Možná je to tím, že mě šťastnou náhodou minula brigáda v některém z řetězců rychlého občerstvení, ale na představě mít vlastní pojízdný stánek a dělat v něm pro kolemjdoucí hamburgery, párky v rohlíku a hranolky do kornoutu, mi vždycky přišlo něco osvobozujícího a svým způsobem cool. Ono taky když takhle jdete vyhládlí někde parkem nebo po ulici a najednou cítíte tu vůni grilovanýho masa a slyšíte pobublávání hranolek ve friťáku, tak co si budem povídat... prostě street food má něco do sebe a tak se není čemu divit, že na toto téma vznikla již nejedna hra.

Vzpomínám si na flashovku s názvem Hot Dog Bush, kterou si dodnes můžete zahrát v browseru. Stejně jako u mnohých obdobných online a mobilních her jde hlavně o multitasking, test vaší pozornosti a karpálních tunelů. Zákazníci se hrnou jak diví a samozřejmě každý chce něco jiného. Znáte to: “Tatarka nebo kečup?”. Do toho hlavně uhlídat, aby všechno bylo pěkně well-done a co nejrychleji hotové. Postupně se přidávají suroviny, atd. Tyto hry jsou všechny velmi podobné. Akorát se mění téma - zatímco jednou děláte burgery, podruhé zas dorty nebo třeba pizzu.

Byla jen otázka času, kdy vzniknou obdobné hry i pro VR. Technologie je to pro tento typ her více než vhodná. Vystačíte si se stáním na jednom místě za pultem, nemusíte využívat teleport nebo ve hře obecně moc chodit, což může způsobovat motion sickness. Ovladače zase umožní pěkně chytat ingredience do svých virtuálních kuchařských ručiček.

Motiv využila hned jedna z prvních větších VR her a to Job Simulator. Jedním ze čtyř jobů byl kuchař, kde jste měli za úkol ve svém stánku připravit vždy nějaký ten ulítlý pokrm. A hra vás nechala i náležitě experimentovat. Polévka z roztaveného skla a rozmixované květiny? Není problém. Od té doby vzniklo několik VR her, které se čistě věnují jen kuchařině. Vybrali jsme několik těchto titulů a podrobili je pečlivému testování. Pokud vás tento typ her zajímá, přinášíme jejich podrobné srovnání a žebříček. Ve většině případů se jedná o hry pro HTC VIVE a Oculus. Ale ani majitelé PS VR nepřijdou zkrátka. Na storu najdou Dead hungry a The dinner duo.

Dead Hungry

Začneme jednoznačně nejšílenější hrou ze seznamu. Ocitnete se totiž uprostřed zombie apokalypsy. Rick by vám nejspíš řekl: “střílej je do hlavy”, ale vy néé. Vy připravíte pořádnej 10 patrovej burger. V této adrenalinové šílenosti na váš pojízdný stánek opravdu útočí zombie. Nepřátel je několik typů a odlišuje je rychlost chůze, velikost hladu (alá hitpointy) a nebo i další speciální vlastnosti, jako třeba hořící zombie, které potřebují nejdříve nápoj. Nejdůležitější pravidlo je, že zombie nesmí u vašeho stánku stát více jak několik vteřin, aniž byste jim nehodili něco na jídlo.

Hodit jim můžete vlastně úplně cokoliv. Oproti ostatním hrám k vám zombie nepřichází s požadavkem na konkrétní burgr nebo cokoliv jiného. Kreativita je čistě na vás. Každá surovina má ale určité “zranění”, takže burger se třemi masy, kečupem, sýrem a zeleninou “zabije” nepřítele na první dobrou. K dispozici máte krom burgerů i friťák na hranolky a krevety, troubu na pizzu, automat na nápoje a pak vše co kolem sebe najdete.

Ano, zombie můžete hodit i syrové nebo spálené maso, láhev s kečupem, utěrku, dekorace nebo třeba rádio, ze kterého se line brutální screamo-punková řežba. Poškození je pak sice minimální, ale je to poslední šance, jak oddálit svou smrt, protože zombie na chvíli zabavíte. Suroviny se totiž respawnují po určitém čase, takže chvílemi zažíváte horké chvilky.

