Problém je v nízké rychlosti světla. I když vidíme ty miliardy galaxií, cestování je tak pomalé, že i vlastní Galaxie je prakticky nedosažitelná. Podle mě zůstane u poslouchání vysílání z Vesmíru, pravděpodobně neúspěšně. To kvůli neinterpretovatelnosti příliš pokročilých modulací a kódování.

Meziplanetární, mezihvězdný a případně mezigalaktické cestování se vždy liší o několik řádů v nárocích na energii a rychlost (nebo naopak čas).

Je silně pravděpodobné, že není v silách žádné civilizace dosáhnout rychlostí, alespoň zdálky se blížících rychlosti světla, někam doletět a opět se vrátit, za využití veškeré jim dostupné energie.

Pokud existují matematické konstrukce, které naznačují nějaké možnosti toto překonat, je nutno podotknout, že matematická konstrukce nikam nikoho nedopraví. Ono nejde jen o přepravu, jde také o to ji v nějaké formě přežít.

Další problém je s dobou trvání vyspělé civilizace. Ty několikatisícileté časové úseky se během miliard let existence vesmíru vůbec nemusejí setkat třeba v rámci jedné galaxie, natož u blízkých hvězd (tím myslím řádově desítky světelných let). A pokud ano, je velmi malá pravděpodobnost, že tomu dojde právě blízko Slunce.

Problem je, ze kazdy inteligentni zivot dost inteligentni na vymysleni meziplanetarniho cestovani ma tak obrovskou byrokracii, ze si zadne cestovani nemuze dovolit. Podivej se na nas. Od zacatku se vedelo, jak dlouho vydrzi raketoplany, a stejne se jejich nahrada zacala hledat az kdyz doletaly, protoze driv to neprolezlo byrokracii.

+1

Jen doplním, že věřící si musí také zodpovědět ještě jednu otázku. Totiž pokud potřebují ke vzniku vesmíru a života v něm stvořitele a odmítají jeho samovolný vznik, tak jakto, že naopak přijímají samovolný vznik stvořitele (jeho věčnou existenci) a odmítají jeho stvoření nadřazeným stvořitelem stvořitelů. Neboli, pokud je pro ně vesmír a život tak složitý, že nemohl vzniknout sám od sebe ve své kráse, tak jakto, že u vlastně ještě složitějšího Boha jim to najednou nevadí. :)

Z čeho vyplývá, že život je nevyhnutelný důsledek základních fyzikálních zákonů tohoto vesmíru? Život je možným důsledkem (máme jeden příklad, že existuje, tak možný být musí). O tom, jak často tato možnost nastává, ale víme moc málo.

Vidím, že máte zájem. Pokusím se vám ten experiment, resp. základy na kterých běží, vysvětlit. Ale nevím jaké máte vzdělání, tak to vezmu co nejjednodušeji.

Vychází se z toho, že každá akce vyvolává reakci. Reakce jsou tedy vyvolány akcí. Žádná reakce tedy neexistuje bez předchozí akce. Každou akci následuje pouze jediná reakce. I když v tom experimentu vznikají při zahřívání atomu vápníku (akce) dva fotony (reakce), jedná se o jednu reakci, ne o dvě oddělené, nezávislé reakce. Na ty fotony musíme nahlížet jako na jeden "provázaný" celek (po určitý časový úsek, pak se provázanost vytrácí). Ty dva fotony se nechovají jak se chovají protože by spolu komunikovaly. Takové myšlenky vychází ze špatného chápání kvantovky. Chovají se tak jak se chovají, protože jsou jedním "celkem". Je to podobné (vlastně stejné) jako u dvouštěrbinového experimentu - nejde rozložit experiment na dvě jednotlivé štěrbiny a divit se proč výsledný obrazec nejsou jen dva identické oválné terčíky, ale vzniká interferenční obrazec. Sociofilozofický problém nastává v okamžiku, kdy si musíme uvědomit, že i experimentátor je součástí onoho experimentu. Pak už to začíná být pro mnohé nějak složité. :)