Vzhlédněte v noci k obloze. Co vidíte? Jedna možnost je, že neuvidíte nic kvůli světelnému znečištění. Pokud jste však někde, kde lišky dávají dobrou noc, mimo města, uvidíte vesmír. Vůbec ne celý vesmír, neboť ten je děsivě obrovitánsky nepředstavitelně rozlehlý, ale jenom malinkatou část z malinkaté části, kam může naše oko dohlédnout. Ale i to málo stačí k tomu, aby člověk pocítil pokoru před majestátem kosmu, téměř posvátnou bázeň před oněmi dálavami.

Nejeden může zakusit také trýznivou objevitelskou touhu, hlad po vědění, potřebu prozkoumat oblohu zblízka. Poznávání světa kolem nás je důležité pro zachování našeho druhu a čím více víme, tím více si uvědomujeme, že naše přežití závisí na kolonizaci vesmíru, protože naše hrouda nevydrží navěky. A přesně to došlo Kerbalům, malým zeleným obyvatelům planety Kerbin, téměř úplně, ale ne zcela, naprosto nepodobné Zemi. S tímto vědomím započali svůj vesmírný program a to je okamžik, kdy se dostáváte ke slovu vy.

Nightmare Mun

Na rozdíl od Orbiteru je KSP velice přístupné i pro osoby nevlastnící dva diplomy z raketového inženýrství (obrazně řečeno). To ovšem neznamená, že je to lehká hra, ba naopak, kosmos je nemilosrdný - nečekejte žádné zacházení v rukavičkách. I prosté přistání na Munu (Mun je první přirozený satelit Kerbinu, domovské planety Kerbalů) může pro nováčky představovat pořádnou výzvu.

Pokud jste tvrďáci, nejspíše se budete vše chtít naučit na vlastní pěst, ale přesto stojí za to vyzkoušet asi nejznámější modifikaci Mechjeb. Ta slouží jako programovatelný autopilot hráčům, kteří raději plánují než pilotují. I ostatním však přináší něco navíc – mnoha lidem může pomoci naučit se létat a zobrazuje také spousty užitečných dat, která jsou obyčejným smrtelníkům jinak neviditelná. A třeba od Scotta Manleyho se toho taky naučíte dost.

Právě Mun je první extrakerbinální těleso, které většina hráčů navštíví. Jakákoliv podobnost s naším Měsícem je čistě náhodná - jeho povrch je rozbombardován tisíci malými i velkými krátery, až se při pohledu vkrádá neodbytný dojem, že tato šedá neobyvatelná pustina je šedá neobyvatelná pustina. Je to nicméně první zastávka na cestě dál. Někdo by mohl říci "(Velmi) malý krok pro Kerbala, ale velký skok pro kerbalstvo." Mimochodem, když pomineme hudbu na pozadí, hra je po většinu času úplně zticha, což částečně napraví plugin Chatterer, oživující hraní zvuky rádiové komunikace.

Sciency-wiency

Ve hře jsou v současnosti dva herní módy. Pro ty, co se nechtějí omezovat, je tady Sandbox, ve kterém už máte všechny díly pro stavbu raket a raketoplánů odemčené a můžete si tedy stavět dle libosti, limitem je jen vaše fantazie. Pro všechny ostatní je tu KerbalCard kariérní mód (jakási kampaň), který je zajímavější o přidanou výzvu.

Ta spočívá v tom, že začínáte od píky jen s pár nejzákladnějšími díly pro vytvoření něčeho, co bude alespoň schopné letět vzhůru. Nové stavební díly si musíte pořizovat za Science body, které si zasloužíte děláním vědeckých experimentů a podáváním zpráv z míst, na která se v kerbolské soustavě dostanete. K tomuto účelu vám poslouží různé experimentální a měřící aparatury, kterými si svůj koráb můžete ověsit jako vánoční stromeček.

Data lze zpět na domovskou planetu poslat na dálku (k ničemu jinému zatím satelitní vysílače neslouží, ovšem plugin RemoteTech hře otevírá úplně nové obzory nutností stavby sítě komunikačních družic). Mnohem více Science však dostanete, pokud se vám s nimi podaří vrátit na Kerbin. Kerbin, Mun a Minmus (druhý měsíc Kerbinu) jsou navíc výhodné pro křečkování bodů do začátku, poněvadž jsou to v současnosti jediná místa s biómy, geograficky různými oblastmi, kde experimenty vykazují rozdílné výsledky i v různých výškách. Co to znamená? Více tolik potřebné Science!

Zážeh!

