Vědecký tým vedený biologem Gianpierem Fiorentinem publikoval v prestižním magazínu Proceedings of the Royal Society B zprávu o výjimečném objevu: první fosilie mravence rodu Basiceros nalezená v karibské oblasti. Tato fosilie, zachovaná v jantaru z Dominikánské republiky, ukrývala dosud neznámý druh Basiceros enana – o poznání menšího než jeho žijící příbuzní.

Na první pohled možná nenápadná fosilie je ve skutečnosti zásadním dílkem do evoluční skládačky tohoto tajemného rodu. Mravenci Basiceros, přezdívaní „dirt ants“ neboli špinaví mravenci, jsou extrémně vzácní i dnes. Jejich těla pokrývají speciální chloupky, díky kterým na sebe lepí hlínu a zůstávají dokonale maskovaní.

„Najít je dnes je vzácné. Najít je v jantaru? To je jako najít diamant,“ uvedl Fiorentino.

Rozšíření rodu Basiceros přepisuje mapy

Dříve se mělo za to, že Basiceros žijí výhradně v tropických deštných pralesích Jižní a Střední Ameriky – od Kostariky po jižní Brazílii. Tento objev však ukazuje, že kdysi obývali i Karibik. To zásadně mění chápání jejich evoluční a geografické historie.

Profesor Phil Barden z NJIT k tomu uvedl:

„Často předpokládáme, že když dnes najdeme určitý rod jen na jednom místě, tak tam i vznikl. Ale tenhle fosilní nález ukazuje, jak zavádějící může být dnešní rozšíření.“

Zkoumání pod mikroskopem i v 3D

Tým využil špičkové technologie – mikro-CT skenování a 3D rekonstrukce – aby mohl detailně zkoumat morfologii Basiceros enana. Díky tomu bylo možné analyzovat i nepatrné detaily, které by běžným mikroskopem zůstaly skryté.

Fosilie odhalila překvapivý fakt: Basiceros enana měřil pouhých 5,13 mm, což z něj dělá nejmenšího známého zástupce tohoto rodu. Dnes dorůstají někteří jedinci až 9 mm. To naznačuje, že se jejich velikost v průběhu 20 milionů let téměř zdvojnásobila.

„Dříve jsme se domnívali, že tito mravenci byli původně větší a postupně se zmenšovali. Náš výzkum to ale převrací. Fosilie ukazuje, že původně byli malí a rychle se zvětšili,“ vysvětluje Fiorentino.

Dávné maskování: evoluční výhoda miliony let stará

Zachovalé chloupky – tzv. „brush hairs“ a „holding hairs“ – sloužily i tomuto pradávnému mravenci k maskování v prostředí lesní půdy. To ukazuje, že strategie krypsis, tedy skrývání se v prostředí, fungovala už před 16 miliony lety.

A nejen to. Mravenec měl i další typické znaky rodu – hřbetní trn, lichoběžníkovitou hlavu a ostré trojúhelníkové zuby, což z něj činilo efektivního predátora i v dávných karibských pralesích.

„Ukazuje se, že strategie typu ‚mrtvý brouk‘ opravdu funguje. Když se umíte dobře schovat, přežijete miliony let – tedy většinou,“ poznamenal s nadsázkou Fiorentino.

Proč z Karibiku zmizeli?

Otázka, proč Basiceros z karibské oblasti zmizeli, zůstává zatím nezodpovězena. Autoři studie spekulují o zániku vhodných ekologických nik, změnách klimatu či konkurenci s jinými druhy.

Barden naznačuje, že v době, kdy byl Karibik spojený s pevninou přes dávné pevninské mosty, se tito mravenci mohli šířit z Jižní Ameriky. Následné izolace ostrovů a ekologické změny je však mohly zahubit.

„Více než třetina mravenčích rodů zaznamenaných ve fosilním záznamu z oblasti dnešní Dominikánské republiky dnes vymřela,“ doplnil Fiorentino.

Malý kousek obrovské skládačky

Tento nález z jantaru není jen kuriozitou – je klíčem k pochopení širších evolučních procesů. Ukazuje, jak záludné mohou být závěry založené pouze na současném výskytu druhů. A připomíná, že každá fosilie, jakkoli malá, může zásadně změnit náš pohled na minulost.