Ovládání i grafika hry je na velmi dobré úrovni. Vše je přizpůsobeno tak, aby vás nic nebrzdilo. U žádné z dále jmenovaných her nedosáhnete díky ovládání takové preciznosti a rychlosti jako tady. Pokud vás bude někdo sledovat při hraní, nebude moc chápat - budete vypadat jako naprogramovaný robot a je to opravdu vtipný pohled. A budete se potit! Kampaň obsahuje několik desítek levelů a obtížnost je vysoká. Ale je to opravdu zábava.

The Diner Duo

Zombíky bychom měli za sebou, tak teďka pojďme dělat burgery pro roboty. A to pěkně v kampani o desítkách levelů, kdy začnete těmi nejjednodušími (maso v bulce), až po ty několikapatrové obsahující ryby, houby a různé typy dipů. Ale to je vlastně úplně jedno, protože tahle hra nabízí LOKÁLNÍ KOOPERACI!! A to mi věřte, že to je úplně jinej level zábavy, než si teď myslíte.

Začněme ale postupně. Při hře jednoho hráče stojíte za pultem v restauraci a čekáte až přijde první zákazník (ano, robot). Usedne ke stolu a je obsloužen číšníkem (ano, taky je to robot). Ten za vámi potom přijde a v bublině vám zobrazí objednávku (složení požadovaného burgeru). Důležité je, že vidíte vždy jenom jednu objednávku, která může obsahovat maximálně dva burgery. A to i přesto, že máte zástup zákazníků. Takže odbavujete postupně jeden burger po druhým tak nejrychleji, jak jen můžete.

Tak a teď to přijde. Při kooperativním multiplayeru hráč s headsetem opět stojí za pultem a připravuje burgry, zatímco druhý hráč sedí u monitoru a pomocí gamepadu (nebo myší a klávesnicí) ovládá číšníka z pohledu třetí osoby. A nudit se rozhodně nebude. Krom toho, že číšník roznáší pití a hotové burgery k zákazníkům, musí hlavně sdělovat objednávky hráči ve VR. Fór je totiž v tom, že v tomto režimu vidí složení požadovaného burgeru daného hosta pouze číšník a musí jej sdělit druhému kuchaři slovně! No a protože je hostů v restauraci více najednou, tak se oba hráči musí opravdu dokonale zkoordinovat.

Po chvíli tak s vaším herním budym přejdete do kódové řeči, která vypadá asi takto: “Připrav se, přichází první objednávka. Dva burgry. První: maso, maso, sýr, kečup, okurka. Druhej: maso, sýr, kečup, maso, sýr, hořčice”. V tu chvíli házíte masa na gril, připravujete bulky, krájíte zeleninu a do toho vám už druhý hráč hlásí: “Další dva zákazníci. Maso, kečup a druhej je…počkej, nestíhám!”. Vtipný navíc je, že hráč u počítače vidí na monitoru pohyby helmy a ovladačů hráče ve VR a samozřejmě ve VR vidíte jezdícího číšníka. Tohle prostě doporučujeme naprosto všem! Především pak pokud patříte mezi ohrožené druhy, kteří doma mají zároveň VR a přítelkyni/přítele.

Ovládání je, snad až na krájení, velmi povedené. Dělat burgery je radost. Kvitujeme i možnost si upravit výšku pultu a měřítko. Kampaň je široce rozkročená od velmi relaxačního tempa až po zcela infarktoidní stádium. Uvítali bychom místo robotů raději lidi, více druhů jídla a surovin, a lepší hudební doprovod, ale lokální kooperace přebíjí všechna negativa.

Clash of Chefs VR

Pokud ke štěstí nepotřebujete kooperativní režim a chcete o špetku realističtější simulaci pracovníka fast-foodu, sáhněte po Clash of chefs VR. Hra je v early accessu a přitom není nejlevnější. Zdá se ale, že její vývojáři mají poměrně jasnou vizi jak hru chtějí rozvíjet a na Discordu komunikují s hráči ohledně updatů, fíčur a budoucího obsahu. Dobrým znamením je, že poměrně dost nápadů a postřehů se objevilo už v prvních dvou updatech, včetně kompetetivního multiplayeru (zatím pouze proti ghostům, ale autoři slibují i real-time).

