se nacisté zmocní celého světa a nezbývá nic jiného, než aby povstal z popela a zachránil ze zdevastované Evropy co se dá. Hra už tolik nesází na okultismus, jako tomu bylo v předchozím díle, a nabízí alternativní vývoj technologie a války jako takové. Objevují se precizně vymodelovaná prostředí, poutavé charaktery na obou stranách bojiště a zajímavé easter eggy (obzvlášť písničky Haus in Neu Berlin nebo Mond, Mond, ja, ja, coby parodie na The Animals a The Beatles, doporučujeme).

V současnosti konečnou celé série zůstává samostatný dodatek k New Order, s názvem The Old Blood. Tento díl se vrací zpět do hradu Wolfenstein, kde se hráč utká s Rudi Jagerem a jeho velitelkou Helgou von Schabbs, kteří provádí archeologické vykopávky ve městě Wulfburg. V tomto městě před tisíci lety Král Ota získal obrovskou moc a pravděpodobně měl i laserové zbraně. Díky nim pak dobyl většinu Evropy a stal se Císařem Svaté říše Římské. Taková skutečnost samozřejmě přilákala nacisty dychtící po technologii, kteří tak začali odkrývat tajemství, jež měla zůstat raději pohřbená.

Agent B.J. vs. Třetí Říše

Jak bylo řečeno na začátku, série patří mezi stabilní sadu, která až na přešlap v roce 2009 neztrácí na kvalitě, ale naopak ji nechává růst u každého nového dílu. Hráči se rádi stylizují do hrdiny, který má zachránit celý svět. Také poutavé prostředí druhé světové války, která díky posledním dvěma dílům získala své pokračování a nové prostory pro rozvoj, má své určité kouzlo.

A jako taková tečka na závěr by se mohla zmínit malá zajímavost. V každém díle se objevil nějaký hrad a v každém moderním díle (vlastně od Wolfa3D dál) se bojovalo s nějakým mužem v mechanickém obleku. Ať už se jednalo Mechahitlera nebo jiné opancéřované postavy.