Tyto a další otázky začínají řešit soudy a úřady v různých zemích, ale zatím neexistuje jednotný a jasný přístup. 

V USA je autorské právo chápáno jako majetkové právo, které chrání ekonomický zájem autorů. Zákon o autorském právu přiznává ochranu originálním dílům autorství. Ani ústava však nevymezuje, kdo (nebo co) může být autorem. Zatímco americký úřad pro autorské právo (USCO) uznává autorské právo pouze v dílech vytvořených člověkem. Soudy rovněž odmítly rozšířit autorské právo na nehumánní autory.

Pokud tedy díla generovaná AI nejsou považována za díla lidského autora, nejsou chráněna autorským právem a nelze je registrovat u USCO. Čili není možné uplatňovat proti nim žalobu pro porušení autorských práv ani požadovat náhradu škody za jejich neoprávněné kopírování nebo užití.

Trénování a používání AI by tak mohlo být považováno za rozmnožování, nebo šíření chráněných děl bez souhlasu autorů. To by už by se mohlo definovat jakožto přímé porušení autorských práv, pokud by nebyla splněna některá z výjimek nebo omezení stanovených zákonem.

Jednou z takových výjimek je princip spravedlivého užití, který umožňuje použít chráněné dílo bez souhlasu autora za určitých okolností. To je posuzováno podle čtyř faktorů: účelu, charakteru užití, povahy chráněného díla, rozsahu a podstatnosti části použitého díla a dopadu na trh nebo hodnotu chráněného díla. Spravedlivé užití je určeno pro účely jako kritika, komentář, zpravodajství, výzkum, vzdělávání nebo parodie.

Zdroj: Shutterstock

Otázkou je, zda trénování nebo používání AI spadá do této kategorie. Zatím neexistuje žádný precedentní případ, který by se touto otázkou přímo zabýval. Někteří odborníci dokonce argumentují, že trénování AI by mohlo být považováno za spravedlivé užití, pokud by splňovalo určité podmínky. Na druhou stranu jiní experti říkají opak a toto stanovisko zcela vylučují. 

Podobné by to bylo i u používání umělé inteligence k vytváření nových obsahů. Opět by to záleželo na konkrétních okolnostech. Například používání AI k vytváření parodií na chráněná díla by mohlo být považováno za spravedlivé užití, pokud by splňovalo kritéria pro parodii. Naopak používání AI k vytváření plagiátů nebo padělků chráněných děl by mohlo být považováno za porušení autorských práv, pokud by kopírovalo podstatné části originálních děl bez jakékoli transformace nebo přidané hodnoty.

Různé země mají různé právní systémy a tradice, které ovlivňují jejich způsob řešení této problematiky. Například v Evropské unii je autorské právo chápáno jako lidské právo, které chrání osobnostní a majetková práva autorů. Evropská směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu stanoví, že autorské právo vzniká pouze v dílech, která jsou originálním intelektuálním tvorem autora. To znamená, že díla generovaná AI nejsou chráněna autorským právem, pokud nejsou vytvořena pod dohledem a kontrolou člověka a s nějakou přidanou hodnotou.

Japonský zákon o autorském právu například přiznává ochranu originálním dílům vyjádřených v kreativní činnosti. To znamená, že díla generovaná umělou inteligencí mohou být chráněna autorským právem, pokud jsou vytvořena s určitou mírou kreativity a vyjádřena v určité formě. Japonský úřad pro kulturní záležitosti navrhl změnu zákona o autorském právu, která by uznala autorské právo v dílech generovaných AI, pokud by byly vytvořeny pod dohledem a kontrolou člověka. V Číně se uvažuje a zamýšlí nad touto otázkou téměř stejně. 

Z toho vyplývá, že generativní AI a autorské právo jsou stále na kolizním kurzu, i přestože se dá již lépe predikovat nějaký ostřejší závěr. Různé země mají různé přístupy k této problematice, ale žádný z nich zatím není stoprocentně uspokojivý.