Aktuálně je k dispozici jeden restaurant a 20 levelů v kampani, kde opět děláte burgery, doplněné o hranolky a čepování limonády. Přitom opět budete krájet zeleninu a tentokrát hranolky i sypat z krabice do friťáku a pak je plnit do krabiček. Důležité je říct, že pocit ze hry je pozitivní. Hra není příliš složitá, vše zvládnete v příjemném tempu. Konečně navíc vaříte pro lidi v normální restauraci s grafikou laděnou do sytých barev. Ovládání má menší mouchy, ale v základu je vymyšleno dobře. Na vše lehce dosáhnete a kdyby ne, můžete si nastavit výšku stolu.

Vyšší cenu mohou obhájit plány autorů, které jsou popsány na Steamu a Discordu. Už brzy by měla přijít nová italská restaurace s novými jídly, ingrediencemi a vůbec kuchtěním jako takovým. Slíbena je i kuchyně s několika různými zónami pro vaření a další vychytávky. Uvidíme, ale už do začátku si tato hra vede velmi dobře.

Food Truck VR

Ve Food truck VR se ocitnete v roli majitele a zároveň jediného provozovatele pojízdného stánku s občerstvením. Ve hře nenajdete systém postupných levelů. Prostě jen otevřete okénko a začíná den a s ním i zástupy zákazníků. Ti si objednávají pouze to, co máte vyvěšeno na menu.

Ze začátku může vaše menu obsahovat pouze dvě jídla. Obsluhujete zákazníky a pokud se zadaří, tak si na konci dne vyděláte nějaké dolary. Za ty si rozšíříte menu, koupíte vybavení (např. fritézu nebo troubu) nebo nové “recepty”. Za přípravu komplikovanějších jídel dostanete samozřejmě více peněz, takže si obtížnost postupně navyšujete dobrovolně sami tím, jak chcete vydělat na další a další věci. Problém je, že jich až tak moc není.

Kromě vaření vás sem tam překvapí i některé nahodilé události - zloděj co bere dýška a musíte ho zastřelit “citrónovou pistolí” nebo hygienik, kterého na vás zavolají zákazníci, když se vám všude po zemi válí suroviny, ve friťáku vám hoří ryba nebo servírujete k snídani syrový vajíčka. Hře se nedá upřít jistá pohodová atmosféra. I když vám odcházejí zákazníci, nepociťujete stres - minimálně si nic nevyděláte, ale game over vám nehrozí.  

Celé by to pak působilo poměrně reálně, kdyby jste ale vedle hot-dogů nevařili burger s citrónem a další nesmyslná a rádoby vtipná jídla. Recepty jsou navíc většinou poměrně jednoduché. To co je dělá těžkými je krájení zeleniny, která navíc velmi ráda expiruje, takže ji musíte vyhodit a nakrájet znovu. Co ale zábavu shazuje ještě více je graficky odfláknuté ztvárnění surovin a pak ovládání.

Připravte se na kolize s předměty, neustálé chytání něčeho co nechcete, padání vajíček na zem, atd. I když to tak může vyznít, bohužel to není moc sranda. Ingredience se na sebe a na talíř totiž nepřichytávají fixně, takže se vám často stane, že se vám burger při vydávání celej rozpadne, takže do těch komplikovanějších jídel se vám vlastně ani moc nechce.

ChefU

Pokud máte VR a sledujete novinky, nejspíš jste něco o této hře zaslechli. Z ničeho nic se najednou objevil ambiciózní projekt poměrně věrné simulace kuchaře v restauraci. Velká kuchyň, opravdové recepty, které se skládají z mnoha kroků, spoustu druhů surovin, koření a kuchyňských spotřebičů. To vše by mělo obhájit nejvyšší cenovku v rámci konkurenčních titulů.

Bohužel se to tak úplně nepovedlo. Člověk by ještě přivřel oko nad tím, že vaše restaurace působí velmi neživě a prázdně, a že by grafika mohla být mnohem lepší. Horší je to však s ovládáním a fyzikou. Každou chvilkou se budete potýkat s tím, že se vám někde něco zaseklo, spadlo, překlopilo nebo doslova vylétlo z talíře. Manipulace s čímkoliv je bohužel naprosté peklo. No dobrá, možná trochu přeháním, ale bugů najdete v kuchyni více než v Indii. Až na ty tekuté, se suroviny nijak do nádob nepřichytávají. Dokážete si tedy představit, jaké to asi je, když máte do trouby vložit pekáč plný interagujících kousků nakrájené zeleniny.