Říkáte si, že na stavění vesmírných plavidel nic není? Chyba! Předně je třeba si uvědomit, že větší raketa nerovná se vždy lepší/výkonnější. Jistě, jde o vaší volbu. Pokud si vytvoříte monstrum o velikosti malého města, počítejte s obrovskou spotřebou, hlemýždí akcelerací, a pokud jste konstrukci dostatečně nevyztužili, bude se vám to celé srandovně bimbat (něco jako Saints Row) tak moc, až se vám to zlomí.

Ve zvláštním hangáru si můžete kromě raket i zaparkovat raketoplány (nebo pokud chcete prozkoumat Kerbin, letadla). Ty mají tu výhodu, že díky křídlům nepotřebují k letu v atmosféře mnoho paliva a jsou tedy výrazně lehčí. V řídké atmosféře a mimo ni však proudové motory přestávají fungovat, v tu chvíli nadchází čas na aktivaci motorů reaktivních, které vás vynesou výše.

KSP je přístupný vesmírný simulátor... ale přeci jen simulátor, takže křivka obtížnosti je dosti strmá. Můžete mít celou škálu nahraných hodin a přesto selhat na „banalitách“ jako přistání na Munu nebo dokování. Neočekávejte, že se vám vše podaří napoprvé. Ba ne, častěji budete muset quickloadovat, nebo začít svůj let úplně od začátku, a to třeba jen proto, že jste něco zanedbali při konstrukci vesmírného plavidla (například organizaci jednotlivých stupňů). Jaké je to pak zadostiučinění, když se vám podaří přistát poprvé někde, kde jste ještě nebyli, nemluvě o Science, kterou si můžete naskrbličit.

Létám si, ani nevím jak

Ovšem, můžete si dělat, co chcete, KSP je sandbox. Co bude vaším cílem, je jen na vás – postavíte si Kerbal International Space Station (zkráceně KISS)? OK. Vytvoříte létající večírek? OK. Obrovskou sochu Bendera? OK. Jediné, co vás limituje je vaše fantazie a engine Unity, na kterém titul běží. A kdyby vám náhodou už základní hra nedávala „drajv“, proč nevyužít toho, že aplikování modů je opravdu snadné?

Hra má oficiální podporu modů, nelze se proto divit, že jich lze najít velká kvanta a nikdo v komunitě se jejich užíváním netají. Každému herní styl, co jeho jest; ve své nynější podobě je Kerbal Space Simulator jako život – nemá žádný ultimátní cíl, jaké hvězdné cíle si vytyčíte je jen na vás a různé mody otevírají nové možnosti, jak jich docílit.

Hra je nejpřirozenější formou učení, i když některé hry vás toho mnoho užitečného nenaučí. To samozřejmě není případ KSP, protože zde ponoříte čumák do raketové vědy! Nečekejte však žádnou nudně suchou či suše nudnou teorii, zde se hledí na praxi. Prostým hraním intuitivně pochopíte podstatu nejrůznějších fyzikálních principů, jako jsou například orbity a manévry, Newtonovy zákony, meziplanetární transfery, gravitační prak, gravitační obrat, delta-v a další. 

I když uvážíme, že fyzika hry je z pochopitelných (výkonových) důvodů jen přibližná a zjednodušená (samozřejmě není implementována relativita a s tím spojené spacey-wacey timey-wimey věci), pořád vás to zábavnou formou naučí něco nového. Když je to dost dobré pro opravdové raketové inženýry, kteří se v komunitě pohybují, pak je to dost dobré i pro nás smrtelníky.

Spaaaaaaaaaaaace!

Díky Létajícímu Špagetovému Monstru za time-warp. Bez funkce zrychlení času by KSP bylo mnohem, mnohem časově náročnější hrou než je nyní ("pouze" stovky hodin). Manévry ke vzdálenějším místům než je Mun by v reálném čase zabraly měsíce a v některých případech i roky. Zrychlení času je však na úkor kvantity a přesnosti fyzikálních výpočtů.

Na co budete často zapomínat je fakt, že KSP je zatím v alfa verzi 0.23 - tak pěkně se už teď hraje. Dle čeho to poznáte je množství zatím neodstraněných bugů a glitchů (nejvýraznější je momentálně prolínání textur/kolizí Kerbonautů a jejich dopravních prostředků s texturami povrchů planet, různí „Krakeni“ fyzikálního enginu apod.) a hra také čas od času spadne. Ale právě protože je v alfě, pravidelně vycházejí patche a updaty.

Kerbal Space Program není pro každého, je časově náročný a obtížný. Je ovšem ideální pro lidi s vášní pro hraní, vesmír a vůbec, kteří se nebojí výzev. Nyní funguje dobře a je spousta věcí, na které se lze do budoucna těšit. Pokud vás KSP zaujalo, můžete si nezávazně vyzkoušet demo. Excelsior!