Když Ubisoft poprvé prezentoval For Honor, dal hernímu světu naději, že se na monitorech PC i konzolí konečně objeví atraktivní akční titul ze středověku. Proč naději? Takových pokusů jsme totiž v minulosti zaznamenali celou škálu, nakonec ale tituly buď absolutně vyhořely nebo si nenašly dostatečně silnou hráčskou komunitu. Důvodem byl i fakt, že se o podobné kousky často snažila malá, mnohdy nezávislá studia, která zkrátka a jednoduše bojovala s rozpočtem. 

Ubisoft, jakožto jediná firma, která je na herní scéně dlouhodobě zisková, tak problémy s finančním zázemím řešit nemusí. Navíc má obrovský tým lidí s letitými zkušenostmi z dalších komerčně úspěšných titulů. Přesto šlo i pro Ubisoft o něco nového. For Honor není typickým produktem tohoto giganta, který si své pevné postavení v herním průmyslu zajistil zejména díky Assassin’s Creed, Prince of Persia nebo sériím her pod značkou Tom Clancy’s.

Středověká řežba For Honor už si pomalu ale jistě na hráče brousí ostří, na finální produkt si nicméně budeme muset ještě počkat. Plná verze hry je aktuálně přichystaná na 14. února příštího roku. Díky uzavřenému alfa testu jsme ale měli šanci podívat se titulu na zoubek už tento víkend. Z příběhové části neukázal nic, za to se nebál odhalit veškerá úskalí multiplayerové složky.

Tvůrci ví, jak na to, a proto nás už v úvodu přivítá velice působivé CGI video, které zkrátka oči nechtějí přeskočit, ani po několikátém spuštění. Atmosférou totiž dokáže ideálně navnadit na následující herní zážitek. Ještě, než se k němu ale dopracujeme, čeká nás další milá povinnost. Menu je pro účely alfa verze okleštěné a je tak možné, že ve finálním produktu dojde třeba i na ladění postavy, zatím jsme se ale alespoň dostali k editoru, který proslaví náš rod.

Je doba raného středověku a svůj rod je potřeba hájit. Co je jeho hlavním rozlišovacím symbolem? Pochopitelně erb. Vybírat můžete z řady typických motivů pozadí, různě je kombinovat, barvit a zvolit si hned dva logotypy. Nechybí pak třeba ani volba tvaru a okování štítu. Pokud zkrátka fandíte době rytířů a heraldika pro vás není nadávkou, určitě si dokážete náležitě vyhrát.

To je jen prvotní nastavení. Díky nasbíraným herním zkušenostem si pak můžeme hrát i s laděním dalších součástí zbroje a po vzoru RPG her expit svou postavu. Ta se pak může stát rychlejší, obratnější, má údernější damage, propracovanější bojová komba, pro určitou chvíli jí lze aktivovat nezlomnou obranu nebo pomalejší čerpání staminy. Vše záleží jen na šikovnosti na bitevním poli a času, který For Honor věnujeme. 

Letošní výstava Electronic Entertainment Expo odhalila, že For Honor nabídne hned 5 multiplayerových módů. My jsme si měli možnost vyzkoušet trojici z nich. Klasický duel, brawl (2v2) a nejzajímavější dominion (4v4). Právě poslední zmíněný si díky své velkoleposti rozebereme podrobně.

Každý souboj začíná úplně stejně. Počítač sám rozhodne, zda se nacházíme na straně obránců nebo útočníků, i když v rámci alfa testu tohle rozdělení prakticky nehrálo výraznější roli. Naší volbou potom je, za který národ budeme bojovat. K dispozici je klasický evropský rytíř, kočovný Viking nebo japonský samuraj. To, že se v jednom týmu objeví zástupci různých kultur, For Honor ignoruje.

Přestože popisek v lobby tvrdí, že volba kultury nemá vliv na herní vlastnosti, rozhodně to není pravda. Rozdíly to nejsou markantní, ale národy vyrovnaní postrádají, a je to vlastně dobře. Například Viking má pomalejší útok, ale velký damage, oproti tomu samuraj je obratnější a rychlejší, ale jeho rána už tak silná není. Zlatou střední cestou je klasický rytíř, který byl ale paradoxně v rámci našeho testování dalšími hráči oblíbený nejméně.

Vzhledem k testovací verzi hry nebylo herních map mnoho, přesto každá dokázala zapůsobit. Velkolepé souboje se vždy odehrávají v prostorách města nebo hradu a využity jsou maximálně. Bojuje se na nádvoří, na hradbách i v přístupných místnostech. Po mapě jsou v rámci dominion módu rozmístěna tři místa, která je třeba udržet. Díky jejich obsazení i jednotlivým soubojům, se týmu načítají společné body. V momentě, kdy počitadlo dosáhne tisícovky, zastaví se hráčům respawn a už jen čistý boj rozhodne o tom, zda tým s daným počtem bodů zvítězí nebo se o body bude soutěžit dál.

Udržet si důležitá místa na mapě má i další výhodu. Lze v nich totiž čerpat zdraví. Pokud nás někdo sejme kdekoliv jinde na bitevním poli, mají naši spoluhráči pár vteřin na oživení - jinak si počkáme asi minutu, což není úplná tragédie, někdy je to ale čas rozhodující. V rámci hry můžeme využívat nejrůznějších bojových komb, způsobů obrany, odrážení útoku i speciálních vlastností postavy.

Na bojišti se nepohybuje pouze 8 hráčů (4v4), ale také spousta nepřetržitě generované AI. Právě rytíři řízení umělou inteligencí si vyhledávají další protihráče stejného druhu, a nás tak příliš neobtěžují. Bojovat s nimi ale můžeme, leč jde o bitvu nevyváženou. Na jejich pokoření nám stačí jediná rána. V případě, že se ale nenaplní počet těch důležitých osmi hráčů, vyplní jejich pozice boti, se kterými už jde o kejhák. Jedná se o oživení, které ale stejně nezabrání tomu, že se multiplayerová složka hry stane brzy stereotypní.

For Honor je titul, který by mohl zaujmout zejména singleplayerem, pokud si ale chcete mulťák užívat dlouhodobě, sežeňte si ideálně partu přátel, se kterou utvoříte tým.

Další podrobnosti o hře a jejích vlastnostech vám přineseme v dojmech z bety, případně pak z recenze finálního produktu. Z hlediska ovládání se ale nemůžeme zbavit pocitu, že For Honor je hra myšlená původně pro konzole.