Jinak by ChefU byl ale pěkným počinem. Receptů ve hře najdete hodně a je zajímavé připravovat i náročnější jídla. V rámci kampaně nemáte žádné časové limity. Cílem je udělat dané jídlo. Autoři si asi uvědomili, že i to může být s oním ovládáním docela oříšek. Hra ale vyšla jako hotová a nevypadá to příliš, že by se po vydání zlepšila. A to už je více jak rok. Proto se stejně jako uživatelé na Steamu přikláníme ke spíše zápornému hodnocení.

Batter Up!

Blížíme se do finále, tak by to chtělo nějakej sladkej dezert. Batter Up! vám dá příležitost se stát cukrářem. Čekají vás dorty všeho druhu, které budete muset správně připravit a následně upéct v troubě. Postupem času si nakoupíte nové udělátka pro zdobení dortů, polevy, atd. Ovládání je přitom velmi intuitivní a snadné. Zákazníků postupně přibývá a tempo hry se tím zvyšuje. Velkolepé finále ale nečekejte, pořád budete dělat dorty a kombinace jednotlivých složek dortu se po pár hodinách hraní už jen opakují. Pak už můžete tržby utratit jen za přizpůsobení vaší cukrárny nebo avatara.

Za zmínku ale jistě stojí podpora lokálního multiplayeru. V tomto se hra podobá výše zmíněnému The diner duo. Najdeme ale několik zásadních odlišností mezi oběma tituly. Začneme tím nejzajímavějším a to tím, že lokální kooperativní multiplayer je až pro pět hráčů. Jednoho ve VR a až další čtyři s připojenými gamepady u monitoru/televize. Tím se ze hry stává poměrně zajímavá aktivita na párty. Pokud tedy vlastníte čtyři gamepady…

Oproti The diner duo zde mají hráči za úkol nosit a házet suroviny kuchaři ve VR, který dort udělá a předá zpět některému z dalších hráčů, který dort doručí k zákazníkovi. Objednávky sice vidí všichni hráči, ale i tak se musí mezi sebou domlouvat, zvláště pak kvůli tomu, že  suroviny na cukráře opravdu házíte, takže je hráč ve VR musí chytat ve vzduchu, což je sranda. Titul určitě stojí za vyzkoušení, ale pojetí lokální kooperace nám přišlo geniálnější právě v The diner duo.

Série Counter Fight

Counter Fight je minisérie třech her z Japonska. Herní náplní se od sebe nijak extrémně neliší. Nenajdete v nich kampaň, ale pouze módy time attack a endless mód. Smysl těchto her spočívá pouze v dosažení co nejlepšího score v online tabulce. Zatímco první díl byl zaměřen na asijskou kuchyni a obecně řečeno byl japonský se vším všudy, třetí díl už více cílí na euro-americký trh a budete péct pizzu, smažit hranolky nebo vařit pastu.

Nějaké pokročilejší postupy přípravy jídel ale nečekejte. Pokrmů je pár a recepty jsou spíše triviální. Tady jde především o rychlost. Ovládání nepatří k nejhorším, ale také ho nelze nazvat odladěným. Pod ruce se vám většinou neplete příliš věcí, protože i když je odhodíte, vrátí se brzo na své místo. Suroviny se na sebe fixují, což je určitě u hektické hry dobře. Pro zpestření najdete ve hře i zbraně (od pálky až po uzi), které využijete na občasné přepadení. Hnát se za co nejvyšším score je ale za nás málo a hra nemá po 30 minutách už co nabídnout. Přesto si hra ale vysloužila na Steamu pozitivní hodnocení a získala svou základnu hráčů.

Každá hra má něco do sebe

Říká se 100 lidí, 100 chutí. Každého může bavit více jiná hra a právě třeba vy byste seřadili náš žebříček v jiném pořadí. Pokud ano, budeme rádi, když se o své pořadí podělíte v diskusi. Nebo napíšete tip na další hru. My na závěr můžeme popřát dobrou chuť a třeba někdy zase příště v našem seriálu o vaření.